Výprava TŘÍ CHLAPÍKŮ

Výprava tří chlapíků

Sobota půl jedenácté a na „vlakáči“ je zase živo.
To smečka vlčat se schází ke své poslední výpravě před letním táborem. Počasí z pátku ještě trochu hrozí, ale všichni doufáme v obrat k lepšímu. Autobus je tu a všech 10 vlčat mizí v útrobách. Cílová stanice Jimramov.
Na náměstíčku se rozhlížíme a hledáme, kdo by nám před dlouhým pochodem pomohl od těžkých batohů. A jejda známá tvář no to je přece Jura Kutal. Házíme všechno, co nepotřebujeme na vozík pod plachtu. Po instrukcích jak se dostat do Nedvězí vyrážíme. Cesta se příjemně vine mezi poli k lesu.
A kdo jsou vlastně ti tři Chlapíci, co se po nich jmenuje naše výprava? Miky na cestu rozdělí papírky a na každém je kousek jména a tak běháme, doplňujeme, zapomínáme a znovu běháme, tak abychom jména vyluštili a to všechno na čas, kdo bude první.
A máme je tady. Ze složených lístečků vykukují jména tří zakladatelů Skautingu
Robert Baden Powell - zakladatel celosvětového skautu – voják
Ernest Thompson Seton – zakladatel americké větve skautu – přírodovědec, malíř
Antonín Benjamin Svojsík – zakladatel českého skautu - Junáku - učitel tělocviku
Jsou uděleny první body do velké soutěže o 3 chlapíky smečky a hurá vzhůru do kopců, které nás dovedou až do Nedvězí.
U Kutalů nás již čeká čaj a připravený stan pro případ deště. Mraky se postupně rozpouštějí a sluncem zalitá krajina nás vybízí k hrám a lepšímu poznání našich „chlapíků“.
Rozkvetlou loukou se couráme k lesu, kde blíže poznáváme prvního Chlapíka.
Vlčata mají za úkol namalovat co nejpřesněji to, co okolo sebe vidí, jakoby byly přírodovědci a malíři. Poté nezávislá komise ve složení Miky a Balú rozhodne kdo je nejlepší kreslíř pozorovatel. Museli však udělat dvě kategorie Krajina a Květina. Některá dílka jsou velmi zdařilá a nikdo z nás neočekával, kolik talentu vlčata mají. A zatímco porota hodnotí, Kenny už se smečkou spouští klání v hodu dalekém.
Hurá zpět do chalupy, však máme hlad ne jako vlčata, ale jako opravdoví vlci.
Jura je již připraven na vydávání, ale přesto si neodpustí malý kvíz „CO bude k večeři?“
No musíme uznat, že čekání a hádání se vyplatilo. Taková čočkovka, rýže s kousky masa to je prostě něco.
Umyjeme ešusy. Zapálíme oheň a je zde další hra. Kdo zná víc slov na začínající písmenko – a z jmen našich chlapíků je vylosováno písmeno T a R .
Další body rozdány.
Blíží se večer a musíme si připravit spaní.
Ti menší si ustelou v zahradní chatě a ti starší na verandě no a ti nejstarší na lavičkách venku.
Sedíme okolo ohně, opékáme buřty, povídáme si strašidelné historky, vtipy a pověsti z okolí Nedvězího.
Je jenom trochu škoda, že nikdo z nás neumí na kytaru.
Padla dohodnutá hodina a všichni se bez reptání zahrabali do spacáků.
Pak krásnou noc rušilo jen chrápání smečky.
Je krásné slunečné ráno, přesto se některým nechce ze spacáků ven.
Snídaně, hygiena, sbalení věcí, úklid zahradní chatky a hurá na další hru. Tentokrát je to po vzoru dalšího Chlapíka bratra Svojsíka přespolní, lepe řečeno „přeslesní“ běh. Vlčata běží po vytyčené dráze, házejí granátem, přeskakují a plíží se terénem a to všechno na čas. Však se Mikymu plní seznam s body a vlčata si v hlavách sčítají kolik asi bodů mám a na kterém jsem vlastně místě.
Miky si však nechává hodnocení až na poslední chvíli.
Poslední hra před obědem je pro vlčata velkou výzvou Miky a Kenny se schovají v malém lesíku ohraničeném potokem a loukou. Vlčata mají za úkol jejich úkryt najít. Stopování začíná. No když Balú seděl a pozoroval, jak někteří jdou metr od Kennyho a nevidí ho, mohl se potrhat smíchy. Každá hra končí a stejně pomalu končí naše výprava. Od Lenky dostáváme k obědu vynikající „Vuřtguláš“ s chlebem. Umyjeme nádobí, naplníme si lahve čajem nebo vodou a vyrážíme směrem na prý nejkrásnější vyhlídku na Vysočině.
Máme štěstí, že nemusíme táhnout batohy. Ty se vezou v Balúově autě.
A dostáváme se k třetímu Chlapíkovi. Baden – Powell byl v civilním životě voják a my po jeho vzoru vyrážíme na pochod neznámým terénem bez mapy a kompasu. Dle instrukcí Jury a nahlédnutí do dvacet let staré mapy vyrážíme. Zde se projeví Mikyho neomylný instinkt a jeho orientační smysl, jen místo v Ubušínku se z lesa vynořuje i se smečkou v Sulkovci.
Chudák Balú. Jde z Veselí v protisměru s malou svačinou a náhradním pitím. Sraz se smečkou je domluven nad Veselím na kótě 726,8 „Na jedli“ u Partyzánského památníku.
Marně vyhlíží smečku. Kouřovými signály zjišťuje u Mikyho, kde se smečka nachází.
„Nejsme daleko jen 3 kilometry“, zní odpověď, ale to již naši výpravu přerušuje déšť.
Smečka se uchýlí do autobusové zastávky.
Přijíždí Balú a několik ochotných rodičů, rozeberou si unavená, špinavá, ale šťastná vlčata a hurá domů směr klubovna.
Ke klubovně přijíždíme deset minut před čtvrtou, rozdáme batohy, zavelíme rozchod a na schůzce v pátek 8. června neshledanou.


A ještě pár postřehů pod čarou:

„Třemi chlapíky“ výpravy se stali, protože si nejlépe s nejrůznějšími úkoly 3 chlapíků skautingu poradili, vlčata Fanda, Honza(Kamča) a Metro – na nováčka dost dobrý.

Našli jsme lebku kuny Teda si to myslíme. Jura je aspoň zaháněl z půdy šamanskýmí rituály-.

Na výpravě vznikali i nové přezdívky, uvidíme jestli se ujmou. Pokud ano, bude mezi námi Horor (Fanda S.) Maskáč (Filip) a Kamča (Honza)

„Až na tu cibuli dobrý“ zněla pochvala vlčete Panmámě Lence. Odpovědí mu byl úsměv a jen tak na okraj poznámka, že tam cibule není. ( došla)

Hádejte co se hrálo ve chvílích volna. Ano – Buldog, buldog a zase buldog. Kenny by si na něj mohl udělat trenérskou licenci.

Velký dík „přátelům z vejminku“ za pohoštění a otevřenou náruč. Přece jen pustit si smečku na zahradu, trochu odvahy vyžaduje 