Z ODDÍLOVÝCH KRONIK
8. ledna jsme se vydali na naši první družinovou výpravu, ale hned o ránu jsem se opět rozčílil, neboť Pudil ještě spal, a tak jsem ho po Lence nechal nakopat a Blek vylezl celej rozespalej a tak, se tři věrní Ríša, Kajman, Mužík na lyžích vydali k těžké ledové cestě, která vyžadovala jen statné chlapy. To se potvrdilo hned u vodojemu, když jsme museli po zledovatělém sněhu sjet dolů. Na cestu o život jsem se vydal první a hned jsem to vzal pěkně z ostra, což se mě nevyplatilo. V pořádný rychlosti, když vítr svištěl kolem uší se mi začaly rozjíždět nohy, marně jsem se je snažil upokojit a vrátit zpět. Tvrdý pád přímo na obličej a další kotoul na to mi to zpečetil. Odřenej celej obličej a stopy krve na sněhu, ale jeli další, Kajman se tak na mě pěkně díval, seknul sebou hned taky podobným, ale ne tak tvrdým pádem, ale co teprve Ríša. Uprostřed kopce jsme viděli zmatenýho Ríšu, jak se plazí po zemi. Prvně jsme mysleli, že má něco zlomenýho, ale později jsme zjistili, že hledal vázání a šroubky k němu, což mělo pro pozdější jízdu vážné následky. Mužík sjel kopec prý v pohodě a ještě si na mezi skočil, holt nerozjel to tak hned od začátku. Skuhrající Ríša se doplazil a mi jsme mu smontovali vázání, lež bez jednoho šroubku. Po stopě se vydali k louce, kde jsme pálili dřevo. Zde si zahráli hru. Vytyčil jsem území indiánského ležení. A vždy jedna bílá huba se vydala do něj pro svého synka. Indiáni po něm šili šípy, tudíž se drahý otec měl co ohánět. Stoupáme k dalším zážitkům. A teď se stala Ríšova krize. Vázání jež mu úplně dosloužilo. Po marných pokusech o poslušnost se milej Ríša musel vydat po jedné lyži. Ríšovy stopy ve sněhu byly opravdu zajímavé - čára - důra, asi tady jel nějakej blázen. Teď naše karavana putovala o něco pomalejc. Ani jsme nevěděli jak, ale před námi se objevily Studnice. Ďolíky, které jsme chtěli navštívit jsme minuli. Ale to jsme si s Mužíkem nemohli nechat ujít. Ríša s Kajmanem odjeli k jejich spáse a mi dva sjeli k ďolíkům. Zde jsme se pořádně vyřádili na krátkých, ale prudkých sjezdech viz.obr. 18 a obr. 19. (zápis je převeden v plném znění, proto odkazy na obrázky jsou aktuální jen v kronice Káňat - pozn.red.) Vrátili se k restauraci, která byla i pro nás velmi povzbuzující. Zde se odehrály asi naše nejkrásnější chvíle celé výpravy.
NÁŠ JÍDELNÍČEK: Piškot - smažený sýr, smažené brambory, tatarka. Nápoje: Coca - cola, Fanta. Mužík - smažený řízek, vařené brambory. Nápoje: Fanta, limonáda. Ríša - játra na roštu, smažené brambory, tatarka. Nápoje: limonáda, limonáda. Kajman - dlouho uvažoval o polívce, ale pak si dal jen limonádu a limonádu. Hlavní scéna se stala při placení. Já jsem při účtování slyšel 48,90, tudíž jsem to srovnal na 50. Potom jsme zkontrolovali účet a na něm 40,90. Tak jsem ve prospěch podniku nechal 8 Kč. Smích všude kolem nemohl ustat, a tak jsem se taky přidal, naštěstí tam nebylo mnoho hostů. Nasycení plní elánu, se pomalu vracíme zpět.
A teď sjezdovka, pěkně zledovatělá. Pěkně jsme si ji sjížděli, dole to brždění bylo horší, např. ve stromě. Ríša ji hned testoval na jedné lyži. A potom i ostatní viz. obr. 21. Kajman se chtěl pokusit zachytiti závod mezi Piškotem a Mužíkem viz. obr. 22. prý to fotil o 8 m později. Ríša se hrozně loudal, a tak jsme se mu chtěli pomstít. Odjeli na před a schovali se v lese. Ríša si v klídku šoural dál, my pomalu za ním. Když vyjel z lesa zjistil jako starej blesk, že je sám. Hned začal pískat a ohlížel se kde jsme. Bohužel smála byla, že mě podjely lyže a vjel sem Ríšovi do očí, akce se nepovedla. Přes Maršovský ledovec a na Holubku. Všechny krize viz. Ríša a příhody, které jsme prožili se ani nedají vypsat, ale snad to alespoň trochu přiblíží naši první družinovou výpravu. Odpoledne jsme podnikli druhou část výpravy, ale to jen návštěvu, kéž by, naší budoucí školy ve Žďáře. The End. Hodil na papír:
|
