I. táborový den

A je to tu, opět další zimní tábor oddílu Naděje. Nevím jak využívají jarní prázdniny v jiných oddílech, ale pro nás je tábor v tuto dobu už tradicí. Tentokrát vyrážíme docela blizoučko a sice na Blatiny.

Podařilo se nám zde objevit super obrovské stavení, které má kapacitu asi 70 lidí a je to hotové bludiště se spoustou chodeb, místnůstek a zákoutí.
A protože byla kapacita budovy taková, rozhodli jsme se uspořádat souběžně tábor pro ty, kteří již z oddílu vyrostli a jen závistivě hledí na své bývalé kolegy, jak si užívají oddílového života. Vedení tohoto roverského tábora se ujala Verča s Pudilem.

Je neděle, 8. února 2004, scházíme se v 9 hodin s pracovním kruhem u klubovny a odvážíme věci potřebné jak do kuchyně tak, a to hlavně, na program. Kluci (a Zůza – která mi teď čte přes rameno) zůstávají a já se vracím do Města, abych byl v jednu u klubovny a dohlédl na oddíl nastupující do autobusu.

Konečná – Blatiny. Teď nás čekají necelé dva kilometry mírného stoupání do našeho obr domu. Výhled na údolí je super, hromada chatiček a stavení rozsetých po kraji, nad nimi na jedné straně majestátný Buchtův kopec s vysílačem, na straně druhé skalní masiv Drátníku.
Ubytování se nečekaně protahuje, protože správce uklízí po minulých účastnících a tak vyrážíme do okolí vyzkoušet boje s novými hadrakoulemi. Fičí a je nevlídno a tak se brzy vracíme. Naštěstí už to netrvá dlouho a pokoje jsou naše. Ubytování komfortní, družiny jsou v pokojíčkách s patry, dokonce se i začínáme orientovat po domě. Ale první průzkumné cesty (hlavně na WC) se neobejdou bez mapy, kterou všichni dostali.
Rozloha je opravdu veliká uvidíme jak se nám podaří se svolávat na programy a nástupy. Bude záležet na rádcích, ale necháme se překvapit.

Narnie.
Samozřejmě hlavním důvodem proč jsme tady je záchrana Narnie. Čekáme na znamení a to na sebe opravdu nenechává dlouho čekat. Objevuje se Slánek a s ním i zpráva, že máme pokračovat dále na sever do skal a tam že se má objevit nějaké spojení, které nás povede dál. A opravdu: i když Rysi a Veverky byli vůči tomuto znamení slepí a valili úplně jiným směrem, Jeleni s Liškama se chopili provázku, který je dovedl až ke strmé skále. Stoupali výš a výš, až se dostali ke skalnímu průchodu, ze kterého zářilo ostré světlo do kterého nebylo možno se koukat. Za hučení stromů ve větru pokračovali dál, až se vysoko nad nimi začaly ozývat hlasy. Byli to obři! Z této šlamastyky jim pomohl kývoun bahení – Klít, který je vyvedl ze skalního bludiště. A navíc jim vykládal o Aslanových světýlkách, která se objevují, když někdo potřebuje pomoci. A zrovna v tu chvíli se světýlka rozžala po okolních kopcích. Družiny tak získaly několik indícií, které jim určitě pomohou v dalších dnech. Ale protože už bylo docela pozdě a kuchaři na nás čekali s večeří, tak jsme nádhernou, jasnou nocí pod hvězdami s vycházejícím měsícem za protějším kopcem kráčeli do našeho útulného stavení.
Dali si super hrachovou polévku a připravili se na poslední program tohoto dne.

NAŠTVÁNÍ!!!
Co mě na oddíle štve? Tak zahájil Piškot program. A začal vypočítávat, co vše ho poslední dobou štve. No, nebylo toho málo a navíc to byla pravda. Oddíl se nám poslední dobou mění, objevují se vlastnosti, které se nikomu z nás nelíbí a chování členů vzájemně k sobě také občas vázne. Tak to dřív nebývalo, to tedy ne. Co s tím uděláme?

Tak v tomto duchu se nesl celý večer. Snad na konci tohoto tábora budeme moci říct něco pozitivnějšího v čem jsme se zlepšili. Uvidíme. Ale oddíl Naděje byl vždy hrdým pojmem ve světě skautském snad tomu bude tak i nadále…

Tak už je téměř po dvanácté hodině, rada pracovního kruhu končí, já dopisuji tyto řádky a pokusím se je vložit na naše internetové stránky. Bylo by to snad poprvé, kdy bychom měli každý den aktuální informace z dění na táboře na internetu. Uvidíme, jak se to bude dařit i s fotodokumentací.
Zatím všem dobrou noc.