 |
|
 |
|
Když zrovna někde neběhá, neskáče nebo "nekrotí" něčí kolo, tak se alespoň houpe na židli. Zkrátka je to stvoření neposedné a divoké. Je to holka s modrýma očima co se skoro pořád směje. Je to ranger co pomáhá při zvelebování klubovny, chystá se na zkoušku maturitní i vůdcovskou, kamarádí s Beruškama, dokonce se nebojí s roverama na tábor a to už svědčí o tom, že tohle děvče má pro strach uděláno a rozhovor do Okénka byl pro ni hračkou. Tak pozorně čtěte, co nám o sobě prozradila. Ty skautuješ už od nepaměti (tzn. nepamatuju si, kdy jsi začala). Vzpomeneš si, kdy měli novoměstští skauti to štěstí, že jsi vstoupila do jejich řad. A proč jsi to udělala? Na datum první schůzky si vzpomenu úplně přesně - 19. 10. 1990. Pamatuju si to, protože ten den mám zrovna svátek. Já jsem bývala velká pionýrka, ale když mě Zuzka řekla, že se zakládá skaut, jestli bych tam nechtěla chodit, řekla jsem si, že bych mohla zkusit něco jinýho. Ten den jsem měla sportovky, které končily ve čtyři hodiny a v tu samou hodinu začínala i schůzka. Tak jsem makala ke klubovně. Tam už stál hlouček holek. Nejdřív jsem je sledovala jen z druhé strany silnice, pak na mě zavolala Zuzka ať jdu mezi ně. Na schůzce jsme se zrovna rozdělovaly na Lišky a Labutě. Já se stala Liškou. Bylo mě jedenáct. Tvou přezdívku - Pubu zná každý ve středisku, ale málokdo ví jak vznikla a co znamená, vysvětli nám to. Né, to né, to nende. No, vymyslel ji Lopuch (brácha Montiho) jednou jsem měla nějak dobrou náladu, (bylo to na pozorovací výpravě k Trnce, Křivce, Plameňáku) a on mě začal oslovovat "puberťáku". Když jsem se po něm rozeběhla, zalekl se a zkomolil to na "pubu" a to mě už zůstalo. Známe tě, jako "divokou" holku, která ráda sportuje. Co se cyklistiky týče, každý se obává tvé věty "půjč mi kolo". Hele, bála by ses skočit padákem, nebo bungejumping? Tak padák to bych si zatím netroufla, ale bungejumping to zas jo. Viděla jsem ho ve Španělsku a když jsem přežila kamikadze (70 m dlouhá skluzavka), tak že bych zvládla i tohle. Jenže profesorka to zatrhla, jen sem se o tom zmínila. Který sport tě láká a kdy teda budeš mít to kolo? Kolo bude každou chvíli, peníze už mám, teď čekám jen na to až to správný bude na skladě. A ty sporty? Z těch míň reálnejch je to divoká voda - sjíždění, rafty. Z těch klasickejch cyklistika, po maturitě bych chtěla vyrazit na vandr s kolem. Sport mám hodně ráda. Kromě sportu seš vášnivá fanynka Kamelotů, tak kteroupak písničku nám vybereš jako svou nej? A posloucháš něco kromě Kamelotů? Každej má svou oblíbenou skupinu či zpěváka. U někoho to je Kelly Family u mě Kameloti. Ta nej-písnička je Heidy děvčátko z hor, pak Zachraňte koně a Vyznavači ohňů. To jsou ty staré pecky. Z novějších Hardy, Levnej hotel. A kromě Kamelotů? Většinou folk, Redl, Klíč a podobně. A teď otázka týkající se tvé budoucí profesní dráhy. Čím chceš být. A jak se cítíš před maturitou (mimochodem přejeme ti, ať v maturitní den stojí štěstí a hlavně klid při tobě). Jó maturita - když přežiju němčinu, přežiju všechno. A co se povolání týče, nejdřív jsem chtěla jít na mateřskou (ne však dovolenou, ale myslela tím učitelku v mateřské školce), ale tam chtějí, abych uměla hrát na hudební nástroj. A tak půjdu na policejní školu. Ale nechci bejt v