Je pátek, půl druhé odpoledne a v redakci Okénka zvoní telefon. Je to Pepa - Býk se stručnou zprávou: "Ve dvě sraz v Informačním centru - naším městem projíždí nějaký norský skaut na své cestě okolo Evropy, a rád by se s námi setkal." Tak rychle do kroje, redakční magnetofon a jde se na věc!
S Pepou jsme se potkali na náměstí. (Nohu, zlomenou z výpravy na Baronku nemá ještě v pořádku, a tak přijel na kole. Před IC nás trochu zaskočilo "to", na čem náš dobrodruh přijel. Tady se totiž realita rozcházela s jakýmikoliv představami. Před bankou stála stará rezavá "herka", obalená přišpagátovanými igeliťáky a s jedním převodem.
Náš skaut se za tu chvíli seznámil s celým personálem banky, takže jsme ho vyrušili z čilého rozhovoru, při kterém klidně přikusoval housku se sýrem. Příslušnost k naší organizaci byla znatelná jenom podle modrooranžového skautského šátku a vlčácké čepky, přeplněné odznaky. Následovalo bratrské přivítání a stisky levaček. Náš skaut pokynul na odchod personálu KB, který si ho tak oblíbil. Navrhli jsme mu návštěvu naší výstavy v muzeu, kam jsme se taky rovnou vydali. Už od první chvíle projevoval neuvěřitelný smysl pro humor a pohotovost, se kterou na všechno reagoval.
Vyprávěl o své téměř čtyřměsíční cestě z finského města Stavanger, kde působí jako oddílový vůdce. Ale poté co mu loni zemřel otec a nepřipadl jeho dům, ocitl se jenom se svým kolem. "Nemám ženu, nemám dům, nepiji a nekouřím - jsem skaut", jak vtipně okomentoval svůj stav. Proto se rozhodl vydat na cestu za dobrodružstvím. Na kole projel od loňského listopadu celé Finsko, Švédko, Německo, Polsko, naší Republiku a hodlá pokračovat na Slovensko, do Maďarska, Bulharska a přes Rakousko zase nazpátek. Jeho cesta je zajímavá tím, že všude navštěvoval skautské oddíly, kde taky přespával, a všude byl na znamení světového skautského bratrství přijat! Domluva mu nedělá problémy - mluví šesti jazyky! Téměř polovinu jeho zavazadel tvořily odznaky a nášivky, které posbíral, a tak se nám hned pochlubil.
Výstavu shlédl se zájmem, samozřejmě využil pohodlí našeho stanu, tee-pee i táborového křesla. Na nocleh ho přijal Pepa - Býk, kde jsme ho také večer s rovery a rangers večer navštívili. I přes znatelnou únavu neztratil svůj humor a obětavě s námi rozprávěl o svých zážitcích. Na rozloučenou slíbil, že se určitě setkáme letos v létě na 18. světovém Jamboree v Holandsku.
|
