2. vlčinec: Na lovu medvědů

"Kucí, jestlipak uhodnete, co mám v ruce?" "Metro!" – vykřikne Metro. Dám si zavřenou dlaň k uchu, jestli náhodou neuslyším hlášení: „Ukončete nástup a výstup, dveře se zavírají…“ ale nic neslyším, nene metro to není. „Tak tramvaj“ hádá nováček Ondra. A jéje, to vypadá na dlouho, ptejte se fikaněji, třeba na nějaký vlastnosti. "Je to kovový?", zeptá se tedy Piši – ne, "tak papírový" – "Ne" a pak je těch ne ještě spoustu, až konečně můžu vykřiknout „Ano!“ to když se Ítý a Davča zeptají, jestli to je turbánek. Jojo turbánek, pro nás běžná věc, ale pro nováčky asi neznámé slovo, tak jsem ho dneska vzal na vlčinec, ať se kluci pomalu seznamují se vším, co ke skautování patří. Hádanej turbánek je dárek pro nováčka Honzíka. To už je ale fronta kolem „vlčích stop“ a každý kdo mezi nás dneska přišel, lepí si do tabulky ke svému jménu samolepku se stopu vlka, kdo jich asi letos získá nejvíc, minulý rok to byl Kamyl a Kuba M., kteří nevynechali ani jednou a to mezi nás jezdí z Maršovic. Taky si mohli na táboře vybírat stan jako první a svítit si baterkou na kličku, kterou dostali jako uznání za ten výkon. A rychle před klubovnu, vyrážíme lovit medvědy – směr les. Cestou se dozvídám novinky ze světa počítačových her – oblíbeného to tématu vlčáckého, taky se mě zdá, že spíš než na Káňata, Jestřáby a Havrany se kluci dělí na Horďáky a Alianci a já jsem ještě za ten rok nepochopil, kdo z nich je kladňák a kdo záporňák. A taky se dozvídám nový vtipy – oblíbené to činnosti vlčácké při pochodování, dneska vyhrává ten o lupiči krtečkovi, co má kyblíček a lopatičku a neváhá je použít :-) Krom her a vtipů je ke slyšení ještě nějaké disko z Pišiho nového mobilu, dneska přišel svátečně oháklej bez jediný věci co se na vlčince nosí, ani tužka, ani papír, ani vazačka, ani šátek ani kápézetka jen mobil s muzikou, jestli to takhle povede dál, vyslouží si asi novou pžezdívku „diskoboy“ Ha, už jsme na kraji lesa, nene, na medvědy nemůžeze po jednom, musíte být tři a držet při sobě. Tak kdopak uloví toho největšího, nebo aspoň toho prostředního, nebo teda aspoň toho nejmenšího? A to už se lovci vydávaj do lesa, nachází medvědy a o své úlovky se navzájem olupují a za chvíli jsou všichni tři medvědi u mě. A teď nás čeká kolotoč. Né ten řetízkovej z poutě, to my tak říkáme protočení u starejch vlků, rozdělíme se na tři družiny, každá jdeme k jednomu ze starých vlků a tak za čtvrt hodinky se vyměníme, takže nakonec si vyzkoušíme všichni všechno. U zvědavýho Balůa jsme jsme odpovídali kolik máme sourozenců, jestli máme doma nějaké zvíře a s kým bysme chtěli být v družině a s kým moc ne. Kdyby tedy dneska přivedlo všech 20 vlčat všechny ty sourozence a zvířata, bylo by tu s námi navíc 13 sester, sestřiček či séger, 16 bratříčů, brašulí či bráchů, 9 psů, 9 koček, 4 králíčci, 3 křečci, 2 želvy, 1 pískomil, 1 morče, 1 ovce, 2 akvárka rybiček, 1 králíkárna králíků ( a v závorce jedna užovka červená, protože nevím jestli ji Froudí už má nebo si ji zatím jen přeje) a to si nejsem jist, jestli Metro nezapomněl na husu domácí. No to by byl zvěřinec. Vevka s Bebem školili kluky v české specialitce, pojmenované Jestřábem (pan Foglar) KáPéZetce čili Krabičce poslední záchrany, teda podle knížky táborníkův rok by to byla KáPéesPéčko (krabička pro strýčka příhodu) no a já jsem vybral hru gruzínských chlapců, v které si pod Kavkazem měří síly ve střelbě na cíl, my mířili na medvěda. Dneska si obzvlášť hlídáme čas, protože v šest začíná Doba ledová 4 a řada z nás už se těší do setmělého kina a tak je právě nejvyšší čas vyrazit zpátky ke klubovně, velím tedy k ústupu, na který se třetina vlčat vyzbrojila kyjem vyrobeným z kořenového balu netýkavky žlaznaté, ale to už je vážně všechno co dneska stíháme.