O ZPÍVAJÍCÍ BARONCE ROZHOVOR

O Zpívající Baronce - zní to tak trochu jako začátek pohádky, že? No řekněte, když se pohádkově vypráví o Pyšné princezně nebo Šípkové Růžence, proč ne o Zpívající Baronce.      Začínat by mohla třeba nějak takhle:      ...Bylo nebylo jedno malé Nové městečko a v něm na Holubím vrchu (čili Holubce) žila jedna malá holčička. Holčička se jmenovala Květa, ale protože kamarádila se psem Baronem a také pěkně zpívala, začalo se jí říkat Zpívající Baronka (čili Barča)...      Teď je čas vrátit se z pohádky zpět do skutečnosti, protože jednoho dne za Barčou místo mladého prince, který by ji požádal o ruku a půl království, přišel jen redaktor časopisu Okénko (nutno podotknout, že také mladý) a ten ji požádal o rozhovor. A proč si vybral právě Barču? (lépe řečeno proč mu ji šéfredaktor vybral?) Protože je první z nás, která vyměnila na svém kroji už třetí šňůru, zelenou za červenou a červenou za bílou. Teď mě tak napadá, že ta pohádka by se taky mohla jmenovat Jak Barča měnila až vyměnila a taky mě napadá, že bych ji měl přenechat slovo, ať nám o sobě něco poví.      Hele kolem šátku máš už třetí šňůru (zelená, červená a teď bílá), co tě prosím tě v tom skautu drží takovou dobu - kamarádi, zajímavá činnost, či něco jiného?      Abych řekla pravdu, musím říct, že příčinou, která mě u skautů drží jsou nejen kamarádi a zajímavá činnost, ale hlavně to, co za tím vším stojí - skauting jako cesta duchovního rozvoje a životní styl, který je hoden následování díky hodnotám, jež dává do popředí.      Něco k bílé šňůře - je tvým přáním někdy vést oddíl a když tak světlárny, skautky či rangers, kluky a holky - do kupy, nebo zvlášť.      Samozřejmě jsem si to přála - vést oddíl skautů a skautek - a když už tedy, tak smíšený, který jsem si zažila i já jako skautka. I když možná, že koedukovaný oddíl si dovedu lépe představit a preferuji ho víc než jen dívčí, nebo jen chlapecký proto, že s ním mám vlastní zkušenosti. Je to ovšem polemické, obě možnosti mají své klady i své zápory.      Teď seš ranger- to znamená cosi jako poutník, putuješ ráda? A máš nějaké vysněné místo ve světě, které bys chtěla navštívit?      Putuji, cestuji a poznávám kraje velmi ráda, nejlépe ještě společně s dobrými přáteli. A která místa bych chtěla navštívit? Tak rozhodně by to byly severní státy - Norsko, Švédsko, Finsko a chtěla bych se podívat na nějaký jiný kontinent - klasická Severní Amerika mě hodně láká a to zejména stát Kanada se svými krásnými lesy, horami a národními parky. To je prostě krásná příroda (teda aspoň na fotkách a z vyprávění jiných šťastlivců).      Hlavně díky tobě zněly na výpravách a táborech pěkný písničky, kteroupak máš a zpíváš nejraději?      To se nedá říct, která je neoblíbenější. Každý autor písní má několik takových, které (si) ráda zpívám a tak opravdu nemůžu říct, jaká z nich je ta NEJ. Každá se ještě k tomu hodí k jiné náladě, jinému rozpoložení a jiným pocitům - to pak písnička působí jako lék na rány, nebo na druhou stranu ještě podpoří tvůj pocit štěstí nebo spokojenosti.      Čím jsi chtěla být když jsi byla malá, a čím teď když jsi "malá", ale o něco starší a víš o tom víc?      Když jsem byla mála a mladší, chtěla jsem být samozřejmě doktorkou, učitelkou, prodavačkou a tak podobně. Pak jsem chtěla umět dobře tančit. Teď už jsem sice taky malá, ale trochu starší a chci být někým užitečným a dělat to co by mě bavilo. No, třeba se to nemusí zdát, ale ekonomka - VŠE, mě vcelku baví a jak čas postupuje, zajímá mě čím dál víc.      Co Praha, jak se ti tam líbí, naše matička stověžatá?      Musím říct, že ze začátku jsem si na Prahu musela zvyknout. Nejvíc mě iritovaly všechny ty paneláky a spousta lidí. Ale každé město má světlé i stinné stránky, takže teď už se snažím vybírat si z Prahy to, co mi může poskytnout - divadla, muzea, památky, umožňuje hodně dalších činností, které lze využít.      Číst předpokládám umíš, ale někdo čte rád a hodně a někdo vůbec, jak je to u tebe - co zrovna čteš?      