Výprava do Sněžného...

Nadešel prodloužený víkend a s ním sraz na další oddílovou výpravu. Odjezdový čas byl stanoven na 8:45 z autobusového nádraží. Čekali jsme a čekali na náš milý autobus, ale ten ne a ne přijet… Nakonec jsme přišli na to, že jel z jiné zastávky a tak jsme se pod Adamovým a taky Cískovým a možná i Teovým vedením vydali do klubovny. Cestou jsme si kladli otázky typu: „My půjdeme pěšky,to se zbláznili ne?“ a podobně.

Došli jsme ke klubovně, sedli si za stoly a čekali, co se bude dít dál. Teo nám vysvětlil, že v klubovně budeme trávit náš první výpravový program, because autobus jede až za dlouho. Každý dostal papír se dvěma stejnými časovými osami, na kterých byly roky 1900 - 2000. Ti chytřejší už věděli, že jde o Český stát ve 20. století a kdo to nevěděl, tak si to přečetl. Na 1. ose jsme měli podle našeho přesvědčení napsat, jak vypadala Česká země (jestli byla svobodná nebo ne). Druhá osa byla potom na správné výsledky. Když jsme dodělali osy, následovala další část programu, scénky. Každá družina dostala rok a měla zahrát, co se v tom daném roce stalo. Šlo nám to výborně, ale čas odjezdu se přiblížil, a tak jsme vyrazili (no kdyby nám autobus ujel i podruhé… ostuda).

Naši pekáčoví gentlemani, Císko a Adam, pomohli paní s kočárkem do autobusu a pak jsme se tam nahrnuli my. Cesta proběhla v pohodičce největší a za chvíli nás uvítala cedule na začátku vesnice jménem Sněžné.

Po pár krocích jsme se ocitli v tělocvičně a ubytování nám taky zabralo pár minutek. Druhý program jsme strávili v tělocvičně a to fotbálkem s velice zajímavým míčem. Vyhrál tým Tea a Císka.

A konečně oběd, který si družiny kuchtili samy. Zvláště rysí pochoutka, připálená hrachová polévka, nám dlouho voněla dočasným domovem.

Třetí program nás uvítal překážkovou drahou, ale ne na čas, ale sbírali jsme body. V holkách kralovala Bugina s největším počtem bodů a mezi kluky nenašel přemožitele Vojta (to jako Tulis). Další program polechtal naši logiku. Celý oddíl se musel vtěsnat na víko od švédské bedny. Pořád jsme měli nápady, ale výsledek se nedostavil.

Potom následovala chvilka odpočinku před dalším programem. Sice jen do té chvíle, něž byla zhasnuta světla a nad hlavami nám začaly přeletovat stíhačky. Po chvíli do tělocvičny vběhl Adam, coby voják. Svolal nás do kouta a začal nám vysvětlovat, že u Jelínkova lesa má přistát jednotka Zarevo, a že my jim musíme připravit přistávací dráhu. Každý si musel vzít 5P a do družiny buzolu a mapu. Samozřejmostí bylo maskovací zelené (jak jinak) oblečení.

Při doprovodných povelech: „Dolů, pozor nálety a pohyb, pohyb…“ jsme se konečně dostali ven. Měli jsme po družinách dojít, do už zmíněného lesa, a zapálit 4 ohně. Po zapálení jsme chvíli očekávali výsledek našeho snažení a ten se dostavil se zvukem letadel. V kruhu se najednou ocitla čtveřice vojáků, začali se nám představovat a každá družina i členi dostali krycí jméno. Lišky - Vulpes, Jeleni - Parožná jakarova, Rysi - Čumák ostrovid a Veverky - Veverky. Najednou členi Zareva zjistili,že jim chybí kámoš Vladimír. A tak začalo velké pátrání, našli jsme ho na stromě. Z jeho vyprávění vyplynulo, že vyskočil z letadla později něž ostatní. Pomohli jsme ho sundat a on nám za oplátku dal obrázek jejich letadla, každé družině dal lahvičku s papírkem, kde byl azimut a kolik metrů máme nakrokovat. Nám Liškám se to nějakým záhadným způsobem nedařilo, ale nebyly jsem v tom samy, náš doprovod byli Jeleni. Ale nakonec jsme všichni našli své lékárny a tak jsme mohli v klidu odejít zpět. Večeře byla opět v režii družin. A nakonec zasloužený spánek…

Ráno měl Teo s Tesákem rozcvičku, ale ne klasickou, nýbrž tu co se má správně dělat. Snídaně byla, jak jinak, po rozcvičce. Posilněni jsme vyrazili na malý výlet. Úkolem bylo najít věci, které spadly z letadla.

Po dlouhatánské cestě jsme dorazili k Drátníku, kde naše velitelka Pavlínka uviděla zvědy. Naším úkolem bylo je chytit a uvázat na nich 7 základních uzlů. Takže úkol ne moc jednoduchý, ale zvládli jsme to! Bohužel jaké bylo naše zklamání, když jsme zjistili, že to jsou přátelé. Velitelka nás chytila na špek… Ještě nám nějakou chvíli trvalo je přesvědčit, že my jsem přátelé.

Po splněném úkolu jsme pokračovali v cestě. Šli jsme na Drátník a hledali dál členy Zareva. Najednou, z čista jasna, Vojtu Tulise zajal neznámý muž Pepa. Chtěl vidět věci, které jsme našli. Potom nám vysvětlil, že musíme zničit most (že by přes minulost??), na kterém se za chvíli objeví transportéry (tuhle informaci jsme tak trochu věděli z dopisu). V lékárnách jsme našli petardy. Jako družina jsme museli dojít k mostu u zastávky na Blatinách. Transportér jel ve čtvrt, půl a třičtvrtě. Most,ale byl hlídán vojáky, proto jsme použili naši plížící taktiku a až jel transportér, hodili jsem petardy pod most, který vybuchl.

A potom následoval návrat zpět do tělocvičny.