Z ODDÍLOVÝCH KRONIK
Výprava za pokladem
(Dolní Loučky, sobota 29.října 1994)
"Budíček je v 7 hodin. Většina už byla stejně vzhůru zásluhou gambuzínů jako je Kajman a Ondra(Rusňák), kteří svým plkáním a rámusem ohlašují příchod - nevím ovšem koho a čeho. Po rozcvičce, kterou hrdině vede "jak já Ondra", jsem měl pocit, že mám jít opět spát. Tak nudnou rozcvičku jsem ještě neviděl.
O půl deváté začíná Komisař vysvětlovat pravidla poslední hry "Hledání pokladu kapitána Morgana". Opisují se rychlou tužkou poslední zprávy, domlouvá se družinová strategie a balí se věci nejnutnější i potřebné.
Družiny odběhly, každá jinam. Býk a já jdeme za nimi. Nejdříve se krmíme švestkama - mňam a potkáváme vracejícího se běžícího Piškota.
"Kajman nechal mapy a věci v tělocvičně", udýchaně nám podává zprávu. Dáváme mu klíč a zamýšlíme se, proč neběží pro věci sám Kajman. Ta jeho flegmatičnost je už převeliká! Piškot se za chvíli vrací, ruku má na hrudi, kulhá a je vidět, že má zdravotní potíže. Naše rady o Kajmanovi přijal, o svém zdravotním stavu však nechce ani slyšet.
"Ne, to je dobrý", a belhá dál.
Stále a dále konzumujeme švestky. Teď pro změnu potkáváme "babky", bledou Zuzku a Petru. Obě jsou odeslány pro nevolnost první do tělocvičny. Za vesnicí mizí družiny konečně do lesa.
S Býkem nejdříve pozorujeme odchyt neposlušné fenky a po té přijímáme pozvání na prohlídku mlýna.........
...... Loučíme se se srdečnými lidmi, popřáli a požehnali jejich dílu a vydali se na trasu za oddílem.
Přicházíme nejdříve na spáleniště, rozeznáváme zbytky stanů a táborového vybavení. Když se ujišťujeme, že požár vznikl již dávno a ne při návštěvě oddílu, litujeme škody, které se zde staly. Na další zvláštní T.O. narážíme nejen na podivnou hospůdku ale i na odpočívající rangers, Komisaře, Zdenyho a Honzíka(dnešní Teo). Toho zde zanechala, prý na jeho vlastní žádost, jeho družina. Inu, proč ne!! Kdo by se s ním vláčel, viď Piškote!!
Bereme je do vleku a po červené značce zdoláváme další metry k Trenckově rokli.
Cesta to byla i pro nás dobrodružná. Honzík totiž vláčel oddílovou vzduchovku, tedy více s ní bojoval, ale odmítal ji nikomu jinému svěřit. A tak hlaveň mířila na mě, chvíli na Zdenka, a jindy na Pepu. A ani jeden z nás, tedy kromě Honzy netušil, že je vzduchovka nabitá! Sláva Býkovi, že nás výstřelem do vody zachránil.
Komisař zatím našel způsob, jak se dostat na druhou stranu řeky, protože široko daleko nebyla žádná lávka. Po velice kluzkém stromě se postupně dostávají rangers s batohem a za nimi Honzík s dopomocí Býka.Tím se oddělili a směřují na zříceninu hradi Vickova, kde je cíl dnešní hry. Býk a já s malou pozorovací skupinkou pokračujeme do rokle, kde by se měli zdržovat i družiny. I bylo to tak, že zde kuchtily Lišky. Zprávu, kterou tam měly najít sice nenašly, ale za to uvařily výborný gulášek! A víte, že ta zpráva tam skutečně nebyla? To se tedy roverům povedlo! Nebo nepovedlo?!
I my tedy přecházíme řeku Loučku, zdoláváme sráz kopce za neustálého halekání dvou trampíků. Ti nám stále trdí, že se tudy na zříceninu nedostaneme. Kampak na dva zkušené vůdce, kamarádíčkové!Lišky necháváme za sebou, ať si poradí jak dovedou a kocháme se pohledem na okolní krajinu.
Vickov nás přivítal halasným křikem družin. Ondra, Pizzi a Honzík pořád někam lezli a nebyli k zastavení. Jakmile dorazily Lišky, přečetly si pokladou listinu tohoto znění:
Motto: "Zde nehrálo se o ceny, jen pro radost a ukrácení času"
Jste na konci své cesty a myslíme, že i na konci svých sil a nezoufejte, že jste zde nenašli žádný poklad, ale buďte hrdí na to, že jste tuto strastiplnou cestu překonali a buďte rádi, že i vy patříte k té naší "pirátské bandě".
Pod vedením Kajmana jsme se společně vyfotili a tentokrát pod vedením Káňat samotných jsme se vydali "domů".
Šlo se cestou necestou. Honzík si po cestě zahrál na medvídka Koalu a s blížícím se večerem se blížíme k Loučkám. Na nádraží v Řikoníně Ondra propadá tropickému šílenství zvaného Lenost a odmítá dále šlapat. Daří se jej vyléčit a šlape.
Sláva, do Louček došli všichni!
Ostuda!!! Roveři a rangers (víte, to jsou ti staroušci) jeli z Řikonína vlakem. A to ještě Komisař provedl čin hodný slabocha a neskauta. Snažil se totiž jet ve vlaku načerno! Měl ale smůlu. Průvodčí se zrovna nacházel tam, kde jej Komisař vůbec nečekal - naproti dveřím, do kterých nastoupil. Takže jej čekalo deset korunek navíc. To bylo něco pro jeho pýchu!
A je tu opět večer a s ním i sedací fotbal, pak normální fotbálek a nakonec vybíjená. A kmen RS kazí hru - jako obyčejně.
Večer měla proběhnout beseda, kterou měli řídit společně Poty a Miky. Avšak první jmenovaný v čase určeném pro besedování zmizel. Nešťastný Miky vše připravované pozměnil a oddíl vedl k tématu: "Jak dál v oddílových hrách".
Oddíl při besedě již pomalu hlavami klimbá a večerka je tedy o poznání klidnější než včera. A tak končí další nádherně prožitý den.
(redakčně zkráceno)
|
