 |
|
 |
|
Už jsme vám představili dvě mladé holky (rangers), je tedy na čase abychom skóre trochu srovnali a popovídali si i s klukem. Pro začátek jsem vybral rovera, který má velkou zásluhu na tom, že Okénko se jmenuje Okénko a vypadá tak jak vypadá. Je to totiž první šéfredaktor tohoto časopisu, Štepán Bejkin - Vlasy. Řekl bych, že je to kluk velkých činů (ať už kladných či méně kladných), protože když se do něčeho pustí, stojí to za to. Tábor v Holandsku a návštěva Jamboree, projekt nové klubovny či program posledního vlčáckého tábora HOBIT 97, v tom všem má prsty. Na druhou stranu dokáže přimět učitelku českého jazyka aby slovo "křivák" považovala za jeho přídavné jméno. Chcete vědět, čím se zabývá právě teď? No tak na co čekáte, pusťte se do čtení. Na začátku se každého ptám na jeho "začátek". Co ho přivedlo k nám, kdy to bylo a tak. Jak je to s tebou? V mém případě spíš kdo mě přivedl. Byl to Radek Štefy Štefáček, můj spolužák a kamarád. Bylo to koncem ledna v jedenadevadesátým, na té mé první schůzce jsme šli zrovna bruslit na Cihelňák. (Dobře si pamatuju Poťákův pohrdavej úšklebek, ale to se časem spravilo). Jak to tenkrát vypadalo v oddíle a ve středisku? Tak jo, vod začátku: o prázdninách po první třídě jsem jedním dechem přečetl Hochy od Bobří řeky, postupně jsem se stal hltačem všech dalších foglarovek, Mirků Dušínů a Rychlonožek z potajmu sehnaných zažloutlých sešitů. Stejně tak jsme s kamarádem Radkem Štefáčkem - Štefym hltali "Tajemství žlutých skal" z první junácké vývěsky a pravidelně jsme ji kontrolovali, jestli už skauti obměnili další pokračování. Štefy pak v lednu 91 vstoupil a na další schůzku za týden už jsme šli spolu. Středisko vedl tenkrát ještě Petr Lamplot, Láďa Novotný nám hospodařil, pracoval náš 1. oddíl Naděje, 2. oddíl pod vedením Peťana Šustrovýho, Pohleďáci a Řečice. Vím, že ještě nebyly družinovky a až později jsme je "experi - mentálně zavedli". Pepa Býk, pardon, tenkrát samozřejmě bratr Josef mě určil kronikářem - škoda, že se ta malá modrá kronika ztratila a mám ji doma ... Zrovna teď jseš študentem v Praze. Baví tě to? Kým bys byl, kdyby se splnilo tvé přání o tvém povolání? Biologie mě moc baví a rád bych učil, ... jest-li se to naučím. Jak vypadá jeden den vysokoškoláka? A jak je to s možností zapojit se v Praze do skautského života? Vždyť to znáš, občas zajdeš do školy, když se někdy vzbudíš před obědem - to je semestr - a pak přichází "pár" bezesných nocí ve zkouškovým. A s tím skautováním, to se točí v mém případě okolo levé části čtvrtého patra na Senovážném náměstí 24, kde sídlí TDC a redakce našich časopisů. Tam se práce vždycky najde. Jinak jsme založili s ostatními skautskými VŠáky vysokoškolský roverský kmen, podařilo se nám sehnat prostory pro činnost (starý protiatomový kryt, kterýmu říkáme KRYPTA). Momentálně se zabydlujeme. Zavři oči a představ si chlápka (skutečnýho či filmovýho), kterej se ti zdá tak drsnej, že bys ho ostatním kluků představil stylem: "Tak tohle je opravdovej rover"! Napadá tě někdo? Jasně, stačí sáhnout do novoměstské skautské historie, myslím na Jarka Puchýře a hluboce smekám.. A teď nám vysvětli proč. Byl to kluk jako buk, vynikající učitel, odborník na své obory, výjimečně zručný a nadaný. Slyšel jsem o expedicích, které podnikl se svou lodí po Dunaji do Železných vrat nebo zimní přejezdy Karpat. Přes všechny útrapy musel za trest učit na Podkarpatské Ukrajině. Později byl pronásledován po osmačtyřicátém. Dobře sloužil, jako dobrý rover. Jako jeden z kmenové rady určitě přemýšlíš o kmeni a jeho činnosti. Nosíš v hlavě nějakou konkrétní akci či plán? Rád bych uskutečnil o příštích prázdninách společné táboření s holandskými skauty u nás a potom i ve Waalre, tak jako před třemi lety. Kmen by měl celou akci zajišťovat. Už se taky těšíš? No, tak trochu. To je budoucnost a co doba minulá, kterýpak