Zimní tábor - 1. den

Nijak velkolepé to nebylo, tedy sraz na vlakáči je dobrej, proti tomu nic nemám, ale sraz na vlakáči v 6:50 je už trochu jiný kafe. Kor když vás ráno budí Hombré:). Nakonec ale pár lidí přeci jen přišlo, účast tedy nijak veliká, dohromady je nás tady jen 28 a z toho 9 lidí jsou keřové, eh roveři. Pořád si to pletu. Ale rodinné tábory mají také své kouzlo, alespoň nikoho neztratíme:)

Pár koulí za krk, bitka s Piškotem a Mikym, protože ty dvě lamy si doma zapomněly batohy a tak s náma nemohli jet (aspoň se na to vymlouvali) no a už výpravčí mává na vlak, aby jel. No jo, ale my v něm ještě nebyli:) Takže adrenalin hnedka na začátek, ale zvládli jsme to. A už fičíme směr Jablonné v Podještědí. Cesta nám ubíhala, i když to bylo asi pět hodin, vcelku rychle, neboť jsme hráli různé hry. O honičce ve vlaku nic nevím, ale třeba hra, kdy se u nějaké družiny zastavil rover, vybralo se téma a jelo se na to, kdo toho zná víc. Třeba já s Jelenama jsem si užil fakt srandu, když jsme měli téma Hardware. Ze začátku to probíhalo v pohodě, ale když nám pak začínaly docházet nápady, přešli jsme do USB vysavač, USB mop, USB kýbl, USB hadr apod... Divili byste se, kolik těch uklízecích prostředků ty Jeleni znají, to by se mělo využít:)

Ale to už vystupujeme v našem vysněném městečku Jablonné dál už nevim. Čeká nás osmi kilometrovej pochod na chatu, což bude asi fakt zajímavý, protože ty batohy na těch zádech, no zkuste si dát na záda gauč a vyjít schody. No, to přirovnání se mi moc nepovedlo, ale určitě to chápete.

Lezeme po Lužických horách, chodíme po strmých skalních útesech, náš život visí v každém okamžiku na vlásku a polovina z nás na chatu vůbec nevyšla. Pravda, přehánim, šli jsme celou dobu po traktorem vyjeté cestě, ale napínavě to znělo, ne?

Avšak to už jsme na chatě, staré myslivně, tedy aspoň myslim. Vypadá to tu vcelku dobře, umejvárky záchody jsem ještě sice nenašel, ale na druhou stranu jsem se ještě moc nesnažil hledat. Kluci mají mega společnej pokoj v podkroví, kde mají ideální prostor na bitky a holky mají mega společnej pokoj v druhém patře. A taky je tu jedna samotka, úplně suprová, takže až někdo bude zlobit, víme jak na něj:)

Zabydlujeme se, jíme svačiny a pomalu se blíží první program. V naší westernové a indiánské celoročce, kde už jsme se vydali z Evropy do Ameriky, procestovali ji kolem Mishiganského jezera až do místa, kde chceme založit osadu. Black Hills. Avšak místo už založené osady zde nacházíme jen vypálenou vesnici přepadlou Indiány, takže místo zabydlování vyšetřujeme, co se tady vlastně stalo. Hombrého vyšetřovací hru vám bohužel nepopíšu, neboť v ní píšu tento jistě skvělý a poutavý článek.

A jedeme dále. A rovnou na večeři. A ne jen tak ledajakou večeři, ale na Bářinu večeři. A jak jistě všichni víte, tak Bára miluje párky s chlebem, tudíž na dnešek to byla jasná volba. Zapili jsme to dobrým čajem, nacpali se do prasknutí a hurá do závěrečných programů tohoto dne.

Prvním z nich byla Lakyho výroba skalpů, které budeme jistě potřebovat po celou dobu tábora. Ale o tom potom. Nyní byl úkol je pouze vyrobit. Byla docela sranda, třeba Anička si zotročila polovinu oddílu do své fabriky a vyráběla skalpy ve velkém. Ale dělal jsem jak osel a výplatu jsem ještě neviděl, takže si asi budu stěžovat.

No a jakmile to bylo všechno vyrobeno, mohl nastat poslední příběh naší celoročky - ve vypálené vesnici jsme se dozvěděli o jednom přeživším, kterého jsme nyní museli najít. Pomocí čtyř úkolů, které plnily týmy složené ze všech čtyř družin (Jeleny lamáky jsme spojili s Vlkama). V praxi byli v tým u Jelen/Vlk, Liška, Veverka a Rys. A za každej splněnej úkol dostal ten nejlepší část šifry, pomocí které se pak reverend najde. Noc ale pokročila a tak jsme hledání odložili na zítřek. Však venku je teplo, on se o sebe do přes noc postará:) Nejhorší na této hře ale bylo, že když jsem čekal na jeden z týmů, tak trochu jsem se nudil a tak jsem si točil v té tmě čelovkou. No, bylo to suprový, vytvářelo to takové suprové kruhy, prostě efekťárna. Pak jsem ale učinil to strašné rozhodnutí, snažil jsem se docílit co největší rychlosti. A najednou šup, baterka se nějak porouchala a otevřela a v tu chvíli se všechny moje drahocenné baterky rozlétaly na všechny strany:).

Fakt jsem se naštval, ale co naplat. Pomník postavim v nejbližší době, mezitím dorazila poslední družina a tak hurá do chaty. Dodělat matriční věci (Chápu, nevíte co to je, ale vysvětlim to zejtra:)) a teďka už padla.