 |
|
 |
|
Na výpravu za pokladem jsme se vypravily do Ameriky. Tedy - chtěly jsme se vypravit. Ovšem když od rána pršelo, měly jsme s Míšou pochybnosti, jestli vůbec nějaké Berušky přijdou. Protože rodičům slibujeme, že nebudeme jejich děti tahat po venku v dešti, musely jsme připravit náhradní program. Klubovna se tedy proměnila v letiště s cestujícími, kufry,batohy a policisty. 13. hodina odbila a na letišti se setkala tlupa 8 turistů. Byli připraveni na dlouhou cestu do Ameriky. Již chtěli nastoupit do letadla, když se z amplionu ozvalo: "Let č. 432 do Ameriky je odložen pro nepřízeň počasí." Hlášení se ještě několikrát opakovalo. Mezi turisty vyvolalo rozruch. "Zrušeno!? - To tedy ne!". Rozbouření turisté začali šířit paniku. Až náhle... Objevil se tam muž v černém plášti. Seriózní, urostlý mladík s kravatou a kloboukem na hlavě. "Dobrý den. Jsem z cestovní kanceláře RGB a jak jsem se dověděl, váš let byl zrušen. Proto bych vás chtěl pozvat do našeho Casina v letištní hale." Nespokojení a rozrušení turisté ho tedy následovali. V Casinu se rozběhlo několik hazardních her. První se jmenovala CLOCK (vyslovuj clock). Turisté - Berušky nejprve hrát odmítly, protože o peníze ony hrát nebudou. Pak se ale rozehrály a některé se pokoušely i o podvody. Naštěstí byly odhaleny. Nic ale nemohlo vynahradit zklamání, že let do Ameriky byl odložen. A proto se musela letištní správa rozhodnout, že letadlo č. 432 přece jen odstartuje. Beruščí radost neznala mezí. Připravily se, nachystaly si jídlo - tortillu, kterou musela ještě před odletem zkontrolovat komise pro správnou výživu (Zdeny a Piškot). A hurá do letadla. Berušky absolvovaly dlouhý let v pohodě, a už vystupujeme z letadla v pravé americké divočině. Všude kolem jen les a les a les. Následuje první setkání s domorodými indiány. Berušky vyrábí jejich portréty z přírodního materiálu. Některé už mají téměř hotovo, když na ně houkl ze skály nějaký tulák. "Hej, co tady děláte?" Berušky se nejprve lekly, ale pak si vzpomněly na své dobré vychování. "Dobrý den, my putujeme Amerikou." - Tulák je zavolal k sobě na skálu a vyprávěl jim příběh o svém dědovi, který někde ukryl poklad. Děda byl sice velký šprýmař a nikdo nevěděl, co tím pokladem vlastně je. Kdo ví, jestli to vůbec stojí za to. Ale přece, co kdyby ... Proto Berušky svolují a jsou ochotny tulákovi v hledání pomoct. Samozřejmě za podmínky, že se s nimi o poklad rozdělí fifty-fifty. Tulák souhlasí a začíná vzpomínat na staré dědovy historky. První z nich se týkala zdivočelého pavouka, který upletl na SSV pavučinu. Co bylo Beruščím úkolem? - Získat 18 pavoučích kuliček zavěšených na jedné z pavoučích nitek ve výšce asi 2,5 m. "Jak to máme udělat?" "Vlez mi na záda!" Skřítek pochopil a vlezl Viky na záda. Kuličky byly zdárně otrhány a vydáváme se s tulákem dál. Jdeme cestou necestou. Náhle Berušky nachází cedulku. Rozběhnou se k ní - "LOV POVOLEN!" Berušky musí nalovit medvědy, aby měly kožešiny a mohly později nakoupit potřebné věci ve městě. Uf, medvědy máme za sebou. Berušky schovávají své zbraně do batohu. Mezitím jim tulák vypráví další historku o Mexičanovi a Indiánce, kteří stráží důležité heslo. Berušky ho musí získat. Některé se ale bojí, některé se snaží provádět taktické manévry. Nakonec má nejvíc odvahy Pařítko, které heslo