Výprava k řece Oslavě - Sobota

Když jsem se ráno probudil, bylo na můj vkus až nepřiměřeně temno. S Vesim jsme to dali na vinu bytelným dřevěným okenicím, které chránili okna pokoje, ve kterém oddíl trávil noc. Jenže když se jeden z nás odhodlal okenice otevřít, probudil náhlým světelným ozářením skoro celý oddíl, takže budíček vlastně ani nebyl potřeba.
Na rozcvičku většina oddílu vyběhla čile a bez jakýchkoli námitek(no více méně). Atty zavelel a my se pod jeho vedením vydali na protahovací běh proti proudu Oslavy. Po zastavení a rozcvičce nám došlo, že výběr směru nebyl tak úplně náhodný, neboť Zdeny si jen tak mimoděk vzpomněl, že má nedaleko auto z nákupem, který je potřeba donést k chatě. Takže jsme pocvičili svaly na rukách i na nohách.
Po našem návratu k našemu obydlí, si nás zavolal jeden ze členů posádky naší vesmírné lodi(jméno si nepamatuji, ale slyší na přezdívku Horník). Vysvětlil nám, jak to tady na téhle planetě probíhá. Naším úkolem na celou výpravu bylo zabránit jaderné válce na planetě Sudax. Za každou hru dostane družina odpovídající počet mil pohybu. Míle se pak využívají k pohybu po mapě planety a k ničení jaderných reaktorů a skladu atomových zbraní.
Po vydatné snídani nás čekal první program. Když se objevila Marťa, většina z nás si pomyslela: „A jéje, zase nějakej debatní nebo přírodní program“. Ale opak byl pravdou: „Na program meče, rukavice a tužku“ byla její slova. Hurá! Kluci se radovali, kdežto holky raději s kamenným pohledem přemýšleli, kdy už bude další program. Pravidla byla jednoduchá: Zabrat území nepřátelům tím, že se jim 4x za každou družinu podepíšeme na hraniční kámen. No řekněte, nebylo by to perfektní, kdyby to takhle fungovalo doopravdy?
Vbrzku tu byl druhý program, tentokráte v podání Krtka alias Bishopa. Vlastně šlo o takový nevinný družinový orienťáček, nic hrozného, ale pokud si pletete břehy řeky, a běžíte po úplně jiným mostě než si myslíte, pak se snadno změní i jednoduchá trasa na horoucí peklo. Proto to tu ani příliš zmiňovat nebudu.
Po delikatesním obědě nás čekala taková nepříjemná zkouška. Měli jsme se v družině rozdělit na 3 týmy: jeden na Zdatnost, druhý na Myšlení a třetí na Zručnost. Týmy každý bojoval za svou družinu. Na zručnosti se, jestli se nemýlím, učilo a soutěžilo v háčkování. Na myšlení se soutěžilo v Sudoku. Ale největším popraskem byla Fyzická zdatnost. Teoreticky šlo o toto: udělej co nejvíc něčeho za nějaký určitý čas. Příklad: Udělej co nejvíc dřepů za 20minut.
Dva nejlepší z každé části se stali součástí elitního týmu. Ten se měl v příštím programu pokusit vyhledat Nostroma. My ostatní jsme měli dostat jiný úkol.
Čtvrtý program byl tedy oddělený. Eliťáci odešli, a zbytek se měl snažit získat co nejvíce obyčejných výbušnin, neboť jsme se doslechli o velmi důležitém dopravním mostě, který by stál za to odpálit. Problém 1.Výbušniny byly hlídány. Problém 2. Museli jsem šplhat do naprosto nehorázného kopce, takže ti, co byli předtím na Fyzické zdatnosti jsme pomalu už museli křísit. Naštěstí se nám přesto podařilo získat dostatek výbušného materiálu. Jenže problém: na mostě se usídlili civilisté, tudíž jsme ho nemohli vyhodit do vzduchu. Takže nám nezbylo nic jiného než odbouchnout cestu. Nakonec jsme byli i rádi, když se šlo zpátky do chaty. Eliťáci se mezitím vrátili a k našemu překvapení byli bosí. O tom co dělali moc nevím, ale říkali něco o jeskyni a o chození poslepu. Nostroma pochopitelně nenašli, ale byl objeven zvukový záznam, který nám zanechal. Prý nás bude čekat na jiné planetě. Můžete se jich někdy přeptat.
Když jsme opět nabrali síly, hlavně díky dobré večeři(musím poděkovat Měli za vynikající jídla), čekal nás pátý program. Vzhledem k tomu, že vládám států planety Sudax zřejmě nestačí jako důkaz toho, že nechceme válku, zničení 90% veškerého jaderného průmyslu, zkusili jsme s nimi vyjednávat. A jako vždy tu byl problém. Bylo nutné dostat zprávu přes řeku, aniž bychom ji křičeli. Po řadě monstrózních nápadů a akcí, se nám přece jenom podařilo 2 zprávy dostat přes řeku tam a zpět. Odpověď: Negativní. Šli jsme spát s těžkou hlavou co bude. Všem se nám podařilo nakonec usnout. A tímto náš den skončil…..

Vážně jste si mysleli, že nás posádka nechá jen tak spát? Těžko. Uprostřed noci se objevil Horník a říká: „Oblečte se a ven!“ Sotva se oddíl, celý rozespalý dostal ven, bylo mu řečeno: „Nahoru na kopec, ihned!“ Sotva se i ti nejpomalejší vyšplhali nahoru, Horník nám začal vyprávět příběh ze dvou míst světa, které by si nebyli vůbec podobné, kdyby je nespojovala jedna věc: Výsledek Jaderného inženýrství. Tím prvním místem byla Hiroshima v Japonsku. Tím druhým byl Černobyl na Ukrajině. Na obou místech došlo k obrovskému výbuchu, způsobenému štěpením jader. Pak nám řekl o tom, že na planetě Sudax nyní zuří jaderná válka, a proto ji musíme okamžitě opustit. Ale cestu k naší raketě nám zkřížili obyvatelé, kteří byli radioaktivně ozářeni. Museli jsme se tedy dostat skrze ně. Bylo to těžké, ale zvládli jsme to. Pak už jen zapnout motory a odletět co nejrychleji pryč. Když jsme podruhé usínali ve svých spacácích, mnoha z nás vyvstala v hlavě jedna otázka: „ Nečeká nás podobný osud jako planetu Sudax?“