KAMERA, KLAPKA, STŘIH MIKY

Představte si:      Právě jste se probudili do dalšího táborového rána, rozkoukáte se (na to je machr Komis) vysoukáte ze spacáku, pořádně protáhnete (na to je machr Jíťa) a zbývá ještě vypotácet se ze stanu.      Ale ouha, před stanem vás čeká "nemilé" překvapení - Zdeny mířící na vás objektivem videokamery.      Můžete si být jistí, že toto "překvapení vás bude provázet ještě snídaní, při nástupu, službě v kuchyni, při koupání, zkrátka celý den až do doby, kdy vás vysvobodí Zdenyho taťka, který kameru odváží zpět do Města.      Tím končí vaše obavy, že budete "na kameře" a co se táborového filmu týče, končí tím práce v terénu.      Pokud záběry vypadají k světu, může po táboře začít práce ve studiu. Tu už si asi jen tak představit neumíte. Nezoufejte však, právě teď máte možnost se v pěti krocích seznámit s tou poslední, letošní. Byla to docela sranda. Krok první - rozhodnutí      Roverská dvojčata (Zdeny a Piškot) si prohlíží výkladní skříň knihkupectví Trojan. Pohled na videokazety jim vnukne myšlenku, co kdybychom vytvořili videokazetu z letošního tábora. Jednak by se dala použít jako dárek a jednak by se dala pustit při setkání s rodiči.      Motivace velká, ale času málo - přesně týden. Krok druhý - střih      Ze všeho nejdřív musíme vybrat, které záběry zanecháme a použijem a které odsoudíme k zapomnění.      Je třeba si pustit celý záznam několikrát za sebou. Připomínáme si při tom ty senza chvíle prožité na Táboře Smíchu.      Toto prohlížení má však i své stinné stránky, tak třeba po pátém promítnutí pasáže, kterou jsme nazvali "mastňáci" (příprava vdolků na nedělní oběd) se nám začalo dělat špatně (neber to osobně rychloptáku Kajmane).      "No musíme tam nechat Mejšu, jak přijde budit rovery, Jitku jak se protahuje a Kajmana jak míchá med. Piškotův "microcosmos" (zapomněl vypnout kameru a filmoval zem) radši vystřihnem, ale rozcvička evoluce nesmí chybět asi až po Pizziho jak odbíhá co by superman - jo to bude dobrý."      Takhle a podobně vypadá celé to vybírání a poté začíná vlastní střih. Nepředstavujte si nůžky a stříhání pásky, to je věcí minulosti (né však zas tak dávné, Šerif ji ještě zažil). Dnes už to zvládne kamera a video (a samozřejmě někdo, kdo tomu rozumí - v našem případě Zdeny). Krok třetí - poločas      Střih je hotov. Hodiny ukazují jednu hodinu po půlnoci. Ukládáme se na posteli v našem "studiu". Poprvé si pouštíme sestříhaný záznam. Při dobrém střihu nám po tváři přelétne lehký úsměv, při špatném si jen povzdychnem.      Oči jen svítí a na konci na sebe tázavě kouknou. Co teda jako na to říkají ti druzí. Čeká nás ještě zvuk. Krok čtvrtý - zvuk      Co takovej zvuk obnáší. Rozhodnutí, co budeme komentovat, u čeho necháme originál a kde pustíme muziku.      Nad hudbou chvíli váháme, ale nakonec poslouží staré dobré melodie z Vinetoua. Každá písnička se však nehodí ke všemu a tak opět vybíráme. S naším hudebním sluchem a smyslem pro rytmus jsme schopni písně rozdělit na "cajdáky, klasiku, drsný s bubínkama a drsný s lesním rohem." Krok pátý - smíchání      Televize, dvě videa, kazeťák, mikrofon i mixážní pult jsou nažhavený. Zbývá poslední, smíchat obraz i zvuk dohromady. Máme jen jeden pokus, protože za chvíli začíná schůzka s rodiči (ano od prvního kroku uběhl přesně týden, to je ale pomalá chůze, co?).      Je to trochu napjatý, nesmíme nic splést. Takže sluchátka na uši, mikrofon k puse a prsty na tlačítka - jedem.      Zatímco já komentuji, Zdeny jen občas stáhne nějaké to šoupátko na mix-pultu, aby právě teď byl slyšet komentář z mikrofonu, teď kazeťák, teď originál zvuk a jindy zase vše dohromady. V přestávkách si prohlíží obal na tuto kazetu, kterou vytvořil na počítači Piškot pomocí fotek z tábora. Teď již to vypadá jako tzv. originálka někde z obchodu.      Je hotovo, závěrečná písnička se nahrála a tak letíme na premiéru do klubovny.      Ale byl to srandovní týden, to zase jo (hlavně doma při konfrontaci s rodiči).

Za MPZ M

zpět na titulní stranu

na index článků