 |
|
 |
|
Kykyriký, kykyriký. Kohout ve vsi se už rozezpíval, budíky nařízené na půl šestou hodinu ranní rozezvonily. Svítá. Támhle se rozsvítilo okno a tamhle taky. A za těmi okny normální lidé lezou z postele, aby odstartovali další normální den ve své vesnici Rančířov. Jenže tohle není náš případ. Jednak Rančířov není naše vesnice, ale jsme zde na prázdninách. S tou normálností si nejsem jist, místo vítání normálního dne se spíš loučíme s nenormální nocí a konečně z postelí nevylézáme, protože jsme v nich už 23 hodin neleželi. Poslední odvážný skaut vylézá z hlubokého podpalubí naší lodě Viktorie (jinak z protiatomového krytu staré fary), vodníčci, krysy a ostatní roveři se schází v kuchyni, aby rozhodli co s načatým večerem. Piškot s Boudou mají v plánu nezamhouřit oka po celou noc (asi se jim nechcou na takovou chvíli sundávat boty) a tak zůstávají v kuchyni. Ostatní s vědomím, že malá ryba je taky ryba odcházejí na kutě. Náš lodní zvon "Raclav" hlasitě dává najevo všem spícím, že sedm je pryč a budíček je zde. Tímto začíná sled událostí, díky kterým budeme na naši týdenní "plavbu" vzpomínat jako na Tábor ospalců, začíná totiž velký boj se spánkem, který ač si obyčejně vybírá své oběti v řadách skautů a skautek, tentokrát zaútočil na rovery, kteří se bránili statečně, leč ... . První útok byl veden na Boudu, který nás přišel vzbudit. Budil nás na něj nezvykle mírným způsobem, vzpomněl jsem si na jeho letní budíčky při kterých mě škrtil roverskou holí nebo plnil ucho studenou vodou a začal jsem tušit, že něco není v pořádku. A teď to přišlo. Představte si v Boudovi Šípkovou Růženku (u vás, co nemáte tak bohatou fantazii stačí, když si v něm představíte Šípkovou Růženu), která se právě píchla o šípkový trn a usnula, protože právě tohle provedl (a nemusel se ani píchnout). Sedl si na postel, zívl a ospale pronesl: "My jsme se s Piškotem rozhodli, že vydržíme vzhůru celých 40 hodin." Mám podezření, že ty poslední slova říkal už ze spaní. Spánek měl první oběť. Bouda nám předtím ještě stihl vyřídit kapitánům vzkaz, že jestli chceme můžeme ještě chvíli spát. Využil toho Pizzi, který tak nabíral síly na cestu do supermarketu, kde měl kromě vedlejšího a druhořadého nákupu, zjistit výsledek semifinálového souboje našich proti Kanadě. Ještě dopoledne spánek skosil dalšího z roverů - Zdenyho, který se pohodlně natáhl na Macíkovu postel a zatím co vedle na stole probíhala pexesová klání, on se spokojeně tulil k malému spacáčku Čiky. No úplný miminko. Spánek vedl dva nula a zacílil na Piškota. Jeho jindy šibalská očka, která zajiskří při každé rošťárně (to vše je doprovázeno skřetím úsměškem che-che) se teď podobala očím baseta, v lepším případě buldoka. Monti jeho pohyby přirovnal ke slepici s divokým spánkem, sedící na bidýlku. Třeba při pexesu, kde rozhodcoval, nahnul se dopředu a zase dozadu, po chvíli kolíbání se otřepal, těžce otevřel oči, zvednul podepřenou hlavu a když viděl smějící se skauty, začal okolí ujišťovat, že nespí, že přemýšlí. Poté se oddíl přesunul na dvůr, Piškot už nenašel sílu sejít ze schodů a nezbývalo mu než skočit z prvního patra (4 - 5 metrů). To ale nebyl jeho kouskům konec, další důkaz, že se spánkem svádí opravdu tvrdý boj, podal při domluvě na bojovce. Já se ho tam ptám, jak dlouho to může asi trvat a jak rozdělíme týmy a vůbec a on se zase zatřepe jak slepice a vyhrkne na mě, jak že by ten kříž měl teda vypadat. Prostě já o voze a on o koze (respektive o kříži). Odpoledne se všichni tři bojovníci se spánkem vydali společně na Popický vrch. Podle jejich vyprávění to byla krušná cesta. Cíl daleko a víčka tak těžká, unaveně klopýtali krok za krokem a naříkali (co naříkali, nadávali - pozn. Z), proč musí tak daleko. Piškot se v jednu chvíli zapotácel, div, že nespadl a víte proč? On normálně usnul za chůze. Později se mu to vymstilo, když spílal za něco Boudovi, ten tuto událost vytáhl jako trumfy z rukávu a klidně mu oznámil: "no a co, já zase když spím, tak u toho aspoň ležím." Konečně jsou na Popickém vrchu, rychle plní jim svěřený úkol, roztahují celtu a soukají se do spacáků (kdo by si byl pomyslel, že v únoru se dá krásně spát pod širákem). Síly jim zbývají jen na výrobu cedule: "Nebudit - RS NOCON" a s konečnou platností prohrávají souboj se spánkem. Bránili se statečně, leč marně. Myslím ale, že jim to vůbec nevadí. Tak dobrou noc přeji |
| Miky |
 |
| zpět na titulní stranu |
| na index článků |