Teď jsi teda doslova trefil hřebík na hlavičku - čtu hodně a moc ráda - skoro permanentně. Zrovna v této době mám rozečtené dvě knížky: V Novém Městě knihu "Koruna z trávy" o životě v době římské a v Praze knihu od A. Haileyho "Letiště".      Mohla bys nám tedy doporučit některou z knih, která se ti hodně líbila.      * Tak abych uvedla jen jednu, řeknu vám, že mě hodně zaujala kniha "Na východ od ráje" od Johna Steinbecka. Je to abstrakce o věčném boji dobra a zla v našem skutečném světě.      Zaujala mě hloubkou myšlenek a donutila mě abych o nich přemýšlela. Abych se zastavila a měla touhu poznávat podstatu světa a našeho života - proč tu jsme a kam jdeme, jak žijeme a jak bychom chtěli, nebo měli žít. Opravdu vám ji doporučuji.      Od krásné literatury je jenom krůček k poezii vyber nám nějakou hezkou báseň a už ti dám s tím vybíráním pokoj.      Loni na Fontu jsem poznala sbírku básniček R&R ze Vsetína a tehdy mě úplně uchvátila. Takže o jednu z těch básniček se chci s vámi podělit jmenuje se Písničce.      Abychom čtenářům dokázali, že ve skautu se prožívají věci, které se nezapomenou, vzpomněla by sis na některý nezapomenutelný zážitek (pokud možno pozitivní)?      Mám dojem, že se zase budu opakovat, když řeknu, že jich bylo samozřejmě víc. Ale teď se mi vybavil víkend, kdy jsme jeli poprvé s oddílem na Ivančenu - první výstup tam nahoru k mohyle, pocit soudržnosti s těmi, co tam kráčeli také, pocit hrdosti a uspokojení, když jsme tam zasadili oddílový kámen. Ten víkend měl i další výsledek a to navázání kontaktů s brněnskými skauty, mezi nimiž máme dodnes dobré kamarády.      Teď seš ponejvíc - NONPA - ranger. Řekni nám něco o své představě či přání jak by měl náš kmen vypadat, co je asi hlavní a v tom co děláme, má se cenu vůbec snažit furt něco dělat dohromady - respektive chyběl by ti kmen a vadilo by ti kdyby se kmen teď rozpustil a prostě nebyl?      Ó, jistě by mi moc vadilo, kdyby se náš kmen rozpadl a najednou neexistoval, snad si to ani nedovedu představit. Už dlouho se hovoří o tom, že neexistuje propracovaný roverský program a také vím, že už dlouho existuje snaha ho dát dohromady. Doufejme (věřme!!), že nyní po reformách a transformách roverského odboru se dočkáme více iniciativy týkající se právě R&R.      A teď něco o Okénku - dřív jsi takovéto rozhovory prováděla ty , takže ti tak trochu fušuju do řemesla. Jak se ti líbí teď a co bys na něm změnila. (nechci ze sebe dělat chytrýho, ale tuším, že to bude pravidelnost vycházení.)      Hm, s tou pravidelností máš naprostou pravdu, taky bych uvítala opět pravidelné těšení se na další číslo. Okénko je nejen časopis, který nám uchovává vzpomínky a dokumentuje naši činnost, ale ukazuje také na to, JAK pracujeme - jestli efektivně, nebo se pomalu zastavujeme a ustrnujeme. A jestliže chceme zlepšit činnost celého roverského kmene, nesmíme Okénko (jakožto časopis, který vydává R&R) opomenout - zdá se totiž být takovým naším indikátorem kvality činnosti.      Prozraď nám na co se těšíš v blízké či vzdálenější době?      Chacha, v blízké době se těším na vánoce. A teď trochu seriózněji: těším se na zlepšení činnosti našeho kmene, ale i celého skautského hnutí a pevně v to věřím. No a těším se na budoucnost a na to, co mě i nás ještě všechno čeká.      ... a zazvonil zvonec a rozhovoru je konec, díky za něj.

Miky

Tato krásná báseň, pochází z básnické sbírky Vsetínských roverů. Vybrala ji pro naše čtenáře Barča a tak doufáme, že se vám bude líbit stejně jako nám. Písničce /Michálek/ Kde jsou ty časy kdy Jsi mívala vlasy jako havraní peří jako ti kteří věří že láska konec nemá nemá, nemá. Ze není schovaná v kytaře že nenosí nenosí nahoře že není jen smích že sní není vždy hej že nejde vždy tam kde bys ji chtěl. Možná to znáš možná ne někdy je jedna jindy jsou dvě. A nic není hned jen MY jsme zde TEĎ. Tak někdo ji potká a jiný, jiný ji hledá.

zpět na titulní stranu

na index článků