získá. Vydáváme se opět na cestu a narážíme na zlatonosný potok. A protože Berušky mají jako každý správný cestovatel zbraň a rýžovací pánev, rýžují, až jim prsty od ruk upadají. Čas však byl naším nepřítelem a proto musíme skončit s rýžovací akcí a pokračovat v cestě. Přicházíme k městečku. Berušky vytahují své kožešinky a chtějí nakoupit jídlo. Jsme svědky vzrušených rozhovorů a dohadů, které by stály za doslovný zápis. Bohužel diktafon se v této divočině nevyskytoval a tak o tento zážitek budete ochuzeni. Slyšet Viky, jak se domlouvá s prodavačem, jak přemýšlí, aby jim zbylo dost peněz, jak zjišťuje, co vlastně potřebují,... "Na co ešus? - Aha, abychom si mohly uvařit jídlo! Rum? - Ten nepotřebujeme, alkohol nepijem. Sirky? - Ty máme v kápézetce. Dej nám jen vodu a masox a nudle!" Chvíli se ještě dohadují o cenách a brzy je obchod uzavřen k celkové spokojenosti. Berušky začnou připravovat ohniště. "A kde ho máme udělat?" "A kde máme vzít dřevo?" - "V lese." Za několik okamžiků Berušky stojí s hrstkou šáší a několika kameny na cestě. Ovšem v mokru jim oheň zapálit nejde. "Země je studená, proto oheň nehoří!" S tímto konstatováním se Berušky vydávají na poslední úsek cesty - za pokladem. Šero houstne, v lese je už skoro tma. A k tomu tulák začne zase svoji písničku o tom, kdo ví, jestli tam vůbec nějaký poklad je. A když, jestli to není chcíplá krysa nebo had, nebo taky nic, nebo... . Berušky se ale nenechají odradit, když už se vydaly takovou dálku. A tak tulák vzpomíná na dědova slova: "Z křižovatky za městem 50 kroků rovně, 50 kroků doprava. Berušky dělají sloní kroky a za chvíli, už skoro potmě, nachází váček. Snaží se rozvázat provázek. Nejde to. Berušky si vzpomenou, že mají v KPZ svíčku. Ale ne na svícení, ale na to, aby provázek přepálily. Stalo se a tak Berušky poklad získaly. "Co to je?" "Lístek!" "Co je na něm?" - "Poslouchejte, poslouchejte!" ZLATO JE ŽIVOT! Zkoprnělé Berušky o tom chvíli přemýšlí, pak se rozvine krátká debata na toto téma. Všichni souhlasí, uznáváme, že tulákův děda je opravdu šprýmař, ale velice moudrý. Berušky si tuto větu zapisují do paměti a ví, že stálo za to se kvůli tomu trmácet takovou dálku po americké divočině. A protože je už hluboká tma, vydáváme se na zpáteční cestu. V dálce svítí letištní světla a my musíme pospíšit, abychom stihly letadlo domů. Cesta ubíhá rychle. Berušky vytahují své zbraně a začínají bitky. "Pif,paf - jsi mrtvý" - "To tedy ne, to bylo vedle." Po tvrdých bojích přicházíme do města. Ještě zbývá 1/2 hodiny čas. Doba vhodná na vymyšlení názvu výpravy a hodnocení. Zde je opět několik beruščích názorů: Dany: líbilo: moc a moc jak jsme trhaly papírové kuličky, chytaly medvěda a medvěda grizlyho, hledaly poklad a vařily polévku nelíbilo: jak jsme se brodily v blátě Viky (byla upozorněna, že má psát, co se jí nelíbilo) nelíbilo: že mě bolelo za krkem, protože mi tam seděl Skřítek, když jsme kradli pavoukovi papírové kuličky. A když pršelo, a že jsem se svalila, když jsem honila medvěda, a že se Mexičan choval jako skrblík!!! (Pubu to byla), a že jsme se musely bahnit. líbilo: ani nevím Ivča líbilo: že jsme hrály hry a že jsme se toulaly 2,5 hodiny a potom jsme našly šprýmový poklad nelíbilo: neví Eliška: viz. obrázek |
| Pubu a Marcipán |
 |
| zpět na titulní stranu |
| na index článků |