 |
|
 |
Z ODDÍLOVÝCH KRONIK17.11.1990 - den významný pro malinkou část našeho národa a sice kluky a holky z oddílu Naděje, kteří prožívají svůj slibový den. Je to první slib dětí po tak dlouhé době a proto si myslím, že stojí za to si připomenout, jak to tehdy probíhalo. Slibovou výpravu na Blatky nám přiblíží zápis z družinové kroniky Jelenů. Tato výprava byla akcí celého prvního oddílu. My jsme se na ní domluvili den předtím ve čtvrtek. Pepa se trochu zdržel a my jsme se rozhodli, že zatopíme, to se nám i podařilo. Všechno bylo v klidu až do chvíle, kdy Víťa (cukrouš) šel přidat. Ten hmyz při tom shodil rouru od komína a klubovna byla za chvíli pod hustým mrakem kouře. Otevřeli jsme všechna okna a zavřeli dveře od místnosti. Z oken se valil dým a každý si myslel, že hoří. Pokoušeli jsme se rouru nasadit a to se nakonec Vasilovi podařilo. Pak přišel Pepa a začali jsme schůzku. Pepa nám ukázal šifrovací tabulku a zašifroval nám s ním místo cíle výpravy. Zpráva zněla "Blatky" toto místo jsme si ukázali na mapě. Je to chata si 3 km od Fryšavy. Pepa nám ještě řekl, co si máme vzít a rozešli jsme se. Druhý den jsme se sešli o půl páté na nádraží a v 1648 vyjeli směrem na Fryšavu. Spolu s námi jely i dvě holky Renata a Lála. Ve Vlachovicích přistoupil ještě Pepa, Honza, Láďa. Když jsme na Fryšavu přijeli, byla už tma jako v pytli. Seřadili jsme se a vydali na Blatky. Cestu jsme měli ztíženou tím, že nikdo neznal cestu na Blatky. Pár kluků se po cestě vykoupalo v kaluži, ale nakonec jsme šťastně dorazili. Ubytovali jsme se a zahráli jsme si pár her. Pak jsem šel já a Láďa sekat dříví. Objevili jsme v rohu dřevárny schovaná jabka a pomalu jsme si je brali jedno za druhým. Když nám potom Pepa řekl, že má pro nás překvapení a dovedl nás do dřevárny a odkryl jabka, byla už čtvrtka snědená a my jsme s ochotou přenechávali ovoce svým skautským bratřím. Po celkem namáhavém dni jsme brzy usnuli. Druhý den se Káňata vydala naproti holkám na Kadov a část kluků pro ně připravovala místnost a dříví. Holky se potom ubytovaly a po společném obědě jsme my kluci šli připravit slibový táborák. Práce byla ztížena tím, že dřevo bylo mokré, ale nakonec jsme postavili pěknou pagodu. Kluci se vydali na Devět skal do srubu. Došli jsme ubytovali jsme se a zatopili v krbu a opět se vrátili na Blatky. Asi o 17 hodině nás navštívil bratr Miloš Mesenský, bývalý okresní náčelník, Petr Lamplot, Jiří Janíček, Láďa Novotný a přijela i Eva Havlíková z Pohledce. Pak mohl slib začít. S obtížemi jsme zapálili oheň a mohli přednést slib. Za kluky přednášel Martin Potocký a za holky Darka Černá. Po slibu jsme se vrátili do srubu. Tento večer je pro nás zvláště významný, protože jsme tento den vznikli. Schválili jsme název naší družiny a složení: Miko Michal, Láďa Sláma, Pepa a Honza Petrovi, Libor a Jirka Kulovi, Saša Brát a Ota Smetana. Pepa Petr také hned vymyslel pokřik. První část byla od Pepi a druhou část pokřiku jsme přebrali od Jelenů, družiny, která byla před 22 lety a jejímž členem byl i Pepa Krupica. Pokřik zní: "Návod na prožití príma dnů, má družina Jelenů. Družina co nelení, to jsou statní jeleni." Pak jsme si asi do 1 hodiny povídali. Vždyť tento den bylo 1. výročí listopadové revoluce. Noc byla vcelku klidná, až na ránu, kterou skoro všichni slyšeli. Nejdříve jsem myslel, ž Buchtík spadl ze židel, na kterých si ustlal, ale ráno po obchůzce okolí jsme zjistili, že spadl strom o průměru asi 40 cm, který byl přelomený bleskem. Na snídani jsme měli ovesné lívanečky alá Pepa, které nám moc chutnaly. Pak jsme se sbalili, uklidili srub a vydali se na cestu domů. Nejdříve jsme chtěli jít na Křižánky, ale ztratili jsme modrou značku. A tak jsme se nakonec po hodině bloudění vydali na Fryšavu. Na této cestě vznikl i název našeho oddílu "Naděje". Protože jsme si říkali, že máme pořád ještě naději, aby jsme autobus do města stihli a taky, že jsme ho nakonec stihli. Promáčení jak slepice, ale šťastní. A tak jsme se nakonec vrátili spokojeni domů a už jako SKAUTI. |
| Miky |
| zpět na titulní stranu |
| na index článků |