Cesta do neznáma - výprava oddílu

Tahle zpráva se objevila na ventilačce pár dní před výpravou. Ihned se rozhořela diskuze, co že to mělo znamenat, ale vysvětlení podal až Tesák, potom co jsme se utábořili v kopcích nad Nedvědicí.
Na této výpravě se budeme snažit vykreslit bílá místa na mapě, pokusíme se objevit místa, kam civilizovaná noha nevkročila, bojovat s přírodou a objevovat nové živočišné druhy. Zkrátka z nás budou prospektoři.

Ale jak to vůbec začalo? Inu, tak jako začíná většina výprav - srazem na vlakovém nádraží... Spočítali jsme se, rozloučili se s truchlícími členy rodin a vyrazili jsme vstříc dobrodružství vlakem na Doubravník.
Naše expedice se odlišovala od předešlých tím, že jsme jeli ve speciálních uniformách. Bylo to hezké, vidět kolem sebe tolik skautských krojů, ale, jak trefně poznamenal Teo, hezčí by bylo, kdyby se lidé v těch krojích chovali ukázněně - s tím jsme měli občas problém.
Nicméně do Doubravníku jsme dojeli - a čekaly nás ještě čtyři kilometry po svých na naše tábořiště. Mapy, tedy přesněji dvou map, se chopila Terka - a patří jí obdiv všech, že jsme došli - od té doby co byla vydána mapa cestu několikrát přeznačili.
Když jsme se vyškrábali na místo našeho táboření, postavili jsme si stany a mohlo se začít.... Prvním úkolem bylo získat mapu - tedy, lépe řečeno papír s čtvercovou sítí, kam se budou objevená pole dolepovat. O tom něco věděl Císko. A tak se oddíl podle jeho rady snažil dostat do lesa přes pracovní kruh, který ho chytal a vodil do vězení, tam vzít papírek s kódem a tak nějak získávat žížalometry, králíčkometry, koalometry a podobné měřící přístroje. Přiznám se, že v pravidlech této hry nejsem nijak zběhlá. Mapu jsme každopádně získali a tak se mohlo jít k ohni zpívat. Nutno poznamenat, že zpěv byl oproti loňsku dost tichý - to proto, že zbylo tak málo těch, kteří znají slova oblíbených oddílových písniček....
Při zpívání se uskutečnila také zkouška odvahy pro nováčky - Áda je po jednom odvádí od ohně proto, aby se sami vydali lesem od blikačky k blikačce a u každé si přečetli děsivý příběh podle skutečné události. Prošli to všichni. Posledních pár písniček, podívat se s Tesákem na noční oblohu plnou hvězd a můžeme zalehnout....

Po budíčku, který obstaral Tesák, následovala klasicky rozcvička, vedená Vojtou.
Chtěli jsme snídat, ale zjistli jsme šokující skutečnost - družinám někdo ukradl snídani... No, někdo - podle Adama to byl medvěd, veverka, pavouk a ... další nějaká divoká potvora. Naštěstí zvířátka jídlo hned nesnědla, ale schovala si je do skrýše do zálohy. A ony skrýše se nacházely v okruhu sta metrů od tyče, na které byly pověšený čtyři buzoy a napsány azimuty. Ke skrýši každého zvířátka se družiny musely dostat přesně jeho způsobem chůze. A tak oddíl měřil azimuty a lezl po čtyřech, skákal, dělal kotrmelce a házel si s hadrakoulí ostošest.
Svoji kompletní snídani získali první Rysi, a tím si vysloužili čtyři políčka do bílé mapy, zatímco nebýt Ády, který se nad nimy slitoval a pomohl jim, byly by Lišky úplně o hladu...
Když měly všechny družiny ve vlastnictví svoje pytle se snídaní, mohla propuknout soutěž, která z nich uvaří nejlepší čaj. Čtyři ochutnávači z PK se shodli, že to byli Rysi.

Eliščinu seznamovací hru vyhrály tentokrát Lišky - rádkyně Bája totiž pokaždé dokázala poznat, kdo stojí uprostřed kruhu zachumlaný do spacáku,a zbytek její družiny si také vedl dobře.

