 |
|
 |
|
Protože nedávno začal jeden z našich roverů chodit do práce, požádali jsme ho, aby popsal našim čtenářům svůj první pracovní den. redakce První pondělní ráno v měsíci, doba nad kterou se málokdo pozastaví, vždyť pondělních rán je za rok něco přes padesát, že je první v měsíci, to taky není důvod k oslavě či ke smutnění i to si zvopáknem za rok 12x. Ale přesto si myslím, že jsem našel dvě vyjímky potvrzující pravidlo jak se to říká. No jedno z těch rán se třesete jak vlčák na uzený (pro zasvěcené, jak Piškot na langoše) a to druhé byste nejraději přeskočili, vymazali, zrušili. Tak co už se Vám rozsvicuje (ne, nechte ty vypínače, to se jen tak říká (ještě že jsem nenapsal - už se Vám zapaluje)), no ano mám opravdu na mysli první pondělní ráno v měsíci červenci, kdy začínají podle názvu prázdniny. Nebo-li dny prázdna, ale ve skutečnosti snad dny plné plnění vašich snů (od koupání, chvilkového plnění nicneděláním, přes tábory a daleké cesty). A to druhé první pondělní ráno je samozřejmě v září. Budík či některý z rodičů je neúprosný. Buzení prvního jmenovaného bývá ne příjemnější co se zvuku týče, ale oproti druhému se dá zaklapnout a tím ztišit. (toto neberte jako že zvýhodňuji budíka před rodiči, mně osobně budí taťka a jeho "Míšo vstávej" je mi milejší než CRRR - CRRRR, PIP - PIP, či dokonce TU - TU - TU). Tak jak tak, vstát musíme. Kdybych psal o jiném ránu zmínil bych se o tom, že pro toho kdo chce prožít nějaké dobrodružství, či opět potkal kamarády, je vstávání záležitostí radostnou, ale s ohledem na to že většina z vás prožije první školní den a potká své milé učitele, raději se o ničem zmiňovat nebudu. Mezi tuto většinu určitě patří každý z vás, kdo má na svém kroji žlutou či zelenou šňůrku. Z červených šňůr sem můžu počítat středoškoláky (i tu spoustu co letos maturuje - hodně štěstí), protože ostatní budou vysoce vzdělaní (VŠ) a zasloužilého odpočinku si užívají o měsíc déle a nakonec jsou zde ještě dva, kteří se přiblížili ke šňůrám bílým a začali jak se na správné rovery sluší a patří (pokud zrovna nestudují) - pracovat. Ještěr nastoupil dráhu hajného (tudíž pozor v jeho revíru - zvláště Lišky) a já nastoupil na civilní službu. V povolávacím příkazu stálo: dostavte se 1. 9. 1997 na správu CHKO Žďárské vrchy. A já se tedy dostavil. Nevím jak vy šikovnější, ale já když jsem se chystal do nového prostředí - byl jsem celý nesvůj, obával jsem se že něco pokazím či nedokážu. Teď už je to lepší, jednak vím že mám "být připraven", jak radí naše heslo a taky po sedmi letech u skautů jsem se přece jen něčemu naučil (Tímto bych chtěl povzbudit ty, kteří už někdy slyšeli že "skaut tě živit nebude"). Dodávám si tedy kuráže, připomínám si, že bez práce nejsou koláče (ty já rád) a že práce šlechtí (to mně také nebude ke škodě), poslední hluboký nádech a výdech a vstupuji do dveří. Pan šéf mně mile přivítá a hned dostávám první úkol - odnést obálku na okresní úřad, to právě zvládne každý, kdo předával zprávu v družinové štafetě, následuje schůze ne nepodobná střediskovým radám (i zde slyším věty typu: kluci, nebavte se, nejvíc se to týká těch co si kreslí apod.) No a pak hlavní úkol dne - navštívit Ministerstvo životního prostředí (no, pana Skalického jsem nepotkal, ale on je z ODA, a ne z ODS tak to nevadí) a centrum všech Chráněných oblastí v Praze a něco tam vyzvedl. Mám na to něco kolem šesti hodin, kolikrát jsem už v oddíle slyšel - dostaň se tam a tam splň to a to a máš na to tolik a tolik času, takže i to zvládám. Nebylo ostatně nic těžkého, zvlášt když jsem se při jednom roverském semináři konaném v Praze naučil přestupovat v metru (když jsem totiž asi potřetí už slyšel: "Příští stanice - Hlavní nádraží" došlo mi, že v tom bude nějaký fígl a při přestupu z jedné trasy na druhou nebude stačit jen přejít přes peron). Můj první den v práci návratem z Prahy skončil a já skončím toto psaní krátkým přáním: - přeji všem, kterým se přihodí něco podobného jako mně a najednou přestanou být studenty, aby si co nejdřív našli práci která je bude bavit - přeji všem skautům, aby se v oddíle co nejvíc naučili - bude se vám to později hodit, uvidíte - přeji všem, aby jejich první den v práci, či na nové škole proběhl tak hladce jako mně - přeji vše, ať vám chutnají koláče a jste stále šlechetnější - a nakonec vám všem přeji krásná rána, první pnddělí v září. |
| Miky |
| zpět na titulní stranu |
| na index článků |