Pája v minulém čísle "naťukl", co jsme vyváděli letos (a vlastně vloni) na zimním táboření a zadal nám úkol, ať to "doťuknem". Takže doťukáváme.
Hodinky
Toto téma si zaslouží vlastní článeček, kterého se chopil Piškot, takže čtěte článek Pubiny hodinky.
Zátiší
Naše zátiší viselo nad Piškotovou postelí a tvořily ho na liningu zavěšené sedací úvazky, karabiny, klady, osmy, v pozadí s vlajkou z Boudova šátku. Neviselo to tu jen tak pro parádu. Vlajka se vytahovala a stahovala na nástupech, při kterých nejčastěji zněla píseň "jdou vojáci jdou", no a nádobíčko posloužilo k řádnému vyřádění na lanech, při kterém pro změnu asi nejčastěji zněl Pudilův výkřik: "GERONIMÓÓÓ".
Tanktor
Pája "nemoha" se smířit s tím, že jeho skibob musí nechat odpočívat v pokoji (respektive ve srubu), zlanařil Timura a pustili se do konstrukce jezdícího monstra. Kola nahradily dřevěné koláče zbylé zde po vlčáckém táboře, náprava nebyla nepodobná části stanu (plechárny) a prken na sedátko bylo všude kolem dost. I když kluci připomínali Pata a Mata z oblíbeného večerníčku A je to, práce vedla ke zdárnému konci a zanedlouho jsme mohli na kopci provádět testy.
Zjistili jsme, že dva to neunese (praskla sedací část) a odtahová služba si Traktor (jak vozidlo nazýval Pája) vzala do servisu.
Opravou došlo k několika změnám. Vůz zmohutněl, ztěžkl, získal malou hlaveň a také nový název "Tanktor".
Dlouho do tmy ho Mládě, Pudil, Timur a Pája proháněli po Podolském kopci, tak dlouho, že jedno ze tří dřevěných kol nápor nevydrželo a rozštíplo se ve dví.
Deka
Letošním "Benjamínkem" táboření byl Pizzi. A i když klimatické podmínky byly více než příznivé (i v tričku jsme mohli chodit), přece jen jsme se obávali o jeho pohodu a tak od nás občas dostal "deku" (to hlavně když moc rozumoval a poučoval starý "páky" - pozn. red.). Inu humanitární akce je humanitární akce.
Fotbal
I když byste na zimním táboření očekávali spíše hraní hokeje, hráli jsme fotbal. Zápasy byly vždy napínavé, ale s uspokojením můžu napsat, že nakonec dokázali NOCONI dotáhnout souboje do vítězných konců.
Líbil se mi Black, který po té, co jeho tým dostal gól do prázdné brány vykřikoval: "srabi jste a nic jinýho, dávat góly do prázdné brány, že vás to baví."
Vzápětí se mu ale podařilo (i když je to k neuvěření) totéž a také vsítil gól do prázdný. Naši výtku, že nějak rychle změnil názor, okomentoval slovy: "Hoši, je to úplně jinej pocit, než jsem si myslel."
Bahňák
Ke každýmu táboření neodmyslitelně patří návštěva Zubíku. Věrni tradicím jsme se na něj vydali i tentokráte. Velkou část návštěvy jsme strávili u koupacího bahňáku. Cestou tam nás zabavilo vyrábění puklin na né moc silným ledě. Líbilo se nám, jak to křupe.
Cestou zpět se Timur s Piškotem ocitli na "tenkém ledě" a soutěžili, kdo dojde dál. Timur používal zajímavého stylu typu "ještěrka" - chodil po rukách a nohy tahal za sebou. Nakonec jsme na ledě skončili všichni. Vyhnalo nás až nebezpečně blízké pukání (né v srdci, ale právě toho ledu).
Ohňostroj
Končil jím rok, skončím jím i vzpomínání.
Ten letošní byl největší a nejvelkolepější, jakej jsem kdy ve skautu zažil. Postarali se o něj "pyromani" Mládě s Boudou, kteří do nebes vypouštěli různobarevná světla a světýlka. Tak ať nám svítí.
|