podnik (kmenový, oddílový, jakýkoliv) ti utkvěl v paměti? Asi právě ten minulý tábor ve Waalre spojený s návštěvou Jamboree. Rád vzpomínám na první "předroverskou" výpravu s Filipem na Oslavu, Ivančena s Mládětem, drkotání zuby při - 33°C v loňským silvestrovským tee-pee, ale i poslední Devět skal bylo skvělý, ne? Je toho spoustu. První šéfredaktore Okénka, existuje rubrika, kterou v časopise, u jehož vzniku jste stál, postrádáte? Roverskou přílohu. Řekni to prosím tě kmenový radě, ať s tím (a se sebou) něco dělají. Řekl bych, že jsi jeden z nejlepších střediskových malířů. Mohl by jsi nám nějaký svůj výtvor věnovat? Obrázek, beze všeho. Asi by se hodilo péefko, ne? Je to z cyklu "S Lilií na prsou". A jsme zase u rovera, tentokrát coby poutníka. Kam ty bys rád namířil své putování? Četl jsem o klukovi, kterej si jednoho dne sednul ke stolu a nadepsal list papíru: Můj životní plán. Pod něj napsal sto dvacet sedm cílů, které chce dosáhnout. Nejsou v něm věci snadné nebo lehce dosažitelné. Zahrnuje třeba výstup na nejvyšší hory světa, plavbu po světových veletocích, objevování domorodých kultur, vylézt na Cheopsovu pyramidu... Do dnešního dne jich uskutečnil přes sto. Celkem zajímavý, že jo? Rád bych třeba došel podle toku Jordánu od Genezaretského jezera až k Mrtvému moři. Teď nevím jestli srozumitelně položím otázku. Nedáváš někdy přednost formě na úkor obsahu. Tzn. jestli tě nezajímá víc jaký to bude mít efekt nad tím jaký to bude mít význam. Jestli ti rozumím, myslíš obsahem to CO děláme a formou to JAK to děláme. Myslím, že při přípravě jakékoliv skautské akce jde o to pojmenovat, o co na ní půjde, stanovit cíl, ke kterému naše usilování bude směřovat a pořád se ptát PROČ děláme to či ono. Prostě cílevědomost by měla provázet každé konání. Vodítkem při výběru obsahu je tedy náš cíl a záměr. I tak máme obrovský pole možností a námětů co na akci dělat, co skautům ukázat, co je naučit, ale času není neomezeně. Jde o to vybírat cesty promyšleně, pečlivě je připravit a nabídnout vždy mimořádný zážitek. Jak to uděláme je ta forma. Můžu tedy dělat cokoliv, ale musím vědět PROČ, CO tím chci dosáhnout a zvolit nejlepší cestu JAK toho dosáhnout. Jsou to dvě věci, které se k sobě úzce vážou, žádná by neměla bát na úkor druhé. O to se snažím. (pozn.red. - Vlastně jsem položil jen polovinu otázky, chtěl jsme se zeptat kromě formy a obsahu také na to, zda souhlasíš s tím, že "Účel světí prostředky"). Jsi označován také za "archiváře" a když někdo hledá často je odkazován na tebe. Jak se ti v archivárně daří? Archiv teda jako mám, není tajemstvím, že obsahuje opravdu tučné kousky z naší střediskové historie. Moc mě baví historii "odkrývat". Mám radost z každý fotky (před rokem 1922). Spoustu věcí a dokumentů přišlo vniveč za válečných prohlídek gestapa. Přesto poměrně dost materiálů se nám podařilo získat, někdy jsou okolnosti výzkum provázející skoro k neuvěření (viz. znovuzískání sošky vítěze z r. 1934 od Šírů ...). Víc se dozvíš z mé chystané čekatelské práce. Už v úvodu jsem se zmiňoval o tom, že jsi rover velkých projektů. Vypadá to, že v tom budeš pokračovat? Podívej, asi takhle: budu se snažit o to, aby: - středisko mělo novou klubovnu - byla nám navrácena Mercedeska - v roce 2005 jsme měli ve středisku 250 členů v dobrých oddílech, funkční střediskovou radu a spoustu dobrých vůdců - teď právě pracuji na čekatelské a vůdcovské práci, bude o využití regionální skautské historie ve výchově v oddílech, na rádcovských kurzech a činovnických zkouškách. Na začátku jsme ti chtěl položit několik otázek, to jsem provedl. Teď nakonec ti chci popřát štěstí a trpělivost v uskutečňování tvých velkých plánů (těch dobře myšlenejch), poděkovat ti za odpovědi a rozloučit se pozdravem, který používáme v našich dopisech: BUĎ DOBRÝ. |
| Ptal se Miky |
 |
| zpět na titulní stranu |
| na index článků |