Zrovna když jsem začala oddílu vysvětlovat, že v lese, který jsme dosud nepropátrali sídlí domorodci a my potřebujeme vědět, jestli jsou přátelští či ne, vtrhli zmínění domorodci do našeho tábořiště, a nám bylo jasné, že láskou k nám zrovna nepřetékají. Začali totiž řvát, vlezli do stanů, začali z nich vyhazovat věci a potom se usílili přímo uprostřed tábořiště a začali skákat kolem tyče se svou vlajkou, kterou si tam přinesli. Protože domluvit se s nimi zaboha nešlo (jejich holohlavý náčelník si totiž usmyslil, že je to tam jejich a že tam zůstanou), museli jsme je odtud dostat tvrdým bojem. Družiny se tedy snažili proniknout ostrou palbou do kruhu kolem vlajky, a když byla jedna z družin kompletně uvnitř, umístila tam vlajku svoji, a tu domorodců se snažila odnést k blízkému posedu. Domorodci je začali pronásledovat, když byli 15 metrů mimo kruh. Pokud se jim nepodařilo vlajku získat zpátky, tábořiště obsadila ona družina a bránila ho ona.
Protože tato hra platila za dvojnásobek políček, odnesly si jich Lišky za první místo 8, Jeleni za druhé 6, Veverky 4 a Rysi 2.

Uklidili jsme spoušť po domorodcích, došli pro vodu a začali jsme dělat oběd - opět soutěžní. Rysi se pustili do přípravy palačinek (obdivuji jejich odvahu smažit na malém vařiči), Lišky uvařily česnekovou polévku a klasické kuře na paprice, Veverky rizoto a Jeleni si ohřáli vepřové z konzervy :-)...
Tentokrát ochutnávači rozhodli, že první místo si zaslouží za skvělou polévku Lišky, druhé za výborné rizoto Veverky, třetí za odvahu a pár nepřipálených palačinek Rysi a čtvrté Jeleni za to, že vůbec něco jedli...

Po obědě dostaly družiny pokyn, aby si sbalily mapu, buzolu, lékárničku a případně pití a nějakou svačinku, a vydaly se za doprovodu vždy někoho z PK na výlet po okolí. Bylo na družinách, jestli podle mapy dojdou tam kam mají, a po cestě plnily různé úkoly, které jim zadali roveři. Výlet se nám díky bloudění, únavě a plnění úkolů trochu protáhl, take se všechny družiny vrátily až za tmy.
Při vaření večeře všichni líčili četné zážitky. Nejvíc mi utkvělo v paměti vyprávění Rysů, kteří slyšeli někde poblíž Lišky a tak se schovali aby na ně mohli bafnout a tím získat body. Čekali, čekali, pořád slyšeli smích holek, ale ony pořád nešly. Po chvíli vstali a šly se podívat za roh... A ony tam slepice.... :-)

Posledním programem tohoto dne byla nováčkovská přprava na slib, sloužící k správnemu pochopení skautské myšlenky. Tentokrát se účastnila i starší část oddílu - té to totiž také neuškodí. Bavili jsme se o skautských zákonech, vyprávěly se příběhy, kde se zákony vyskytovaly a přemýšleli, jak by vypadal svět, kdyby se tím dotyčným zákonem nikdo neřídil...

Druhou výpravovou rozcvičku vedla tentokrát Bája. A ouha, dnešní ráno nám přineslo další nepříjemné překvapení - v noci pršelo a my jsme úplně vyplavení. Všude plavou naše věci - a my se musíme potápět a věci přenášet na družinové lodičky. Bohužel se úspěchy z tohoto zásahu nemohly započítat do mapy, protože se většina lidí nadýchala vody a utopila se...

Potom co jsme se nasnídali nás čekal poslední úkol - zmapovat bažinu aby jsme věděli, kde jsou ostrůvky, po kterých se dá jít. Jak na to nám poradil Hombre. Vbíhali jsme rychle do bažiny, aby nás unesla a hledali jsme místa rozhledu, odkud byly vidět ostrůvky. Ovšem, ani tady jsme nebyli sami - nebohé družiny pronásledovaly tři bahenní příšery. Jedna z nich je jenom honila - před tou se dalo schovat na strom. Ty druhé dvě lezly hbitě i po stromech a vytahovaly šátky. Jim se ovšem šátek dal vytáhnout taky - a potom vám odevzdaly svoji kůži, která se taky cení.
Za tyto výkony si odnesli nejvíc políček Rysi, potom Lišky, Jeleni a Veverky.

Ale teď už nás tlačil čas. Rychle jsme se sbalili a tentokrát pod vedením PK jsme se vydali do Nedvědice, odkud nám jel vlak. Naštěstí jsme ho stihli a on nás dovezl domů do Města, kde už na nádraží čekali někteří s rodičů s úlevou, že nás, objevitele, opět vidí. Naposledy na této výpravě jsme si nastoupili, odhlasovali název výpravy a vyslechli si pořadí, v jakém družiny na této výpravě skončily: Vyhrály Lišky, v těsném závěsu za nimi se umístili Rysi společně s Veverkami a nakonec Jeleni.
Pak jsme se rozloučili a rozešli se do domovů... Další společná akce náš čeká za dva týdny - druhá oddílovka.