 |
|
 |
|
Na okresním sněmu činovníků mě br. Štěpán ukázal "ještě horké" číslo Okénka, se žádostí, abych i já přispěl svojí troškou do mlýna nějakým článkem, čítám, že jich bude časem víc, ale to se ukáže podle toho, kolik toho dnes ze sebe vyždímu. Přemýšlím odkud začít, ale asi nejlepší bude úplně od začátku. U zrodu oddílu Kamarádi v roce 1990 stály tři sestry: Eva Havlíková, Maruška Vařáková a Hela Švandová. Dodnes s oddílem spolupracují Eva a Maruška, a to zejména na oddílových táborech a střediskových aktích typu Countrybál aj. Náš oddíl se scházel převážně venku, a přes zimu v Pohledecké škole. Tak to šlo až do léta roku 1992. To se konal poslední střediskový tábor - Tábor ve Vosím údolí. Tam jsem k oddílu já, jako výpomoc, protože sestra Eva musela během tábora jezdit do práce do nemocnice, a tak byla na táboře pouze odpoledne, a Maruška se měla dost co ohánět v kuchyni, a tak nebylo na oddíl ani pomyšlení. Tábor jsme úspěšně zvládli a já již u oddílu zůstal, a začal jej po boku sestry Evy vést. Naše schůzky z Pohledci se konaly opět venku, ale s nastávajcí zimou jsme se museli poohlédnout po nějaké klubovně, a tak jsme přez zimu 92-93 zakotvili na fotbalovém hrišti v tzv. Ponorce. Tam jsme si v hráčské kabince zařídili klubovnu. Bylo to sice pouze provizorní, ale zimu jsme zde přečkali. Následovala zimní výprava na Věcově, na které jsme si krásně zalyžovali. Přehouplo se jaro a bylo tu léto a sním i tábor. Náš první oddílový tábor se konal u Polné a díky častým dešťům jsme jej nazvali - V Bltivém údolí, protože tábor stál na jílovém podkladu, a tak si dokážete představit, jaké to bylo na táborovém náměstíčku rochnění v blátě. Na tomto táboře nám velmi pomohl s programem a vedením tábora, tehdy ještě "nemasožravec" Monti. Po táboře, byl náš oddíl nucen opustit "ponorkovou" klubovnu, protože začala fotbalová sezóna, a my jsme kabinku pro hráče museli uvolnit. Ale netrvalo dlouho, a usmálo se na nás štěstí v podobě klubovny v Pohledeckém kulturním domě. Byla to první klubovna, kterou jsme si mohli i trochu skautsky vyzdobit, i když nesloužila jen nám. Zde jsme i přes velkou výhodu vydrželi opět jen jednu zimu. Na jaře roku 1994 nastala ta historická chvíle, kdy nám Eva poprvé pověděla o domku č.p. 36, jež byl ve značně zchátralém stavu jako o možnosti si v něm zbudovat klubovnu, které by nechybwlo to, co těm dvěma předešlým, a to bylo vědomí, že klubovna není naše, a že se o ni musíme s někým dělit, a nemůžeme si do ní kdykoliv se nám zachce, však si to dokážete představit. Mnozí pohledečtí nechápali, proč jsme opustili tak, podle nich, ideální místo na klubovnu, jako byla v KD. Ale to pochopí jen skautské duše, co je to vlastní klubovna. A teď se dostáváme k poslednímu našemu táboru - na Zubrštejně. Zde s námi tábořili společné oddíly Severka a jeden týden i br. Sokol s oddílem Daleká cesta. Tento tábor jsme v jeho poslední den nazvali Táborem mezi lesy, protože patrně na každého táborníka silně zapůsobila lesní hradba, která obklopovala takřka celý tábor. Po táboře nás čekala spousta práce, protože ještě během prázdnin jsme se pustili do opravy klubovny. Ale o tom bych se rád někdy rozepsal více v nějakém dalším čísle, a tak trochu přeskočím, a povím Vám něco o našem programu a stavu oddílu, který se po táboře dočkal velkých změn. Nabrali jsme totiž nové členy, převážně světlušky a vlčata. A tak se náš oddíl rozrostl z původních jedenácti na nynějších 24. členů. Momentálně se náš oddíl skládá ze čtyř družin, jejichž jména zůstala původní - Bobříci a Vlaštovky. Máme 9 světlušek, 6 vlčat, 4 skautky a 5 skautů. Momentálně na programu pracuji jen sám, ale časem se staršími na schůzkách zaměříme na plánování programu pro vlčata a světlušky, ať si i vyzkoušejí jak se takový program připravuje. Dále bych Vám rád ještě pověděl o našich dalších akcích. Kromě oddílových schůzek, které máme každý pátek jsou to i akce mimořádné. Jako třeba naše účast na střediskovém závodě Podzimní běh Ochozou, kde jsme zabodovali hlavně v kategorii vlčat ael i v ostatních kategoriíchjsme se umístili na prvních třech místech. Další naš akce byl společná návštěva naší výstavy v muzeu, a pak samozřejmě vánoční schůzka. V novém roce nás čekala tradiční zimní výprava, na které jsme byli na Blatkách a teď poslední středisková akce - závody na lyžích, kde jsme také slavili úspěchy. do budoucna připravujeme výpravu do okolí Javorka, a také snad nebudeme chybět ani na pálení čarodejnic. Další oddílové se teprve připravují a proto se nebudu o nich více rozepisovat. Ale na závěr tohoto článku bych chtěl ještě zavzpomínat na loňský tábor, na pokřik, který vymyslli členové oddílu Daleká cesta: Pravdu, lásku, dobré klima, najdeme u Zubrštejna. Ať toto nenacházíme jen na skautských táborech a jiných akcích, ale i v normálním životě. To přeje všem čtenářům Okénka. |
| Mládě |
| zpět na titulní stranu |
| na index článků |