 |
|
 |
|
Podle vyprávění slavného pistolníka Západu Václava Konopáska alias Willa Allkillera zaznamenal Friedrich von Kuchen (auch ein Deutscher, als Karl May). Ten den vypadal jako každý jiný. Brzy ráno jsem vstal, posnídal whisky a pomalu se začal chystat na cestu za další zakázkou. Tu jsem měl vykonat v drsném městečku Pohledecville. Nic jsem proto nechtěl nechat náhodě, tak jsem svůj šestiraný revolver z dílen Samuela Colta i starou dobrou opakovací Winchestrovku z roku 1866 vybavil náboji s naříznutou kulkou a několik stovek stejných si ještě vzal do zásoby. Před svítáním jsem vyrazil. Nemělo smysl jet v noci a skrývat se pod rouškou tmy, v Pohledecville už o mě určitě ví. Po příjezdu do městečka jsem ihned zamířil k místnímu saloonu, kde jsem měl prácičku vykonat. Natáhl jsem kohoutek na pušce a vstoupil dovnitř. ŠOK. To snad není možný! Člověk jede vraždit, čeká ustrašený lidičky a oni se tady zatím baví a mají tady countrybál nebo co! V salooně vesele rejdilo mnoho cowboys and cowgirls. No nic, řek jsem si. Když už jsem tady, tak si to taky užiju a šel jsem si vyměnit peníze za místní měnu do, v lokále se nacházející, filiálky banky. Má první zastávka poté byla, jak jinak, u poměrně slušně vybaveného baru, i když mé oblíbené vodkatini tu neměli. Své těžce vydělané, krví potřísněné peníze jsem nemusel utrácet jen v baru, neboť k dispozici byly také různé hazardní atrakce, kde se peníze daly, jak již bylo řečeno, ztratit, ale také a to především získat. Já se jich ale nezúčastnil, protože ruletu zásadně nehraji (je to hra velkoměstských páprdů). V pokeru a ostatních karetních hrách znám příliš fíglů a umím bezvadně blafovat, na šipky mám příliš přesné oko a o páce ani nemluvě, protože každý den cvíčím (200x zvednu svého koně). Do tří posledně jmenovaných hrátek jsem se, jak již určitě mnozí pochopili, nezapojil proto, že bych vše vyhrál a totálně rozbil bank. Tak jsem si radši šel koupit několik losů do tomboly, jejíž ceny vypadaly velice lákavě. S lístky v kapse jsem se vydal na parket, kde jsem se pod vedením zkušené taneční mistrové a za pomoci ukázek tanečníků-profesionálů naučil několik pěkných tanců. Tak se tu hazardovalo, pilo, tančilo a veselý charakter bálu také podtrhlo oznámení jednoho cowboye a jedné cowgirl o vstupu do svátosti svazku manželského. Pro většinu zúčastněných to byl, jak se zdálo, malý šok, ale vzali to dobře a alespoň v duchu přáli snoubencům mnoho štěstí na jejich budoucí společné cestě životem (mimochodem, já jim přál dětí jako smetí). A když už i poslední cowboy vstal z podlahy, opět se začalo hazardovat, pít, tančit a to až do oběda, ke kterému byl v baru k dostání výborný gulášek. Po něm jednotlivé skupinky představily své předem nastudované dramatické programy, které byly, podle mého, velice zdařilé co se kulturní stránky věci týče. Když skončily, pokusil jsem se nad nimi intelektuálně rozjímat, ale z toho mě vytrhl zlatý hřeb této akce, losování cen tomboly. Já jsem bohužel nic nevyhrál, stejně jako mnoho dalších. Ale ty, kterým se to poštěstilo, bude jistě dlouho na srdci hřát ten slastný pocit výhry. Zvláště pak ty, kteří vyhráli úvazek, jimaru a karabinu. Rozesmutnělý jsem si šel naposledy skočit do kola a s vědomím blízkého konce jsem začal bilancovat. Viděl jsem několik countrybálů a musím říci, že všechny byly postaveny na naprosto stejném základě. Proto i tento na mne, hlavně na začátku, působil trochu stereotypně, ale v jeho průběhu se pořadatelům podařilo vytvořit neotřelou originální atmosféru, takže celek působil velmi příjemně a já se cítil tak hezky, až se mi oči mlžily slzami. Přitom mě hryzalo moje svědomí zasažené dnešními zážitky a v hlavě se mi promítal můj minulý bídný život. Tak jsem tedy dotančil a odešel za saloon vpálit si do hlavy kulku s naříznutou špičkou z revolveru z dílen Samuela Colta. Pozn.: Autor pouze cituje zmíněného pistolníka a se zde prezentovanými názory nemá nic společného. |
| BEĎA |
 |
| zpět na titulní stranu |
| na index článků |