Beruščí výprava "Pořádnejch chlapů"

Po náročném stavění a rozebírání vysokých staveb z batohů v autobuse jsme konečně dorazili na místo. Byla tma, tak jsme toho moc neviděli. Ve hradu se stále svítilo, což značilo jistotu, že budeme mít kde spát. Nejdříve jsme dlouho předlouho čekali na hradní stráž, která nám měla odemknout. Ta naštěstí přišla a mohli jsme se zabydlet. Přivítal nás obrovský hradní sál, ve kterém holky na první pohled upoutalo ne to, jak je tam krásně teplo, že tam je růžová kuchyňka ale to, že je tam trampolína, kruhy, žebřiny a další atrakce, při kterých mne hned napadlo, jakých zranění by byly tyhle legrácky schopné:-)

Hradní večeře se vydařila, protože si ji holky přivezly z domu (ale ty těstoviny, které Katka, Pavla, Kiki a Terka v kuchyňce právě vaří, také nevypadají špatně). Jelikož ale… jídlo nebylo to hlavní, co nás zajímalo, převlékly se holky do kostýmu anglických domorodců a netrpělivě očekávaly příchod vévody z Nottinghamu. Přišel, a dokonce ne sám, protože po jeho boku stála krásná ale smutná Marion, kterou představil jako svoji snoubenku. Už na družinovce nám vévoda letmo nastínil, čeho se naše cesta bude týkat. Jednoduše zajmout Robina Hooda - zloděje, vyděrače a nejhledanějšího muže Anglie. A protože jsme se tam sešli „samý pořádný chlapi“ a i přes všechna tajemství a nebezpečí, které skrývají hluboké lesy, jsme se rozhodli ho jít ráno hledat.

Míša (Little John) dostala za úkol ukázat, jak to na takovém hradě chodí – tak se berušky proběhly venku, trochu se unavily, trochu zapřemýšlely a nyní hurá na oslavu.
Protože jsme do hradu přijeli oslavováni jako velcí hrdinové, večer se neobešel bez pořádného veselí. Tak jsme si na počest zazpívali. Každá beruška si vybrala svoji oblíbenou písničku a tu poté všem ostatním představila. Samozřejmě nemohly chybět Tři kříže, Bedna od Whisky, Maracaibo (to ale nikdo naštěstí nezahraje). Na otázku: „A proč jsi si vybrala zrovna tuto písničku?“, bylo dost těžké najít jinou odpověď, než „Protože se mi líbí a je hezká:-)“

„Vyčistit zuby a připravit se na noc“, oznámily hradní stráže… A šlo se spát.

Berušky usnuly. Pozor, to není tak samozřejmé, jak se zdá:-) Jenže moje maličkost, já – William, jsem to celé nemohl jen tak nechat být. Jsem přece Robinův přítel a Robin vůbec není takový, jak ho vévoda popisuje. To vévoda je zlý a necitelný a chce se Robina zbavit. Musím něco udělat. Marion si vévodu vzít nechce a každou noc propláče. To už takhle dál nejde.

V noci se mi podařilo proniknout přes bystrozraké hradní stráže až do sálu, kde spaly berušky. Vzbudil jsem Opičákovou a Rézi. To mi to ale dalo práce, než se probraly. Rychle jsem jim sdělil, že po hradních loučích se dostanou k osobě, která na ně čeká. Musí být naprosto potichu, protože stráže nejsou shovívaví. Musí se ale proplížit. Rézi s Opičákovou dostaly za úkol vzbudit ostatní. No, kdybych jim nepomohl, asi je budí ještě dneska. Největší oříšek se ukázala být Lucinka – Skříťa. Doteď lituji, že jsem se jí nezeptala, o čem se jí zdálo;-) Stráže vypadaly dost strašidelně. I já jsem měl problém kolem nich proniknout bez povšimnutí.
Na konci cesty berušky našly Marion, která zoufale plakala. Nechápaly proč, vždyť se bude vdávat. Když jim sdělila, že miluje Robina, ozvalo se jedno velké „ A jéje!“ Popravdě, byl to dost velký problém. Ráno měly vyrazit zajmout Robina, a teď se k tomu ještě dozví, že není zlý, že je všechno úplně naopak a že ho miluje Marion. Doufal jsem, že jí pomohou. Rozhodly se správně a daly jí své slovo, že zítra budou před vévodou hrát, že o ničem neví, ale přitom najdou Robina a přivedou ho na hrad, aby Marion unesl a zachránil.

