Beruščí Vánoce 15. - 16. 12. 2012

I Berušky mají své tradice a k nim patří i vánoční výprava. A od soboty mají i novou tradici – trávit výpravu na Mercedesce zásadně za deště. Ale ani vytrvalý déšť je neodradil od velkého dobrodružství, které na ně čekalo. Jakmile se všechny Berušky zabydlely, objevila se Kometa, která jim nadšeně oznamovala, že se narodil Ježíšek a jestli ho opravdu chtějí vidět, musejí se vydat za ní. Kometa je zavedla až k pastýři, který pásl roztomilou ovečku, která vůbec nechtěla jíst. Ale to není pro náš příběh podstatné. Pastýř poslal Berušky k bludištím, ve kterých mohly získat spoustu bonusů k další cestě za Jěžíškem. (Naštěstí oba týmy získaly bonusy jako snídaně, oběd a večeře, takže nikdo nezůstal o hladu.) Déšť neustával, a tak se Berušky s radostí vtěsnaly do Mercedesky a využily chvíle před obědem, aby napsaly Ježíškovi dopis, který zavěsily na nedaleký strom. A pak už následovala bašta. Výborné rizoto, které připravila Vilík. (A nebylo to naposledy, co sklidila pochvalu od všech přítomných.) Po obědě už nás zase pastýř zval k cestě za Ježíškem. A bylo to opravdu velmi netradiční, neboť Berušky hledaly právě narozeného Ježíška na hřbitově. A ještě bizardnější bylo hledat na hřbitově krb. Ale byly úspěšné a našli a nápověda je poslala tentokrát ke koupališti. Cesta sice byla ušlapaná, ale přece jen v rozmoklém sněhu namáhavá, přesto některé holky s nadšením závodili, kdo koho předběhne. Po náročné cestě si v teple chaty sluply svačinku a už je čekal kolotoč. Ne, nejely na žádnou pouť, to je jen název programu, kde se tři skupiny „točily“ mezi jednotlivými činnostmi. Pekly se perníčky, tvořily ozdoby na stromeček, vařilo a zpívalo. A protože se vařilo, je jasné, že pak se muselo i jíst. Večeře byla tedy velmi luxusní – bramborový salát a rybí prsty. Opět velká pochvala Vilíkovi! A potom následoval zlatý hřeb celého dne. Holky se převlékly do krojů a do beruščích triček a se slavnostní náladou se usadily kolem vánočního stromečku. No co vám budu povídat – svíčky, prskavky, dárečky a koledy. Tato slavnostní chvíle přímo vybízela ke slavnostnímu jmenování rádkyň našich družinek a přijetí nováčků do roje. Na jeden den toho bylo myslím až až. Berušky tedy celkem bez řečí zalehly do svých spacáků a brzy usnuly.
V neděli se u Berušek vstává až v osm hodin, ale Berušky na to asi zapomněly a už od půl sedmé byly některé vzhůru. Když byly tak čilé, proč je nevyhnat ven na rozcvičku. Tentokrát ji Marťa pojala asi nějak drsně, protože po návratu Beruškám vůbec nebylo do řeči.(Doplněno od Marti: nebojte se, jenom si za odměnu ráno trochu zaběhaly:-)). Po snídani byl čas na další dobrý skutek. Berušky vyrobily krásné záložky, které na Štědrý den předají obyvatelům domu s pečovatelskou službou. Aby si odpočinuly od namáhavé ruční práce, připravily si Terka s Kiki dvě prima hry. A už zase jídlo. (To, že se to Vilíkovi opět velmi povedlo, snad ani nemusím psát.) Po dobrém obědě je vhodné odpočívat, ale jestli znáte naše Berušky, tak víte, že pro ně je nejlepším odpočinkem nějaká činnost. Takže si zpívaly a připravovaly různé scénky, kterými pak pobavily nejen sebe, ale i všechny přítomné. No ale Ježíšek čekal! Bylo na čase se rychle vydat za ním, protože Ježíška hledali i Herodesovi vojáci. Berušky sledovaly pastýřovi stopy a to byste nevěřili, co všechno dělal! Šel, běžel, kulhal, skákal, padal a dokonce dělal i kotrmelce. A tohle všechno Berušky vyčetly z pouhých stop. Na louce Berušky potkaly mini oddíl Herodesových vojáků. Propukla sněhová bitka, v níž tedy vojáci Berušky rozdrtili. Ale protože měli dobrou náladu, nechali holky jít. Cestou děvčata potkala i starou babičku, která celkem bezradně postávala u cesty. Chudinka byla nakupovat a zapomněla, co už koupila a co má ještě koupit. Bez problémů Berušky babičce všechno zjistily a ta jim za odměnu prozradila, že Ježíšek je určitě u studánky. Cesta ke studánce musela být utajena, a tak ji Berušky absolvovaly poslepu. Ale nakonec byly zklamané. Ježíšek totiž u studánky nebyl. Musel s Marií a Josefem prchnout dřív, než tam Berušky dorazily. Nechal jim tam ale dopis, ve kterém jim slíbil, že se jistě zanedlouho spolu potkají. A tak trochu smutně, ale s nadějí skončilo naše putování za Ježíškem. Ani tento neúspěch a úplně promočené oblečení nevzalo Beruškám úsměv z tváře. S radostí pak uklidily celou Mercedesku a za výskotu a řádění na sněhu očekávaly příjezd rodičů.