 |
|
 |
|
... a zvu všechny co mám rád k plným mísám, copak sním sám tolik koláčů..." Tuhle písničku si prozpěvoval Hloupej Honza, když se vracel ze zkušené domů. Vezl si loupežnickou truhlu plnou zlaťáků a pořádnou kobylu místo princezny. Královská odměna za to, že rozmazlenou princezničku přiměl k mluvení. A teď si představte, že by taková královská Fiflena žila v naší době a vy byste měli za úkol vybrat jednoho člověka ze střediska, aby ji rozmluvil nebo dokonce rozesmál. Ale pozor, museli byste volit na jistotu, protože v případě, že by se mu to nepodařilo, byl by, jak už to v pohádkách bývá o hlavu (to je tak 30 cm) kratší. Tak koho byste vybrali pro tento nelehký úkol? Já asi Mládě (či Mláděte) (i když Macík, Tom či Jitka by měli taky velkou šanci na úspěch.) A víte proč? Protože už jsem ho několikrát zažil na střediskovkách a říkám si, že když dovede rozesmát celou střediskovou radu, svedl by to i s princezničkou. Jednou už sice říkal, že jde na střediskovku s tím, že bude hodnej, ale většinou se to nějak zvrtne a on něco prohodí či provede a tím buď někoho rozchechtá a nebo ruší. Je to zkrátka taková "veselá kopa". A do svých taškařic poslední dobou zatahuje i ostatní z přítomných. Onehdá přišel ve své péřové bundě a jeho bystrý zrak si všiml, že mu z ní vylézá peříčko, vytrhl ho a zjistil, že když do něj bude zespodu foukat, tak nespadne na zem. Tato myšlenka "létacího peříčka" se zalíbila i Marcipánovi a Pubu a tak foukali a foukali až Montimu došla trpělivost a peříčko uzmul. Mládě však nesložil ruce v klín a nezačal bědovat nad ztraceným pírkem, právě naopak, složil z papíru stíhačku a dělal s Marcipánem nálety. A rychle letící stíhačka, ta se jen tak nechytí, že Monti? O čtrnáct dní později provokuje pro změnu Monti Mláděte tím, že mu potiskuje věci střediskovým razítkem. Mládě znaje známé pořekadlo, že nejlepší obrana je útok, sahá do tašky, vytahuje své osobní razítko a rozpoutává s Montim razítkovou bitvu. Když se "palba" uklidní, hraje si Mládě s kalkulačkou, naťuká na ni číslo 3750, otočí ji vzhůru nohama a dává mi přečíst nápis na displeji. Vůbec (iá) nevím co tím (iá) myslel. No, zkrátka vůdce, který jezdí na střediskové schůzky "Huba-bubou" je pro mě další známý lék na smutky. Z ostatních je to třeba "dělání, dělání, které všechny smutky zahání." Ale setkání s Mládětem má oproti tomuto jednu výhodu, nenadřete se u toho (maximálně vás potom můžou bolet chechtací svaly). On je prostě "Veselá kopa"! |
| Miky |
 |
| zpět na titulní stranu |
| na index článků |