Bílý štít
MLHA Z MLHOVA
MONTI
Okénko - titulní stránka


     To vám jednou takhle jede oddíl skautů a skautek na výpravu do Bystřice nad Pernštejnem. Jede a jde a nic netuší. Neví co jej očekává. Neví nic o tom, že okolí Bystřice je zachváceno mocí prazvláštní bytosti zvané Mlha z Mlhova. Její zjev nikdo dosud podstatněji nepopsal. Ví se jen, že se blíží rychle, někdy i pomalu, že je hustá i řídká, že je ohromná i malá, že je vysoká i nízká, že je studená a lepkavá, chladivá a mrazivá. Nikdo v ní dloho nevydrží. Jakmile někoho tato bytost zachvátí, upadá do nejistoty, bloudění i blouznění. Zkrátka mluví i jde z cesty, nevidí si ani na špičku nosu a tak dále.
     A Mlha, ta potvůrka nevypočitatelná si vybrala právě sobotu, aby potrápila a vyzkoušela oddíl Naděje. V pátek si vybrala oddechový čas, tedy volno, aby se v sobotu probudila v plné síle. A nejen to. Ona se rozhodla podívat se jak to v takovém oddíle na výpravě chodí.
     A věru měla se na co koukat. Již v pátek nenápadně nakukovala do oken bystřické klubovny a skoro se rozplynula údivem nad hrou "Bateria". Tato prostinká hra dokázala zaměstnat skauty na celé hodiny. Mlha úplně zbělela, když byla přítomna drtivé porážce roverů, kteří kapitulovali před Márovým rozpočítávadlem "Jede vláček kolejáček ...".
     Nebo se podivovala co dokážou ta podivná stvoření provádět se šátkem. Jednou si ho, prosím vás, uvázali na nohu, pak na ruku, pak si dokonce ovázali hlavu a teď - teď dokonce si zrovinka zavěsili celou ruku. A víte jak tomu šněrování říkali? Zdravověda v šátku! To je, co?!
     Mlha se však také velmi smála. A její smích ji skoro roztrhal do širokého okolí. A že bylo se čemu smát! Vždyť roveři navařili tolik čočky, že vystačila přes protesty zejména sester i na snídani.
     A kdyby se Timur nepřipojil se svojí chutí, tak se mohla jíst i k obědu.
     Milá Mlha se těšila na sobotu. To si panečku zařádila. Hlavně v lese, v noci. Ale měla o zábavu postaráno. Stále ji něco zajímalo, stále ji oddíl něčím novým překvapoval. Třeba ta rádkyně , Jitka, která se na chvíli svým obličejem změnila v nemocného trpaslíčka, ouplného Šmudlu. Však se Mlha také divila, kolik to párků se opět vařilo! Neuměla si zdůvodnit, proč ty podivné bytůstky chtějí jíst jenom párky?
     Proč si neuvaří třeba polévku, nebo brambory, nebo třeba se nenapijí horkého čaje?
     Nebo nováček Zuzka, spanilá nemotora, jenž si jednou nohou spadne do rybníčku a Radar se jí pak nesestersky směje. A co teprve Tom! Ten přitahoval zvědavou Mlhu stále. Tu spadl, tam spadl, tady zakopl, támhle se natáhl. Ne nadarmo se mu začalo říkat Padák.
     A jakmile se oddíl začal přibližovat k zřícenině hradu Zubštejn, kde měl prý, jak se Mlha dozvěděla, přebývat již dlouho hledaný starousedlík, rozhodla se naplno vypustit svoji zásobu bílého studena. Ještě byla svědkem, kterak se družiny pod vedením Radara začínají klanět - představte si to, klanět!!- nějakému vlasatému tvorovi, kterému se od svíčky připalovaly gatě a jak se toho jejich největší člen (říkali mu Monti) velice děsí - toho klanění!
     A pak už zahalila všechno svým závojem a bezpečně tak zabezpečila, že i ten jejich vůdce bude chvíli zmateně hledat kamenný ohromný památník, i když je od něj vzdálen necelé tři metry. Pak sice Mlha nechápala, proč všichni pobíhají se zapálenou svíčkou od ničeho k ničemu, ale pro jistotu se zamlžila ještě více. To aby ta cesta na zříceninu byla skutečně o zdraví a zlámané nohy. Před samotnou cestou zpět do klubovny se ještě zhustila v myslích skautských a popřemýšlela i ona, proč se nepodařilo získat 100 grošů krále Karla I. a vyměnit je za velký a krásný zlaťák. Asi to bylo tím, že se ne všichni snažili tak, jak měli za celé dva dny. Nebo snad to bylo něčím jiným? Ona sam neví proč to či ono, hlavně když mlží!
     Snad se to tedy podaří příště, ale i tak to stálo za to. A vůbec, Mlha z toho byla tak zmatená, že všechny před Bystřicí opustila a navrátila se do hustého lesa.
     Škoda, mohla se zúčastnit útoku na cukrárnu, mohla si popovídat s Piškotem, který utekl z procházky rodičům a jenž konečně snad tedy pochopil, že učit se holt musí i on. Stálo to ale v té mlze za to, to vám tedy povídám. A jestli ne, tak příště bude Mlha očekávat oddíl znovu. To si pište!!

Monti

  Hrajeme hry na jedné louce, kde nás přepadla Mlha z Mlhova.  

  zpět na titulní stranu  

  na index článků