SOBOTA:
Probudili jsme se do krásného mlhavého rána. Rozcvička byla venku na louce. Bylo úžasné pozorovat rozpouštějící se mlhu, do které se začínají opírat první ranní paprsky slunce. Berušky ale nechával tenhle úkaz chladnými a namísto toho si zahrály frisbee:-D Také si hned získaly kolemjdoucího pasoucího se diváka, kterým byl dospělý kozel. Asi se mu ta hra líbila.

Hradní kuchyně se ukázala být velice luxusní – hned na snídani jsme dostali vánočku. Ztratila se tak rychle, že málem nezbylo ani na rovery;-)
Vévoda se také dobře vyspal a přišel nás uvítat. Berušky mu musely slíbit, že mu do večera přivedou Robina Hooda. V koutku duše však věděly, že ho musí varovat o Marion a pomoci mu ji zachránit. Vévoda naštěstí nic nepoznal a mohli jsme se vydat na cestu. Protože berušky dostaly od vévody pouze přibližné určení, kde se Robin skrývá, nastala moje chvíle. V Robinově sídle jsem už mnohokrát byl a cestu jsem znal takřka nazpaměť. Říkal jsem si ale, že bude lepší, když jim cestu ukážu i na mapě, kdyby se se mnou něco nedejbože stalo. Berušky se dozvěděly, že se Robin skrývá nedaleko Drátníku, cesta tam je však velmi nebezpečná, protože nás nesmí odhalit zbojníci dřív, než najdeme Robina. Kdyby se tak stalo (jakože stalo), budeme mít velký problém přesvědčit zbojníky, aby nás k jejich veliteli pustili.
Hned v prvním lesíku jsme se proto museli nechat pořádně prostoupit přírodou. Po skupinkách jsme si vždy sedli na nějaké odlehlé místo v lese, zavřeli oči a poslouchali… (teď následuje zpěv ptáků, šumění potoka, hrčení traktoru, klapot koňských kopyt)… a poté zase otevřeli oči. Následně jsme každou berušku odvedli na místo, kde byla sama. Tam si zkusila sama to, co jsme dělali ve skupince. Byl jsem až překvapen, co všechno se dalo slyšet. K Rézi a Opičákové někdo zdálky přicházel, Klárku strašil havran a já jsem se bavil pozorováním babího léta. Stojí to za to někdy se zastavit a zaposlouchat…

Pokračovali jsme v cestě. Na Blatinách se pásli nádherní královští hřebci, bohužel mají asi lepší stravu, než-li jablka, která jsme jim nabízeli ;-) Za Blatinami začínala divočina, proto se celé stádo berušek muselo rozdělit na dvě půlky. To proto, aby byly méně nápadné. Ta první měla mapu a připravovala po cestě té druhé skupince šipky ze všeho, co se po cestě našlo. Setkali jsme se opět až před Drátníkem, kde jsme si chtěli dát lehký oběd. Asi mi to nikdo nebudete věřit, ale některé berušky byly schopné sníst 6 slepených půlek chleba (že, Luciáši:-D). Po obědě jsem se s beruškami na chvíli natáhl na sluníčku. Bylo teplo a Berča mi vyprávěla pohádky (tedy ne jenom mě, protože se postupně kolem nás začalo shromažďovat stále víc a víc berušek, až ji poslouchaly skoro úplně všechny.) A náhle se z křoví vynořili zbojníci. Říkali, že tu nemáme co dělat, a i přes moji snahu vysvětlit jim, že nejsme zlí a že jsme přišli v dobrém, nás zajali a odvlekli k Robinovi do skal.