kanceláři, chci bejt v pohybu v terénu (kdybych mohla, chtěla bych bejt záchranářka). Jak tě baví vést Berušky, Velká Beruško? Líbí se mi, že jsou upřímný, řeknou mi, co si myslí. Tuhle jsem jim řekla, ať se přestanou houpat na židlích, ale mým zlozvykem je také houpání na židlích, takže za chvíli hned napomínaly ony mě - jsme kamarádky. Chtěla bych je vést dál. Se skautama se dá možná víc plašit, ale ty potřebujou asi jinej přístup. Když budu vést, tak asi malý (teda světlušky). Malířko a stavitelko, pustila ses do oprav klubovny, řekni nám svou představu jak to bude v klubovně vypadat, až bude vše hotovo? Zhodnoť dosavadní úpravy (no správně, mám na mysli malby na zdi). Nic zvláštního, jen chcem dát do pořádku co tam je tzn. natřít okna a dveře, udělat velkou nástěnku (zatím však nejsou peníze) a taky nás čeká oprava podlahy (asi až po maturitě). A to malování - už jsem říkala, esteticky to není úplně nejlepší (věřím, že si roveři dovedou představit hezčí obrázky), ale Berušky si to dělaly sami. Vyzkoušely si třeba škrábání zdi - takže kdyby to bylo náhodou na závodech, tak jsou dobře připravený. Jakpak se ti líbily poslední tábory - světluščí i skautskej? Beruščí byl moc upršenej, hra Hobit byla dobře připravená - holkám se to líbilo a mě taky. Skautskej se mě taky líbil, jela bych i na další, kdyby nebyl ve stejným termínu s Beruščím. A když po mém vaření tábor přežil, můžu bejt spokojená ( i když mě roveři do konce tábora vyčítali, že jsem to přepískla s objednávkou mlíka). Fakt je, že mamka se divila odvaze skautů, že mě nechali dělat táborovou kuchařku. Seš pověstná změnami při úpravě účesu. Jak si představuješ ideální stav? Začalo to tím, že mě jeden kámoš ve škole řekl: "Hele Míšo, podívej se do zrcadla." No a tak jsem to šla změnit. Změna je život, ne (v tomto ohledu je Pubu hodně živá) jednou to chce takovej, pak zase jinej - každýmu se nezavděčím . Ideální by bylo kdybych měla červenýho kohouta (punka, jako), kterýho bych tužila vajíčkem. A boky samozřejmě vyholený, aby si mohli rejpalové rejpnout. Když si řeknu básnička nebo něco podobnýho, vybaví se mě např. Křičkův Šípkový keř nebo Vysockého - Kamarád. Co se vybaví tobě právě teď? Kratičký příběh z fonsu: Příběhy k zamyšlení. Tady je: Ptá se ruský sedlák přítele: "Řekni, Ivane, máš mne rád?" "Přirozeně, že tě mám rád!" "Víš také, co mne trápí?" "Jak mohu vědět, co tě trápí?" "Nevíš-li, co mne trápí, jak potom můžeš tvrdit, že mne máš rád?" A teď si probereme roční období, máš své oblíbené? Každý je něčím zvláštní a každé se mě pro něco líbí. Jaro - všechno kvete, žije, učení jde mimo, začínáme jezdit ven a začínaj folkový fesťáky. Můžem cestovat. Na jaře mám taky ráda déšť, ráda moknu. Léto - to je vcelku jasný. Prázdniny, tábory, zase cestování. Podzim - to je zpomalené a spavé období. To se pořád rozmýšlím zda jít spát nebo ne. Padání listí je pěkný. Zima - sníh, vánoce, sjezdování a blbnutí na sněhu je skvělý. Líbí se mi náš skautský stromeček v lese. Jako náš dík za rozhovor, Pubu, ti připomenem konec přání k tvým osmnáctinám, které složily holky na Táboře Smíchu: "Do dalších dní dobrou chuť. Pořád správná holka buď!" (viz táborový časopis Zprávy z tvrze Zubrštejnské str. 5) |
| Ptal se Miky |
 |
| zpět na titulní stranu |
| na index článků |