Výprava (a na Rabuňce jsou krysy)

V pátek v 6 večer vystupuju se ségrou u Billy z auta. Kolem mě přejde batoh na nožičkách. Při bližším prozkoumání je to Lenička, která vyráží stejně jako my na první letošní výpravu.
Cestou na autobusové nádraží potkáváme další kymácející se batohy na nožičkách, přidržované z každé strany jedním rodičem. Na nádraží se pak postupně takovýchto batohů na nožičkách sejde 20 a máme tu rekord, ani na táboře nebylo tolik holek!
Když k tomu přibyde ještě Atty, Pepi, Terka, Bája a Maky, je z toho plný autobus. Úplně plný ale byl až když jsem přistoupila já. To už se pomalu nedalo ani dýchat.
O Věcova to trvalo poměrně dlouho, měli jsme totiž v ceně i okružní cestu po Odranci.
Když jsme vystoupili, byla už tma. A teď ty dva kilometry stále do kopce, to si snad ani nevšimneme, když někdo spadne mrtvý únavou do příkopu.
Cestu ale všichni zvládli překvapivě dobře, nikdo neplakal, a tak bych chtěla všechny Berušky moc pochválit, protože to byla opravdu náročná zkouška.
Když před námi zasvítila okénka chalupy Rabuňky, byli jsme štěstím bez sebe. Vevnitř bylo teploučko a čaj, rychle jsme se zahřáli a děti ihned chtěly něco hrát.
Vytáhli jsme tedy knížku a přečetli si příběh o kryse Ratce, doplněný o různé úkoly.
Pokud znáte beruščí katalogy, víte že minulým rokem provázela Berušky holčička Berta. Teď ale začal nový skautský rok a s ním přichází i nový průvodce – krysa Ratka.
Po čtení se šly naše hyperaktivní děti proběhnout ven a pak už rychle do postýlek (případně na zem).
Na večerku se zahrály Černé oči a opravdu šly naše oči spát.

V sobotu vstáváme ráno v 7. Pak následuje rozcvička s honičkami a po rozcvičce snídaně.
Na této výpravě vaří Atty a snídaně se nese v duchu italské kuchyně – pečivo s jemně šlehaným smetanovým mascarpone. Někteří jej možná znají z české kuchyně jako chleba s taveňákem.
Když jsme se najedli (nemůžu si vzpomenout jestli jsem chlebů měla 7 nebo 8), začal program pod vedením Maky. Přišla Ratka a ukázala nám jak si hrají takové krysy. A ani jsme u toho nemusely lézt do kanálu.
V dalším programu pak Berušky vydělávaly peníze v soutěži Riskuj a posléze se rozhodovaly, co si za utržené peníze koupí. Mezi seznamem chtěných věcí byly i některé těžko koupitelné jako například sestra. Často si holky přály psa, myšku, lentilky, voňavku, náušnice a jiné věci.
V následujícím programu jsme měli tu čest poznat Ratčiny kamarády – krtka Evžena a užovku Žofku.
Potom jsme zase jedli. Spaghetti al dente s omáčkou putanescou.
Po obědě polední klid, aby holky načerpaly síly na odpolední výlet.
Na výlet bylo třeba s dobře obléknout, protože venku byly asi 3 stupně. Jinak nám počasí přálo, slunce svítilo a my viděly spoustu krásných výhledů. Navštívili jsme hrad Štarkov, rozcestí na Bohdaleckou skálu a jiné zajímavosti. Cestou jsme zjišťovali například jak vypadá list javoru, jaké rostliny se vyskytují na Štarkově nebo kreslily mrtvého slepýše (jediné zvíře, které bylo ochotné počkat než ho nakreslíme).
Výlet trval do půl 6 a když jsme přišly, byli jsme unavení a těšili se na večeři. Polévka lustenito. Čočkovka.
Následoval velmi strašidelný program. Ratka totiž nemá jen samé kamarády. Má i jednoho velmi nebezpečného nepřítele. Je to kočka. Tedy pokud se vám líbí holky s páskou přes oko.
Je to kočka Jednoočka. A její drápy jsou smrtelné. (Zvlášť když má francouzskou manikúru, pro tu je schopná vraždit.)
Honila Berušky z jednoho pokoje do druhého a bylo přitom tolik jekotu, že se chalupa otřásala v základech.
Sklo v oknech se tříštilo a spadl lustr. To sice není pravda, ale abyste měli aspoň přibližnou představu o intenzitě toho jekotu.
V dalším programu se Berušky uklidnily, protože šlo o program poklidný, sedavý. Zpívalo se, hrálo se, občas i tančilo. I když nebylo dost místa na polku k písničce Škoda lásky, to nás mrzelo nejvíc
Během zpívání probíhal ještě jeden program a to stezička odvahy.
Bylo potřeba ze spárů kočky Jednoočky vysvobodit sýkorku Dorku(nebo Zorku?).
Chudinka byla celá pomuchlaná , ale vysvobozená.
Stala se naší novou kamarádkou.
Pak už byl čas jít spát.
Tesák krásně sladce uspal holky a všichni spokojeně chrupkali až do bílého rána.

A to doslova do bílého rána, protože přes noc mrzlo a ráno bylo celé okolí pokryté jinovatkou.
Do toho začalo svítit sluníčko a člověk skoro litoval, že nemůže na výpravě zůstat o den déle.
Jenže bylo potřeba se sbalit, uklidit a vydat se na cestu domů.