Berušky spatřily muže v zeleném hábitu a s lukem přes rameno. Tak to je ten slavný Robin Hood! Snažily se ho přesvědčit, že jdeme v dobrém. Pak se zmínily o Marion a vše se obrátilo na druhou stranu. Byla to Robinova milá, on ji však musel opustit. Když zjistil, že si má brát vévodu, velice ho to pobouřilo. Rozhodnul se tedy, že půjde s námi, jenže jeho skupina zbojníků beruškám stále ještě nevěřila. Musely je tedy přesvědčit, že je na ně spolehnutí.
Robin vystřelil šíp do lesa a najednou jsme uslyšeli kvičení divočáka. Little John se rozběhl za tímto zvukem a náhle se vrátil s obrovským uloveným divočákem. Ano, berušky musí být ještě lepší. Nebude stačit pouze ulovit divočáka. Zbojník Bob se nad beruškami smiloval a vysvětlil jim, jak se v tomto lese loví. Dokonce zjistily, že tam nežijí pouze divočáci, ale například i rybáci, žraloci, žirafy, hroši, žáby… A toto všechno musely ulovit.
Zbojníky jsme nakonec také přesvědčili a už nezbylo nic jiného, než se vrátit nazpátek do hradu. Těsně před branami se s námi Robin a jeho družina rozloučili, aby se hned pro začátek neprozradili.
Vévoda byl velice netrpělivý a plný očekávání. Když však zjistil, že holky Robina nenašly, tak začal dostávat záchvaty hněvu. Naštěstí se jim ho podařilo přemluvit, aby se odjel odreagovat na lov. Odjel tedy, avšak zavřel naši krásnou Marion na neznámé místo.

Marion byla zavřená a berušky nevěděly kde. Všude pobíhala hradní stráž, kontrolující, kde se co šustne (hlavně hradní park jich byl plný) ale ukázalo se, že nějaká dobrá duše nám napsala souřadnice místa, kde měla být Marion, na chodník a dokonce popsala i tváře strážcům, když zrovna spali. Berušky byly však natolik dobré, že všechny tyto souřadnice získaly a zjistily, kde se nachází Marion.

Teď už jen zajít pro Robina a sehnat klíče. To druhé musely udělat dřív. Chodba byla tmavá, takže nic neviděly. Provázek je zavedl na místo, kde si každá vzala svůj klíč a potichu se vrátila zpět na místo, odkud vycházela. Měli jsme klíče a Robina, stačilo jen proklouznout mezi strážemi a zajít do hradní kaple, kde se ukrývala Marion.
Padla hustá mlha a už se setmělo. Cestu do hradní kaple lemovaly staré kříže a vysoká zeď. Bylo to opravdu strašidelné, ještě více to umocnily hradní zvony, které náhle začaly odbíjet. I přes toto všechno se berušky v čele s Robinem dostaly do kaple. Tam ležela Marion, ale jakmile uviděla Robina, jako by se proměnila. Už neplakala, ale jen se radovala a objímala ho. Tak jsme zachránili Marion. Teď už jen dostat se pryč z tohoto strašidelného místa zpátky do hradu. Vévoda byl pryč, ale Robin nás varoval, že se další den kolem poledne bude vracet, musíme tedy zamazat všechny stopy a odjet co nejdříve to bude možné…

NEDĚLE:
A máme tu další den. Tentokrát žádná noční hra nebyla, takže se i roveři vyspali dorůžova. Zacvičit jsme si šli ven, protože tak to opravdoví chlapi dělaj. A ještě víc opravdoví chlapi vaří snídani ;-)
Po úžasné snídani nastal čas na krátké zhodnocení a poté jsme se ještě jednou (a naposled) setkali s Robinem a Marion. „Táák, chlapi, teď chci slyšet opravdový chlapský Hůůů“, řekl Robin. „Hůuuu“, odpověděly berušky.


Chlapi, jak na buchty? :-)

Chlapské buchty: DEKA-2 hrnky polohrubé mouky, 1 hrnek cukru, 1 hrnek mléka, 1/2 hrnku oleje, 2 lžíce kakaa, 2 vejce, 1 prášek do pečiva, 1 vanilkový cukr.. poleva z tvarohu- 2 lžíce cukru, 2 tvarohy, 1 vanilkový cukr, 1 vanilkový puding, 1 vejce (umícháme a přidáme tolik mléka, aby to mělo konzistenci jako lakrumáček, dáme do zdobícího sáčku a vytlačujeme mřížky do těsta)

Šalamoun: 1 hrnek vody, 1,5 hrnku cukru krystal, 1 hera, rum (nešetříme :-)), kakao..dáme rozpustit do hrnce, nesmí vařit, poté 1/4 odlejeme. Do půlky přidáme 2 hrnky polohrubé mouky, 4 celá vejce, prášek do pečiva. Dáme péct, upečenou buchtu polejeme zbytkem tekutiny a posypeme kokosem.

Fotky naleznete zde: