 |
|
 |
|
Konečně víkend, na který se pravidelně těším, 6 dní v týdnu. Když začíná víkend, každý z nás se uvolní a těší se na příjemné prožití dvou dnů. Na tento víkend jsem se těšila obzvlášť, protože nás čekala třídenní výprava a s ní spousta zážitků. A už je tady, je právě 17:30 a na nádraží stojí velká tlupa rodičů a dětí. Nastává loučení a odjezd směrem Žďár a pak autobusem do Borek. "Hurá" a jsme tu. Začíná všeobecný chaos a vybalování. Mezi tím RG objevily malou Stěpánku (malé roztomilé dítě, které zde žilo spokojeně se svou mámou a tátou než...). Stěpánka se stala velkou součástí výpravy pro RG. Taková Lenka a Kajmanka můžou vyprávět. Večer se v chatě hrály hry, které měla pod palcem Kajmanka. Pak jsme všechny Berušky vyhnaly na vzduch a trochu jim protáhly svaly např. hrou AU. Když už jsme trávily chvíle venku, rozhodly jsme se jít na procházku. Měsíc a hvězdy krásně svítily a lesem vanul příjemný vítr. Jak se to tak kráčíme lesem v dálce zahlédneme světlo. "Co to je?" Kajmance a Lence se klepou kolena a Berušky je musí podpořit. Vzniká panika Lenka a Kajmanka nechtějí jít dál, strašně se bojí "Strachy" (o sobě se raději nezmiňuji). Přemlouvaj Berušky, aby šly do chaty, že se bojí. Ani to, že by tam mohl být pytlák, zloděj, nebo nějaké individum je nezastaví před tím, aby došly až k onomu místu. U ohně stojí skřítek a nějaká divoženka "Co tu děláte...?" "Chceme Vám pomoc"...."Zítra ráno Vám nechám zprávu a pak se vydejte na cestu"...."Jo". Skřítek jde spát do mechu a my do postýlky. "Jo, Jo" Některé spaly na zemi, jiní na zemi, RG v lese v mechu, nebo na cestě (v mechu by to bylo rozhodně lepší - pro příště). Ráno honem ze spacáku do bot a razíme. Kajmanka, Lenka, Marcela se staraj o zábavu Berušek, zatím samy jsme hledaly rybníček. Podle mapy, která byla nějaká divná. Totiž u silnice měl být hned rybník. Místo rybníka zde byly chaty. A tak jsme se zeptaly jediný domorodkyně, která nám vše ukázala (ale ne podle mapy - ta byla divná). Přicházíme k rybníku, u kterého stojí nějaký rybáři. "No, jo?" Co tady dělaj rybáři s hadima, ryby chytat v lese asi nebudou. A tak vcházíme na hráz a pevně doufáme, že rybník bude napuštěn "nebyl". Tak co ted potřebnou vodu v rybníce pro hru nemáme, Berušky tady taky ještě nebyly. "A nebyly tady už?" Nejistota v nás stoupla, raději se zeptáme rybářů. "Dobrej den, prosím Vás neviděli jste tady děti" "No já ne, ale můžu se zeptat" - 1.rybář "Hele ty Petře neviděl jsi tady školku" - 1 a 2 rybáři. "Ne, hele kluci neviděli jste tady nikdo 2 až 3 rybář nějakou školku" "Ne" "Tak děkujem". Školka tady ještě nebyla tak je to dobrý. A tak já a Alka usedáme na předem zařízený místa. Půl hodina sem, půl hodina tam a po školce ani stopa. A proto se vydávám na průzkum. Běžím potokem a v ruce kytku v botech rybku a "Hle - Čiči!" - to je průšvih - doufám, že mě neviděla.... A tak berušky pomalu se prodírají potokem, když náhle uvidí brečícího vodníka - VAKA, KNAKA, nebo tak nějak se jmenoval, všemu mu rybáři ještě vychytali rybičky a a a .. nemá kde bydlet. Tkanička mu ochotně radí, že když si dá vedle sebe 3000 rybiček a půjde na SV, že narazí na rybník s rybičkama. Vodník jim za dobrou radu dá dobrou radu... A pak přišel čas na oběd (už bylo na čase právě mě hodinky ukazovaly 16:00 (když Pubu ukazovaly hodinky 1600, tak to bylo tak akorát poledne - pozn. red)). Berušky vytahují jídlo, sirky ... a rozdělávají oheň. K obědu měla být bramboračka. Samozřejmě nejlepší polévku měla Lenka a pak Kajmanka a pak Já ("No jo?" Rozhodčí Marcela neví, jak chutná ohňová bramboračka po Beruščím s paprikou a slámou). Po obědě se opět vydáváme na cestu, berušky jdou dál do neznáma a já s Káťou "přímo" do chaty. Potkaly jsme cestou myslivce..., kterej... no raději ne ještě bych si uvědomila, kolik mi je a co si museli myslet. A tak jsme došly do chaty. V chatě jsme hrály hry, zpívaly, lepily a dokonce i večeřeli v ? hod. Druhý den už přišlo balení, pár her a odjezd domů. Ještě bych zapomněla + velké loučení se Štěpánkou (vidíte RG). Podle Kajmanky založíme Beruščí družinu od 0.5 až do 3 let (nejsem si jista jestli je to přesné). Cesta domů byla rychlá. A tak jsem doma a ležím v posteli a vzpomínám, jaké to bylo .... Berušky, Kajmanka, Lenka, Marcela ....CRRR - je pondělí! (text neprošel žádnými úpravami, aby jste mohli vychutnat originální Pubin sloh - pozn. red.) |
| Pubu |
| zpět na titulní stranu |
| na index článků |