 |
|
 |
|
Nyní vám představíme další skautskou osobnost. Je jí Emil Staněk a tento rozhovor je pro ty, kteří se o něm chtějí dozvědět trochu více. Mohl bys nám popsat svůj skautský život? Svoji skautskou činnost jsem začal v létě r. 1945. Tehdy jsem byl v sedmé třídě reálného gymnázia. Novoměstští skauti obnovili po válce velmi rychle svoji činnost za vedení bratrů Jaroslava Puchýře a Miloše Mesenského. A právě Jaroslav Puchýř, který působil na novoměstském gymnáziu, vyslal mě a mé dva spolužáky Jaroslava Macha a Vlastíka Zeleného na první ústřední kurs pro vedoucí skautských oddílů, který se konal v Horních Černošicích u Prahy a trval čtrnáct dnů. Sešli jsme se tam s řadou předních skautských pracovníků, kteří na tomto kurzu přednášeli. díky jim jsme získali mnoho cenných znalostí potřebných k vedení družiny a oddílu. Vrátili jsme se zpět zrovna v době, kdy začal první tábor po osvobození - na Moravci. V podstatě to byl tábor pracovní, byli tu chlapci i dívky a ti starší se účastnili žňových prací. Vlčata měla svůj program, každý z nás dostal na starost jednu družinu. Vzpomínám, že ta moje se jmenovala Jestřábi. Zde na Moravci byl vlastně vytvořen základ oddílu vlčat. V únoru 1946 byla již registrována samostatná smečka vlčat, měla 34 členů, Vlastík Zelený byl vedoucí a já jeho zástupcem. Prvořadým úkolem novoměstských skautů byla obnova chaty Mercedes. Stavba chaty, kterou začali skauti v r. 1939, nebyla dokončena v r. 1940 byl Junák násilně rozpuštěn a chata zůstala opuštěná, pršelo do ní a postupně chátrala. Bylo třeba hodně času a pracovního úsilí než byla obnova úspěšně zakončena a chata slavnostně otevřena. Stalo se tak v r. 1947 u příležitosti oblastních dnů Horácké oblasti dne 30. - 31. srpna. Samozřejmě že se nezanedbávala normální skautská výchova, kterou procházelo mnoho nových členů. Tehdy mělo o skautskou činnost mnoho dětí. oba kmeny, chlapecký a dívčí měly více, jak tři sta členů. Zúčastnil jsem se všech táborů, které se v poválečných letech konaly. Tři z nich byly na území okresu, poslední v r. 1948 u Králík pod Suchým vrchem. Vedení tohoto tábora jsem měl na starosti. Od podzimu r. 1948 jsem již v Novém Městě trvale nebyl a na podzim r. 1949 jsem nastoupil na vojenskou službu. Vedení smečky převzal bratr Jiří Bělohlávek . Nedlouho poté v r. 1950 došlo k likvidaci Junáka, veškerá činnost byla zastavená a majetek zabaven. Až po letech v době tzv. pražského jara došlo k uvolnění tehdejšího režimu tak, že činnost Junáka mohla být obnovena. To bylo v r. 1968. Účastnil jsem se jak zahajovacího shromáždění v Brně, které řídil náčelník dr. Rudolf Plajner, tak i junáckého sněmu na podzim téhož roku. Na obou shromážděních bylo plno nadšení z toho, že znovu můžeme začít. I novoměštší skauti zahájili naplno. V roce 1969 se konal rádcovský kurs na Medlově, pak tábor na Podolí. Další tábor v r. 1970 byl rovněž na Podolí. Avšak nad celou činností visela hrozba plynoucí z okupace v srpnu r. 1968. Historie se opakovala, v r. 1970 podobně jako v r. 1950 dochází k zákazu činnosti a ztrátě majetku. A po roce 1989? To jsem se opět zapojil do práce. Bylo to v prosinci 1989, kdy se v Brně opět konalo velké shromáždění skautů. Byl jsem tam s dr. Martou Látalovou a svým synem Janem. Setkali jsme se tam i se Žďárskými skauty. to setkání vedl starosta Junáka dr. Sum a bylo tam opět plno nadšení. Pak nám nastala normální skautská činnost a to už znáte z vlastní zkušenosti. Naše činnost trvá již pět roku a jsem přesvědčen, že tomu bude tak i nadále. Máš v současné době kontakt s naším střediskem? Ano, mám. V rámci svých možností se účastním střediskových schůzí a pokud mohu, pomáhám. Mohl bys nám říci, proč jsi vůbec do Skautu vstoupil? A co se ti na něm líbí? Lituji, že jsem nemohl začít ve Skautu již za chlapeckých let. Ale tehdy jsem nezískal kontakt na první oddíl, který tady v Novém Městě působil. Začínal jsem, jak jsem už říkal, vlastně ve stadiu, kdy jsem sám vychovával svěřené chlapce. Začalo to lesní školou, prvním poznáním zásad skautské výchovy a to mně tak zaujalo, že jsem zůstal věrný až do dnes. Jaký máš názor na nynější novoměstské skauty? Myslím si, že v podstatě je jejich činnost dobrá. Jistě, vyskytují se i drobnosti, které by potřebovali vylepšit. Nejdůležitější je však ta skutečnost, že skautské hnutí mohlo po velmi dlouhé době nesvobody opět pokračovat ve své činnosti. A jaký je tvůj názor na dnešní mládež (obecně)? Jaká dnešní mládež je, záleží velmi na výchově v rodině, ve škole a jaké vlivy na ni působí v jejím volném čase. totalitní režim působil negativně nejen na dospělé, ale i na mládež. I teď, po pěti létech svobodného života, nám sdělovací prostředky často říkají jaké nebezpečí hrozí mládeži: drogy, alkohol, brutalita ve filmech a televizi, pornografie. myslím, že organizace mládeže, které mají ve svém programu její mravní výchova, mohou na tomto úseku hodně vykonat. Je to především skauting se svou ucelenou mravní výchovou a netradičním přístupem k této výchově. Měl jsi nějakou přezdívku? Přezdívku jsem neměl. Byl jsem vždy oslovován svým křestním jménem. Máš nějaké koníčky? Ty koníčky co mám se zčásti kryjí s mým povoláním. Jsem chemik a v zaměstnání, než jsem odešel do důchodu, jsem se zabýval hlavně analytickou chemií. Navíc k tomu je to ještě zahrada. Nechtěl bys něco vzkázat našim skautům? Přeji novoměstským skautům, aby úspěšně pokračovali v tradicích svých předchůdců a aby vytvořili tradice nové, odpovídající době ve které prožívají své mládí. Děkujeme za rozhovor. |
| Květa a Radka |
| zpět na titulní stranu |
| na index článků |