 |
|
 |
|
Mým úkolem je v krátkosti popsat výpravu R&R do Toulovcových maštalí, která měla jediný úkol, zmapovat okolí budoucího tábořiště pro vlčácký tábor, zjistit jeho polohu, stav atd. To vše skvělou procházkou v parádním prostředí. Ale to vše až druhý den. Nejprve jsme se museli všichni sejít a to v budově, která patří místním skautům, a kterou jsme s nimi měli sdílet následující dvě noci. Přesun na místo určení byl dosti individuální, oproti obvyklému způsobu např. při skautských výpravách, takže všichni jsme se sešli až k večeru. A to se potom hrály hry, trochu se zpívalo a tak. Z hlediska vašeho zájmu asi nic moc důležitého. Zajímavější byl však druhý den, kdy jsme se po snídani vydali na onu perfektní výzvědnou akci. Prostředí okolí Toulovcových maštalí zná více či méně skoro každý - tím myslím vesměs borovicové lesy, pískovcové skály a skalky, hluboká údolí atd, atd. Ale i přes tuto znalost kolovaly určité obavy, zda Štěpán zvolil opravdu optimální cestu. Samotná cesta se odehrávala většinou v menších či větších debatujících kroužcích, a za neustálého ztrácení se někoho. Např. všichni věděli, že Kája, Kajman a Timur jsou někde za námi, ale nikdo nevěděl kde, nebo jestli se třeba neztratili. Občas se z dohledu ztratil i Bouda, ale to bylo jasné, že se znenadání objeví při některé ze svých teroristických, či inkvizičních akcí. Za těchto podmínek jsme se dostali až na místo určení - budoucí tábořiště (Tedy Primary mission succesfull). Názory byly různé - od úplného nadšení až po mírnou skepsi či desiluzi (to koukáte kolik cizích slov bravurně zvládám, co?). Ale vesměs všichni už si začali ve své fantazii plánovat rozmístění stanů, polohu stožáru, ... a také místa pro jednotlivé sekvence z táborové hry, pro něž se bezvadný plac přímo nabízí. O podrobnostech a detailech však musím mlčet. Proto jen tedy takto obecně. No a po načerpání prvních dojmů jsme se otočili návratu. Samozřejmě že jinou cestou, teď už přímo přes Toulovcovy maštale. A také přes Dudychovu jeskyni. O názvu této jeskyně ihned Buin vyslovil hypotézu vzniku. Že nevíte proč se jeskyně jmenuje zrovna po Dudychovi? No přece proto, že Dudych byl starýho Dudycha syn. Chápete? Ne? Tak si z toho nic nedělejte, skoro nikdo to nechápe. Pak už následovala cesta do Maštalí. Cestou se ztratil Štěpán, zasvěcení však věděli, že šel za rodiči, kteří přivezli Lopyho. Ale ani ti nejzasvěcenější nevěděli, kam se ztratila Pubu. Důležité bylo, že jsme před stavením (nevím, jak jinak "to", kde jsme bydleli nazvat) potkali pana Vlasatýho, ale už znova bez Pubu, která NÁS šla hledat. Docela dobrej fór. Nakonec se ukázalo, že byla se Štěpánem (ale jak se potkali, když Vlasy odcházel - či spíše odbíhal sám, to ví snad jen oni dva). Po návratu, kdy jsme se mnozí viděli ten den poprvé (když už nic, tak aspoň s Lopuchem, který přijel jak už bylo zmíněno s rodiči), se jedlo protože mnohým dost za ten den vyhládlo, odpočívalo a znovu se hrály hry. Klasika. A večer jsme si už jen na půdě od plic zazpívali - ty naše (od Kabátů, Tří sester a Alkeholu) pak už se spalo. (I Bouda musel na zemi, protože mu houpací síť tak nějak praskla). A třetí den? Snídaně, balení, úklid a hurá zase domů. |
| Black |
| zpět na titulní stranu |
| na index článků |