Takové zimní táboření není ale vůbec jednoduchá záležitost. Na takové táboření je potřeba zařídit mnoho věcí jako třeba: jídlo, tee-pee-ovky, TEE-PEE, huk-cuk, chlebíčky a v neposlední řadě i dřevo, a tak se jednoho sychravého rána sešlo u Pasáčka několik nadšenců vyzbrojených sekyrami a pilami (motorovou i ručníma) a vyrazili ještěrovým embechem k Timurovi který zaspal a nesměl jako hlavní hybná síla celé akce chybět. Když přistoupil Timur začalo být na zadních sedadlech embecha značně přetěsněno, ale nevšímeje si toho (ono to dost dobře nejde navšímat si 80 kg živé váhy které na vás leží) jsme se vydali směr Podolské tábořiště.
Po příjezdu jsme se vydali směrem k Hrádku hledat soušky vhodné k zpopelnění v TEE-PEE. Někteří (jeden) roveři(r) řídící se pravidlem: Co nemá listí je nutně suché!! se pokoušel o kácení modřínů a jiných opadavých stromů (Že Michale!!) byl však naštěstí včas zastaven a tak nedošlo k žádné rozsáhlejší devastaci. Jinak kácení probíhalo jako každá jiná roverská akce - v poklidném chaosu. Ještěr pokácel soušky, Timur je snosil dolů z Hrádku, pak to všichni dohromady rozřezali, rozsekali a uskladnili v Gm3. Odjezd probíhal o malinko hůře než příjezd neboť v embechu na mě nezbylo místo u okýnka (NEZAMĚŇOVAT s tím bulvárním plátkem!!!), jak jsem si přál, ale pozice hrizontálně ležícího rovera. Jinak si myslím že tato akce splnila svůj účel, neboť (jak můžu říci po absolvování zimního táboření) dřevo bylo a ještě zbylo!!
pozn. Všechny pravopisné defekty v textu jsou způsobeny redakcí a nikoliv autorem DÍK!
|
