4. táborový den-středa

V první programu se ještě docela relaxovalo a namáhala spíše hlavička, protože bylo nutné zjistit důležité informace od zaklínačů. Ale ve druhém si to oddíl vynahradil a vyrazil s Tesákem na drsnou bojovku. Dva týmy proti sobě a obsazovala se města – „prostě dost běhání a makání a pravidla dost složitý, tak je tam ani nepiš nebo se zeptej Tesáka“, jak mi ochotně řekl Laky.

Oběd byla kapitola sama pro sebe, protože část pracovního kruhu se už důrazně dožadovala nějakého masa a obzvlášť Teo chystal demonstraci za práva „vegetabliánů“, kteří jsou na táboře utiskováni – jak se vyjádřil.
Nejen proto mělo být k obědu rizoto, které ale rozdělilo oddíl na dva tábory. Někdo tvrdil, že je blbost dávat do rizota játra – jak měl Miky v úmyslu, ostatní zase propagovali rizoto bez zeleniny. Nakonec se Miky rozhodl pro obě dvě varianty a obě se opravdu vydařily – to musel uznat každý.

Po polední klidu, kdy přes mé nevyslovené přání nikdo neodpočíval v posteli, ale všichni řádili všude možně, následoval další morbidní program a tím bylo usvědčování a trestání vrahů. Tedy budoucích vrahů, protože zločinný Rience nachystal po cestě na čarodějný sněm past v podobě tří nájemných vrahů.
Oddíl rozdělen na bojovníky a kouzelníky měl několik možností jak se s vrahy vypořádat. Hodně zde hrály roli házecí kostky a tedy i náhoda. Trochu nás s PK zarazilo, že zatímco Liškám padaly na kostkách průměrné hodnoty, jiné družiny – tedy části na tom byly o dost lépe a jak prohlásil Tesák: „To by náš statistikář zíral.“ No uvidíme, jestli se nám do oddílu vkrádá nějaké podvádění – dáme si na to pro příště pozor.

Podle programového pásu všichni dobře usuzovali že začátkem čtvrtého programu čeká všechny brutální vorvávačka a taky že ano. Sešli jsme se na hrázi rybníka a Císko předvedl asi 300 metrů dlouhý okruh terénem – z kopce, do kopce, skok přes potok, zase do kopce, na hráz a to je konec. Ale kolo se neběhalo jenom jednou ale nespočetněkrát a nekroužil na něm pouze oddíl, ale i Ciry s tubou na zádech a úkolem bylo předběhnout ji co nejvícekrát, protože jenom tehdy měl každý právo jí vhodit lísteček do tuby. Dle očekávání to byla vorva jak se sluší a patří, což nezůstalo bez odezvy. Filda si docela slušně pohmoždil kotník – a skoro by to ani nepřiznal, kdybych se ho opakovaně neptal co se děje. Míša se začala docela slušně motat hlava, tak to vypadá na začátek nějaké virózy. No a aby toho nebylo málo, tak se Pepíno dožadoval dlahy na obrácený prst. Takže tu teď máme takovou malou nemocnici.

Ještě štěstí že pokračování předvečeřového programu bylo více než klidné. Bylo nutné připravit občerstvení na večerní slavnost a tak každá družina dostala suroviny a mohla začít. K mému překvapení se v originálních nápadech nejvíc vyžívali kluci, kteří dle mého jednoznačně vyhráli. Rysí trůn s největším přispěním Tuldy byl opravdu impozantní a byla škoda ho jíst.

K večeři jsme si tedy dali pouze lehký puding a těšili se na pátý program až se budou výtvory konzumovat. Sešli jsme se u holek ve společenské místnosti ozářené lampiony a se zapáleným krbem no a potom se baštilo a veselilo, hrálo na kytaru – prostě pohoda – tedy skoro. Asi za to mohla i únava, ale objevilo se tady i pár slziček dojetí, to když si mnozí nebo spíš mnohé uvědomily že se tábor chýlí ke konci a že je to s největší pravděpodobností jejich poslední zimní tábor. A protože se slzavé údolí šířilo mezi holkama rychlostí blesku, raději jsem opět v roli toho nejhoršího kaziče celé akce program ukončil.

Když se podařilo vyexpedovat do postelí i ty nejzavilejší odpůrkyně, bylo kolem desáté hodiny a my s pracovním kruhem začali alespoň částečně likvidovat borčus po veselení. Hromady jídla se razantně ztenčily po večerní radě, kdy jsme probírali zážitky i z minulých let skautování a vykládali a vykládali. Kdo ví pro koho je to opravdu poslední zimní tábor a pro koho ne. Letos to nějak hodně rychle utíká, ale rozhodnutí jet sem, na Švýcarák, nikdo nelituje. I podle vyjádření členů je to tady daleko lepší a i pocit vzdáleného domova dává celé akci příchuť většího dobrodružství. Ale dost filozofování a rychle do postele, už je dost pozdě.
Ale oproti ostatním večerům jsme šli spát dost brzy a bylo to opravdu potřeba, protože zítřek bude náročný a spánku moc nebude. Takže dobrou noc všem.