Dva sourozenci - skautští vůdcové

Jejich otec byl prefektem, oba vychodili základní školu v Novém Městě na Moravě, kde bydleli v domě dnešního hotelu Sport. Oba také vystudovali reálné gymnásium taktéž v našem městě. Rádi jezdili na lyžích a hráli na novoměstských rybnících hokej. Zřejmě kolektivní hokejová hra je přivedla do Junáka, kam vstoupili v lednu 1935 a přijati za členy byli v dubnu téhož roku. Stanislav, zřejmě více pedagogicky zaměřený, o čemž svědčí zápis ze 6.9.1936, dostává slibový odznak a v listopadu se stává zástupcem rádce oddílu Lišek. Kdy obdržel slibový odznak Arnošt nevíme, ale jistě nezůstal pozadu za svým bratrem. Víme, že dne 11.9.1937 byl zástupcem vůdce oddílu. V témže dni má přednášku pro oddíl na téma "Dějiny skautingu" jeho bratr Stanislav, který se pak stává koncem roku 1938 oddílovým rádcem. V dalších létech informace o jejich činnosti chybí, jsou ale stále členy oddílu, za který hrají řadu hokejových utkání nejen na Kazmíráku a za reálkou v Novém Městě, ale také ve Žďáře nad Sáz.,Králově Poli, Poličce, Doubravníku a Tišnově. Tato utkání se konala v zimě v r. 1939 až 1940.Poslední bylo v rámci hokejového turnaje "Radost ze života" dne 18.2.1940, kdy novoměstští skauti turnaj vyhráli.
Později musel Stanislav nastoupit na nucené práce do Německa, odkud po určitém čase utekl. Schovával se pak do konce války v Petrovicích u Peňázů. Po válce se v r. 1947 oženil a žil v Římanicích u Brna, kde pracoval jako nákupčí v cihelně, potom ve Vápenné v okr. Jeseník a v r. 1954 se přestěhoval s rodinnou zpět do Petrovic. Pracoval jako zedník a mistr u uranového průmyslu, potom jako vodař. V červnu 1968 se stal předsedou Československé strany lidové ( ČSL) v Novém Městě. Zemřel v srpnu r.1972.
Arnošt se oženil v r.1944 a po válce byl aktivním členem ČSL a vedl také dramatický odbor Orla (Svaz katolické mládeže). Po roce 1948 byl ve vykonstruovaném politickém procesu nespravedlivě odsouzen za velezradu. Zatčen byl 2.1.1949 a v září byl odsouzen na 25 let do vězení. Po svém zatčení prodělal kruté výslechy na samotce v Jihlavě a potom v Líšni v Brně. Byl nasazen na nucené práce do uranových dolů v Jáchymově, kde v říjnu r.1955 utrpěl úraz páteře. Po nezdařené léčbě byl převezen zpět k rodině do Nového Města. Jako bývalý vězeň zůstal bez jakýchkoliv prostředků osobních a finančních a byl nucen si přivydělávat malováním obrazů. Nemohl chodit a byl odkázán na rodinnou péči. V r.1962 se oženil podruhé. Jeho druhá žena, paní Eliška Malá, se o něho velmi obětavě starala až do dubna 1971 kdy zemřel.
Oběma bratrům Kopřivovým, tak jako mnoha lidem, zasáhla do jejich života válka a také další vývoj v ČSR po r.1948. Oba vykonali mnoho pro novoměstský skauting a také pro vlast. Své nadání v oblasti kultury a sportu uplatnili plně při výchově nejen ve svých rodinách, ale také u mládeže a občanů Nového Města na Moravě. Važme si jejich odkazu.
Za klub OS Šerif