Reakce ke článku

Paní Mertlíková se hned v úvodu své oponentury hluboce mýlí ve tvrzení, že se jedná z naší strany o štvanici, kde „hnacím motorem“ je zášť sestry Marty Látalové. Naši bratři a sestry ve skautingu příliš mnoho v minulosti vytrpěli od totalitních režimů, než aby se domáhali něčeho, na co nemají právo. Po ukrutnostech, kterými musel projít náš národ během 2. světové války, bylo pak vítězství nad fašismem nezměrným zadostiučiněním a napňovalo všechny mladé lidi radostí a vírou ve spravedlivou budoucnost.

Je tedy pochopitelné, že i skautské mládí v našem městě se pustilo s velkým elánem do práce, viz. například tábor na Moravci v létě 1945 celý věnovaný žňovým pracem a také obnově zdevastované chaty Mercedesky. Její znovuotevření ve dnech 30.-31. 8. 1947 v rámci Oblastních dnů Junáka se pro ně stalo i symbolem nového a radostného života. Po roce 1948 však o ní znovu přišli a to se opakovalo i v roce 1970.

Současné vedení střediska si velmi váží pomoci, které se jí dostává od oldskautů, kteří chatu stavěli a kterým ještě zdraví dovolí přispívat radami, zkušenostmi, účastí i zdravým humorem životu ve středisku. V plné míře to platí i o sestře MUDr. Martě Látalové a sestře Miladě Řádkové, která po dlouhá léta obětavě ve středisku pracovala. Ke znovunavrácení Mercedesky využíváme všech zákonných prostředků a tím je i uveřejnění celé kauzy v televizi. Ze stranickosti obviňovaná televize Prima zvala s patřičným předstihem do diskuse též paní Mertlíkovou, která to však striktně odmítla. Proč, když se domnívá, že je pravda na její straně?

Ve výše uvedeném článku argumentuje Pionýrská skupina ústy paní Mertlíkové o zneužití „Květinového dne“ v zájmu jakési kampaně. Naše středisko se zúčastňuje humanitárních sbírek pravidelně řadu let. Jen při této tzv. „zneužité sbírce“ získali chlapci a děvčata pro humanitární účely 27 000,- Kč. Jestlipak by se mohlo výsledky tohoto druhu pochlubit také vedení PS arm. Gen. L. Svobody? Ještě nutno dodat, že „zneužití sbírky“ podle paní Mertlíkové spočívalo v upozorňování občanů na pořad v televizi, který se týkal našeho střediska a který byl vysílán téhož dne, kdy se ona sbírka konala.

Vedení Pionýrské skupiny ve svém článku uvádí několik věcí, které se neslučují s pravdou: Píše, že chata byla v zdevastovaném stavu od válku až do roku 1972, kdy jdi PS přebrala. Skutečnost je, že hned po válce během roků 1945 a 1946 byla chata skauty dle možností opravena, zastřešena a opatřena sgrafity od prof. Jiřího Šebka.

Obvinění TJ, že teprve po opravě chaty někteří členové výboru „začali kalkulovat a dělat obstrukce“ byla ze strany TJ motivována snahou zachránit majetek těm, které pokládali za budovatele a majitele. Nějak jsou také kromě OV SSM v článku PS opomenuty všechny ostatní stranické a nátlakové vyšší síly, které donutily TJ chatu Pionýrské skupině vydat.

Dále je napadán nesouhlas junáckého střediska s přistoupením na společnou klubovnu. Ještě těsně před revolucí byla paní Mertlíkovou proklamována věrnost minulému režimu a jeho principům, s nimiž se naše hnutí neztotožňuje. Naše cíle jsou zcela jiné, rozhodně se nepokládáme za tzv. „volnočasovou“ organizaci dětí.

Vedení PS žádá o veřejnou omluvu, že chata byla využívána k soukromým a obchodním účelům. Toto tvrzení můžeme doložit fotografiemi, uveřejněnými nabíkami v obchodní anonci dokonce s cenou za ubytování. Rovněž jsou k dispozici svědectví novoměstkých občanů – nemáme se tedy za co omlouvat.

Středisková rada Junáka
Bílý štít