Největší lednové zážitky Nadějných!

Super zážitek mám ze zimáku hned prvního dne. Byl to 2. program, kde jsme museli honit Indiány do velkého kopce, aby nedoběhli do své vesnice a neřekli o naší osadě. Když jsme tak běželi do kopečka, my jsme to chtěli vzít trochu zkratkou, ale to nám nevyšlo. Byla to skoro kolmá skála a když jsme se chtěli přidržet větve, vždy se utrhla, takže nakonec nám stejně utekli a vše vyžvanili v jejich vesnici. Takže jsme moc neuspěli.

---

Můj zážitek je z městský hry, když jsme měli jít k hlavnímu vchodu u gymplu. Protože už byl večer, tak byly všechny branky do zahrady gymplu zavřené. Tak jsme se s naší družinou vydali dírou v plotě. Řekli jsme si, že budou vidět naše stopy ve sněhu a že nás tam někdo načape. Tak jsme šli dál a najednou za zdí vyjde Marťa a já se strašně leknu, protože ona zařvala tím, že se lekla mě. Začali jsme se tomu hrozně smát a šli hledat.

---

Můj zážitek byl, když jsme v pátek večer měli městskou hru a museli jsme se dostat k hlavnímu vchodu do gymplu. Jako naschvál nám školník zamčel přímo před nosem a ještě z nás měl strašnou srandu. Chvíli jsme váhali, ale na konec jsme se tam vloupali dírou v plotě. Po dost dlouhé chvilce jsme našli disketu na které byl úryvek z knížky Rychlé Šípy.

---

Můj největší lednový zážitek byl, když jsme se na městské hře vloupaly do zamčeného areálu gymnázia dírou v plotě, abychom získaly diskety, které byly schované u hlavního vchodu. Hrozně jsme se bály, že nás někdo chytí a tu disketu jsme nemohly najít. Nakonec jsme si řekli, že radši půjdeme, než nás tu někdo vážně uvidí. Jenomže jsme potkaly stejně vystrašené Lišky a šly jsme pátrat znova. Diskety jsme nakonec našly a zdrhaly jsme do bezpečí!

---

Zážitek je z družinové akce na sjezdovce. Dave neměl lyže, a tak mu je Matěj půjčil. Kenny měl obavy, aby ty lyže Dave nezlomil. Přišel ještě Horník s Bugi. Začali jsme sjezdovat, ale Dave si na kopci vzpomněl, že neumí lyžovat. Rozjel se vždycky rovně a po deseti metrech spadl. My jsme na něj volali, ať krouží. On sice chvíli kroužil, jenomže pak se zase rozjel rovně a spadl tak rychle, že si to ani neuvědomil a vyply mu lyže. Ke konci ho Bugi trochu lyžovat naučila a já jsem mu řekl, ať poprosí rodiče, jestli by mu nekoupili nové lyže.

---

Když jsme šli na zimáku lesní pěšinou a potkali jsme „stádo“ divokých prasat. Přeběhly před námi a Bugi za chvíli: „ Pomóóóc, prasááta!!“

Když jsme na zimáku vyhrabovaly s Ivčou kastrol a házely to jídlo do záchodu. Ivča se nahnula a to jídlo zrovna padalo do záchodu z velký výšky. Ivču to nahodilo i s tou záchodovou vodou a mě samozřejmě taky. Obě jsme byli jako nějaký čuňata.

Na zimáku 2.2. večer jsme šli s Máří vyhodit a zahrabat odřezky a kůži z kuřete do lesa. Sotva jsme ale vyšli a asi 10m od srubu jsou namrzlé schody. Máří šla a po těch schodech uklouzla. To maso se na ní vysypalo a v tu chvíli Mařenka i maso skončilo na zmrzlé zemi.

---

Můj největší zážitek z měsíce ledna je, když jsme šla s Pěťou nakupovat do Petrovic (Vesnice blízko chaty, kde jsme byli na zimáku). Cesta tam nám uběhla celkem rychle. Obešla se i bez větších karambolů, až na jeden (nečekaně můj). Když jsme dorazily do Petrovic, stalo se naším největším strachem to, že nenajdeme obchod. Prošly jsme snad celými Petrovicemi, ale nic jsme nemohly najít. Nikde nikdo, mobil mi taky nikdo nebral, no co si jen víc může člověk přát. Když už jsme ztrácely poslední naději, vidíme, že na nás někdo zdálky mává. Jakmile jsme přišly blíže, zjistily jsme, že to na nás mávala prodavačka obchodu, který jsme tak dlouho nemohly najít.Když jsme ale vstoupily do obchůdku, zjistily jsme,že prodavačka nám může splnit méně než polovinu toho, co jsme měly koupit. Tak to dopadlo tak, že jsme na zpáteční cestě nesly jen lehce zaplněnou bedýnku rohlíků a vajíček.

---

Můj první zážitek je z úplně 1. programu na ZT, když jsme šli ze stráně, tak jsem zařvala:,, Poníkové,“ a všichni se rozběhli pryč a přitom tam žádní Pontiové nebyli

Druhý zážitek je z té hry, když jsme běželi za Indiány. Tak jsme se tam škrábali na takovou stráň já, Woody, Orloj a Ludva, tak jsme se škrábali jako poslední a pořád nám to ujíždělo. Já jsem úplně ječela a nadávala, ale byla to sranda.

---

Nikdy nezapomenu na pondělí 2.2.. Ve druhém programu, když jsme se s Buginou hrabaly do šíleně prudkého kopce a Ludva nás chytal.

Když jsme šli hledat nějakého toho reverenda pod Kančí skálou a před náma po cestě přeběhli 4 kanci (mega kanci).

Nejlepší zážitek ale asi je ten, když jsme šly s Klárou vyhodit naše skvělé rizoto. Když jsme došly na záchody, začaly jsme vyklápět rizoto. Klára nahla hrnec a já jsem to začala vyškrabávat do WC, potom jsem se naklonila, abych se koukla, kolik toho rizota tam je. Ale co se nestalo. Když jsem se naklonila. Klára omylem vykydla rizoto do wécka, takže to vystříklo do vzduchu i s těma kouskama rizota přesně na MŮJ obličej.

---