Sobotní den jsem nezahájil zrovna vesele. Probuzení, které mi obvykle dělá problémy jsem tentokrát zvládl, ale následný rozhovor (jednostranný) s rodiči mě docela rozladil. Ale pokud Vás čeká akce se skauty a skautkami z I. oddílu Naděje je hned důvod k radosti. Protože víte, že strávíte pár hodin mezi skvělými přáteli. A ta radost se zdvojnásobí, když víte, že budete společně lanajdit - a to už je opravdu důvod hodit všechny starosti za hlavu. (Pokud ještě nevíte přesný význam tohoto slova, jistě po pár dalších řádcích pochopíte).
Se Zdenym jsme vyrazili na kolech dříve, abychom mohli natáhnout lana a připravit vše potřebné. Cestou jsme mluvili o vývoji a atmosféře doma po natáčecím týdnu (dlouho do noci jsme upravovali film z tábora) a skončili jsme u toho jak by to asi vypadalo, kdybysme byli tatínkové my a měli takový synky jako jsme my dva. Dovedete si to představit, my zatím moc ne.
Samozřejmě jsme přípravy zahájili budováním lanovky. Nechci si fandit, ale naše umění začíná dosahovat téměř dokonalosti, takže pokud budete potřebovat, do 20 min. vám uděláme lanovku a přepravíme vaši skautskou jednotku přes cokoli. (Doufáme, že se HCS nebojí konkurence). Později dorazil i Pudil s Pájou a rovněž mladý rover Pizzi. Oddíl si výstup na Vávrovku zpestřil cestou přes Kaňásky, ale brzy jsme slyšeli hluk a začali rozeznávat známé hlasy oddílových řvounů. Mužstvo se občerstvilo a mezitím jsme je mohli seznámit s dalším nákupem oddílového horolezeckého nádobíčka. To se nám moc hezky rozrůstá a nyní dosahuje ceny asi 6 500 Kč. Jsme přesvědčeni, že skaut má stoupat ve svém snažení a zdokonalování stále výše a výše, a proto jsme se od táborové věže (první lekce jumarování), přes získávání Kratorovy truhly přesunuli na Vávrovu skálu. A tato poslední příčka nás čekala právě teď. Takže kdo se bojí nesmí do lesa a mám-li to převést na naši úroveň, skauti, kdo se bojí nesmí s roverama na Vávrovku. A jaké je zaměření další lekce skautského lezení: - svou odvahu si vyzkoušíme na přejezdu lomu, tedy 70 m lanovka, dále se naučíme slaňovat - jedna z nejdůležitějších věcí, a na závěr známá věc jeskyňářské lezení - jumarování. To znamená, že maglajs nepotřebujeme, a tak ochranář Miky může být v pohodě. Starostlivý Monti vidí, že je vše dobře zajištěno, a tak i z něj trocha strachu opadla. No a my se můžeme s chutí vrhnout do akce (omlouvám se, že jsem zase použil slovo "akce", má slovní zásoba je opravdu o něco bohatší), a tak se můžeme s chutí vrhnout do lanových radovánek, protože odvážnému štěstí přeje, a kdo se bojí nesmí s roverama na Vávrovku.
V každém z nás se objevil kousek Gabe Wallkera (horolezec z filmu Clifhanger - jeden z Piškotových oblíbených filmů pozn. red.), to když se oblézá skála z dohledu Montiho očí, nebo když nějaký šikovný skaut hodí svému kamarádovi čepici doprostřed skály. Ale to stačí pár chytů obtížnosti IV přes Opičí ráj a čepice je zpět na zemi. Určitě budeme dlouho vzpomínat na ten pocit, když visíte na skále, pod vámi jen prázdno a v rukách cítíte lano pod slaňovací osmou a vy se jen plavými skoky blížíte k zemi. Ale na druhé straně troška strachu roverů, když vidí jak, malý človíček leze přes hranu skály a v klidu si to fičí dolů. Jde vidět, že skauti mají odvahy na rozdávání, a že jsou mezi nimi i takové talenty, které překvapili i samotné rovery. A to už je co říci, protože v asociaci znamená slovo rover ten nejlepší. Ale nebudeme nikoho jmenovat, aby nám mladí Gabeové nezpychli, no uvidíme co nám z nich vyroste.
19 odvážlivců má svůj den, doufáme plný nových zážitků a zkušeností, za sebou. Každému snad bude ještě dlouho znít zvuk karabin, bude cítit pod rukama studenou skálu, nebo popruh na kterém visí jeho mladý život, když se pouští z lomu dolů. No a já rychle fičím domů "žehlit".
|
