 |
|
 |
|
Vytáhněte boby, sáně, vůbec všechno co jezdí na sněhu a hurá na Podolí. Letošní táboření v teepku má však jednu zvláštnost. Všechno co jezdí po sněhu, můžete nechat doma. Ne že by se táboření nekonalo, to ne, jen sněhu bylo pomálu. Řekněme spíš, že sněhu nebylo. Přesto si někteří nezdolní optimisté vzali nějaké sněhové vozítko, ale stejně jsem se nesvezl. Zato jsme poznali jiné přednosti, například teploty nad bodem mrazu, tzv. mínus Boudy, a to nejen venku. Oproti loňskému pobytu došlo k několika zlepšením, zatímco většina obyvatel šla pěšky, někdo jsem se vezl autem až na místo činu. Další zlepšovák se udál přímo v teepku, které se mimochodem stavělo čtyřikrát, důsledek tropických to teplot. Ten vynález se podařil jednomu outsiderovi skupiny, kterému byly většinou svěřovány jen pomocné kopáčské práce, ale povedl se. Za vydatného přispění Mikyho jsem totiž postavil vysoce funční kamna přímo nad ohněm, čímž se nám podařilo zbavit se problému vaření (ohřívání) více jídel najednou. Kdybyste náhodou chtěli vědět, co jsme tam u všech všudy celou tu dobu dělali, tak vám můžu říct, že jsme tam celou tu dobu hovořili, jezdili na lanovce, slaňovali a vylaňovali a vztyčovali vlajku. Naše nástupy vůbec patřily k nejlepším akcím, páč byly vysoce originální. Museli byste vidět Timura s Boudou jako vlajkovou četu nebo Piškota, jak podává Mláděti hlášení, nebo samotné vztyčování speciální víceúčelové vlajky za mohutného mnohohlasého hudebního doprovodu. Ani letos se nám nevyhnul návštěvní den, (vlajka do půl žerdi) kdy se na nás přijely podívat naše milované rangers, kterým jsme již od počátku táboření vymýšleli opravdu velmi bohatý a "napínavý" program. Ze všeho ale muselo sejít, jinak bychomsme neměli příští rok chlebíčky. Doufám, že tato narážka nezůstane bez povšimnutí a hlavně bez odezvy. Nakonec nás zachránil Miky a Piškotův Týden a lanovka. Ne pro všecny však lanovka znamenala záchranu, i když oproti loňské jízdě se Pubu podařilo o sto procent zlepšit svůj výkon, projela se dvakrát. Domů odjela opět vozem a bez rozloučení. Využíváme příležitosti a posíláme pozdrav "To by bylo, aby to příště nevyšlo." Pája V tomto momentě autor své poutavé vyprávění z neznámých důvodů končí. Možná se odmlčel proto,že již neunesl ten velký rozdíl mezi krásným vzpomínáním na to co bylo (zimní táboření) a tragickým očekáváním toho co bude (návrat do školní lavice a blížící se maturita). Sám však uznal, že některé okamžiky nemohou být odsouzeny k zapomenutí, jen proto, že on sám je neproměnil v psané slovo a tak nám k článku připojil krátký, ale o to jasnější vzkaz: " dopište to - zmiňte se o " tanktoru" a o tom jak jsme byli na Zubíku." Pájo, rádi tak učiníme (co nám taky zbejvá, že), ale jak sám vidíš do tohoto čísla už to nenatlačíme a tak chcete-li se dozvědět další podrobnosti o roverském táboření o tom jak Noconi trávili silvestrovskou noc a nebo proč máme obavy z Pubiných hodinek, sežente si příští číslo Okénka |
| Piškot |
 |
| zpět na titulní stranu |
| na index článků |