 |
|
 |
|
Zimní olympiáda v Naganu a zejména hokej nás provázel i na zimní táboře v Rančířově. Kdo se ho zúčastnil, tak si jistě pamatuje, jak zoufale jsme hledali na nádraží v Havlbrodě televizi, aby jsme čas pro přestup využili sledováním zápasu Česká republika vs. Rusko. A potom, když jsme šli po modré z Jihlavy, jak Piškot zastavoval kolemjdoucí, aby zjistil, že jsme opravdu prohráli. Nebo jak ten, kdo šel zrovna nakupovat do Jihlavy se nesměl vrátit bez výsledků posledního zápasu. A jak jsme pak jásali, když Pizzi přišel a suše odpovídal: "Jó s USA, no jó, vyhráli, asi čtyři nula, nó." A potom, když jsme se dozvěděli, že postupujeme do finále, tak smutek z konce tábora částečně vyvážilo těšení se na nedělní finále. I když jsme přijeli do města značně unavení, tak většina z nás vstávala před šestou hodinou, aby nezameškala toto nezapomenutelné finále v zápase, který je nezýván událostí století. Když v deváté minutě třetí třetiny padl onen rozhodující gól, rozechvění dostoupilo vrcholu. A potom odpočítávání: "Pět, čtyři, tři, dva, jedna - konec, jsme olympijští vítězové!" Ty pocity, které jsem potom cítil, a vy jistě také se nedají vylíčit. Když Hašan odhodí hokejku a jede do středu hřiště, kde na něj naskáče zbytek týmu, helmy a hokejky létají na všechny strany. A když se potom předávají zlaté medaile a komentátor vyjmenovává všechny slavné české, hokejové týmy od roku 1908, které útočily na olympijské zlato a kterým často uniklo jen o vlásek, nebo když u každého poraženého Rusa vyjmenovává všechny tituly, které kdy získal a dodá: "A ani toto všechno nestačilo na náš národní olympijský tým.", to je to nejhezčí, co může občan Českého státu zažít. Korunu tomu všemu potom nasadí, když trojice vlajek s českou samozřejmě nejvýš putuje ke stropu haly a zní k ní ta nejkrásnější hymna. Koho by toto vše zanechalo chladným? Snad žádný správný Čech si nepřeje nic jiného, než aby se jednou ocitl na stejném místě, aby na něj byla vlast stejně hrdá. Pro nás jako skauty by tato touha měla být samozřejmostí totiž slova: "Duší i tělem být připraven pomáhat vlasti a bližnímu." myslí právě něco takového. I když nám potom po nějakém dobrém činu vykonaném pro naši vlast třeba nebude hrát hymna a nebudou nás oslavovat desetitisíce lidí, můžeme být na sebe vždy hrdi. Abychom jednou na takovouto službu byli připraveni, snažme se už dnes plnit skautské heslo: "Buď připraven." A vlasti nepomáháme jen ohromnými činy, ale když vykonáme každý den nějaký menší dobrý čin (a třeba nejen jeden), přispějeme k lepšímu světu okolo nás. Vzpomeňme si na to občas, když vidíme všechnz tz strasi všedního dne kolem sebe. |
| ZDENY |
| zpět na titulní stranu |
| na index článků |