VI. táborový den

První ospalci se loudili ze stanů na náměstíčko, na záchody, do kuchyně, prostě jako každý ráno. V týpku Teo už míň příjemným tónem vyzval po dvacátý rovery k neprodlénýmu opuštění spacáků. Bohužel jeho výzvy už byly tak strašlivý, že jsme se neodvážili odporovat, a tak jsme se vydali na tradiční ranní koupačku do bazénu...
Tento den už nikdo naštěstí nezkoušel skákat indiány do polovypuštěnýho bazénu, tak jsme se vrátili bez rozražených hlav na snídani. Mamča nám připravila chleba se strouhaným sýrem.
Po nástupu a review byl první táborovej Sportcup. Tento den byl ve znamení ringa. Miky nechal rozlosovat týmy (mimochodem názvy byly zajímavý- Holubi z nosu, Borci s Týnou, Divocí lordi a Men of death). A taky zopakoval pravidla. Turnaj už mohl jen začít- klání to bylo hodně napínavý, podle toho co sem slyšel z týpka, všichni na sebe křičeli a snažili se převýšit protihráče alespoň psychicky. Nadávky typu: "Ty květáku! Ty fazolo!" "Ty brokolice! Ty čínská nudlo!", dost vypovídaly o názoru na složení jídelníčku letošní kuchyně. Čím víc se týmy přibližovali k postupu do finále, tím víc se množili nadávky i uvnitř týmů... Do finále se nakonec probojovali Borci s Týnou. Nejsem si jistej, jestli už víte, proč teď Škráni řikáme Týna- Škráňa si o sobě myslí, že je abnormálně tlustá a špekatá, asi tak jako ostatní anorektičky z našeho oddílu, a tak jednou s Buduem pojmenovala jeden ze svých obřích břišních špeků Týna. Zpět k napínavému finále- druhý a zároveň vítězný tým byli Men of Death.
Sotva, co jsme si přečetli po poledňáku deník, zaútočil na nás jeden bojovník Zulu. Vyběhl z neprostupnýho křoví a vymrštil oštěp tak prudce, že jsme sotva stačili uhnout. Hned jak sme se z toho vzpamatovali, domluvily si družiny mezi sebou stopovací techniku a vyrazili po stopách útočníka. Toho sledoval rádce a zanechával své družině v terénu tajné značky, podle kterých ho potom vystopovala. Ve vynalézavosti se meze nekladou, a tak Lišky přišly zas s jedním super převratným nápadem, kterej se zase zdál na první pohled super trapnej. Zatímco ostatní rádcové zanechávali svý družině klacíky opřený o stromy, Meli vzala svůj krém Weet za dvě stovky a kydala ho po borůvčí. Ale tahle technika byla nakonec úspěšná, díky níž Meli vyhrála Liškám téměř hru :-)
Po svačině byl program, kterej nám Brian dva měsíce na radách prezentovala jako naučný o kytkách. Jmenoval se Pašeráci. Byla ale nenápadná jak bomba v kredenci a my roveři jsme časem vytušili, že to bude program určený právě pro nás. Už jen to, že měly být s sebou meče, vypovídalo samo o sobě (na program o kytkách). Pavla nabídla přípravu rádcům. Hned po slezu celýho oddílu se ujala slova Nika a řekla, že půjde o takovej Svojsíkáč smíšenejch dvojic- vždycky rover a pak nějaká lama z oddílu :-). Dvojice byly: Tesák - Goofy, Adam - Marťa, Teo - Janča, Pavla - Luděk, Miky - Zajda, Hombre - Michal, Miry - Matěj a já sem vyfasoval Týnu. Nevím, jak probíhala komunikace v ostatních dvojicích, ale když sem Týně oznámil, že celou cestu poběžíme, tak se má společnice osypala. Čekaly nás celkem zajímavý stanoviště, jako lanová lávka na skále, překážková dráha na kole nebo detektivní hádanka, kterou vymyslela Bára s Pípou. Trochu škoda, že vrahem byl zase zahradník :-). Nakonec jsme se prokousali až na konec programu, kdy snad každej rover podal nějakej protest proti závodu, protože prostě nebyl spokojenej se zkorumpovanýma rozhodčíma. Jedinej Teo podal protest proti protestům, načež se s ním polovina PK přestala bavit. Vyhlášení výsledků proběhlo sice až za dva dny, ale já budu hodný strýček a prozradím vám ho už teď- 1. Tesák, Goofy, 2. Adam, Marťa a 3. místo mi vybojovala Týna.
K večeři byly bretonské fazole, o kterých mi Mamča důrazně řekla, že NEchutnají jako ta rajská co byla k obědu. Nemusím podotýkat, že byly bez masa. Víte, letos máme na táboře galeje, protože Čitka (řikáme jí Mamka) prostě nevaří maso. Dřív bysme za to dali Mikymu pěknou nakládačku, ale letos to neni tak lehký. Nakládačku bysme dostali my :-) Nejeden rover už dostal masové kurděje, které nevyléčila bohužel ani kofola...
Po nástupu se oddíl odebral nad tábor na skálu, kde je přepadla hyena. Z jejích spárů se dostane jen ten, kdo se co nejdelší dobu nebude hýbat. Tuto krobotovku nakonec splnili Ludva, Bája, Pipi, Horník, Orloj, Nika, Meli. Tihle borci tam vydrželi nehybně sedět nekonečných 35 minut. Chudák Marťa vydržela 34 minut, ale přesto korálek na krk nedostala. Holt pravidla jsou jasná. Když hyena odešla, vydali jsme se pozorovat zuluuskou vesnici, ke které jsme stopovali útočníka s oštěpem ve třetím programu. Už se setmělo, takže jsme měli ideální podmínky k připlížení se a vykonání zadaných úkolů. V malém údolíčku byly na stromech přidělaný kartony v podobě zuluuských chýší. Cílem bylo spočítat muže v chýších, kteří pro nás mohli být potencionální hrozbou. Naše počínání bylo ale moc hlučný, tak sme nakonec museli utéct. Sešli jsme se v jídelně a spočítali ztráty. Zjistilo se, že nám chybí Krtek a Bugina. Po chvilce přiběhli a Bugina mi s noblesou jí vlastní oznámila, že to je v pohodě, že jí vůbec nevadí, že jsme ji tam nechali :-) Odcinkla večerka a všichni nic netušíc, co je v noci čeká, usnuli.
My jsme zatím odradili. Ale zpět k tomu důležitýmu- v noci se oddíl vydal zajmout Dinizulu, náčelníka kterej zfanatizoval tisíce jinak přátelských Zuluů. Skrýval se v Dračích horách se svými stoupenci. K jeho skrýši, nás dovedli tvorové, po kterých jsou tyhle hory pojmenovaný- draci. Když jsme ho našli, poslal na nás svoje stráže, které nás měli zneškodnit. Ty ale měli už dost války a umírání, proto svého krále neposlechli. Ten pochopil, že už neni uplně pánem situace, a tak radši odešel. Činu se ovšem uchopil Budu a spol. a vydali se tryskovým během za Dinizulou. Ten utíkal, co mu dech stačil až se nakonec skryl v bažině. Po téhle akci jsme se konečně vydali zpátky a do tábora sme dorazili až se svítáním... V táboře jsme se napili a s hlavou plnou zážitků jsme usínali. Buduovi a Bugině se, zatímco chytali Dinizulu, narodil bráška Šimon. Tohle byl prostě povedenej den po všech stránkách.