Rádcovský kurz oddílu Naděje

Rádce nebo rádkyně patří k nejdůležitějším lidem v oddílu. Starají se jednak o svou rozvernou družinu, o komunikaci mezi ní a vedením oddílu, o program a spoustu dalších věcí.
Vybrat rádce družin, bývá pro pracovní kruh každoročně velkým oříškem. Nestačí být jen dobrým skautem, aktivním, s dobrou docházkou a oblíbeností v oddíle. Musí mít spoustu jiných vlastností a také a to hlavně, být ochotný tuto náročnou práci vykonávat.
Na koho se zlobí vůdce oddílu, když družina nemá předepsané vybavení na výpravu? Kdo odnáší řádění svých členů při programu? Kdo obětuje svůj volný čas na rady s vedením oddílu nebo na rádcovské schůzky?
Odpověď je stále stejná – je to rádce.
No a protože PK dobře ví, jak jsou rádci v oddíle důležití a jaký mají vliv na fungování oddílu, připravil pro ně víkendový rádcovský kurz.
Počasí nebylo vůbec podzimní, ale prudce zimní a tak rádcům zabralo spoustu času, než se závějemi prodrali až do vytopené chalupy ve Filipově, kterou nám Machovi půjčili a za což jim patří velikánský dík.
Dveře do pokoje se otevřely kolem půl jedenácté v pátek večer a už tu byli zčervenalí zimou Anička, Máří, Orloj a Ludy, letošní rádcové, doprovázeni Attym a Horníkovem.
Příchozí čekala výborná večeře od Pavlínky a tak první aktivita byla jasná. Po jídle se rozehrálo několik partií šachů, ale unaveni cestou všichni postupně zalézali do spacáků.
Budíček, rozcvička, snídaně, nástup…… No tohle všechno pravda nebyla, ale jenom malá část. Každopádně v sobotu se rádcovská „nalejvárna“ rozhořela naplno. Řešila se spousta problémů, které mohou rádce postihnout a se kterými se mohou setkat. Hrála se také ale spousta her, chodilo se po venku, vařilo se, lumpačilo i učilo. Prostě rádcovský kurz, jak má být.
Snad rádcové dorazili v neděli domů spokojení a se splněným očekáváním. Teď už je to jen na jejich aktivitě a píli. Nebudou snad nechávat přípravy družinovek na poslední chvíli a oddají se své práci tak, aby na ně členové vděčně vzpomínali třeba i po osmnácti letech.