Zimní tábor

Počátečními problémy myslím to, že se na poslední chvíli odhlásila spousta lidí, se kterými se počítalo a tak se nám díky tomu zimní tábor krapet zkomplikoval a pronájem komplexu značně prodražil. Ale hlavně, že už jsme tady.
No každopádně bych měl začít od začátku.

Sešli jsme se v 12:00 v klubovně, kde šéf oddílu Atty a šéf zimního tábora Laky, prohodili pár slov k rodičům, kteří měli odvahu své ratolesti doprovodit až dovnitř.
Následovalo mazání lyží pod pergolou na zahradě, ale i tak bylo nutné po cestě několikrát přemazávat, protože to klouzalo a klouzalo.
Následovala cesta do rakety a odlet na planetu Omicron, kde se snad už podaří najít pana Nostroma. Jaké však bylo naše překvapení, když jsme byli bezprostředně po přistání zajmuti vojenským komandem. Chvíli nám trvalo pochopit celou situaci, ale posléze se nám to podařilo. Ve zkratce to bylo asi takto: do planety Omicron narazil nedávno meteorit, který způsobil změnu klimatu a krutý mráz se rozlezl téměř po celé planetě. Pouze na rovníku je trochu snesitelné počasí a proto tam všichni obyvatelé migrují. To se ovšem celkem pochopitelně nelíbí státům, které tam vegetují odjakživa a proto je pohyb skupin obyvatel monitorován vojenskými hlídkami. A nejen monitorován, ale i řízen. A proto jsme byli jednou takovou hlídkou deportováni na uprchlickou základnu Blatiny. Postupně zjišťujeme, že náš pohyb po této planetě a hledání stop za Nostromem bude mimořádně náročné.
Po seznámení s touto táborovou legendou se oddíl rozdělil na 2 lyžařské skupiny a s lyžemi vyrazil na cestu. Výkonnější skupinu vedl Atty a vyráželi z města, o trošku méně výkonnější skupinu vedl Teo a ta nazouvala lyže až na Třech studních (ne, nešli tam pěšky, ale dovezli se tam autem – dík rodičům za odvoz nejen lyžařů, ale i věcí).
Jak už jsem informoval, cesta po několika přemazáních lyží probíhala celkem pokojně a obě skupiny se nakonec sešly v cílovém bodě téměř ve stejnou chvíli po čtvrté hodině.
„Uprchlická základna“ na Blatinách je místo s nádherným výhledem na celé údolí začínající už nad Sněžným, ležící těsně pod skálou Drátník. V současné době se všude tyčí neuvěřitelné haldy sněhu a naštěstí jsou všude kolem četná lyžařské trasy. Do základny by se vešlo cca 60 lidí, takže oddíl čítající teď 16 statečných (doufejme, že se Ivka uzdraví a brzy dorazí také) se v ní málem ztrácí. Ještě, že jsou zde ti roveři. Novinkou v této stavbě, kterou známe z minulých let je fungl nová luxusní koupelna s podlahovým topením a krásnými sprchovými kouty.
Po ubytování jsme si ještě jednou vysvětlili táborovou legendu a protože každé větší společenství musí fungovat podle nějakých pravidel, dali jsme se do jejich tvoření – pod vedením Tea.
Přerušila nás jen na chvíli večeře, kterou se Žofka uvedla jako táborová kuchařka do povědomí všech účastníků.
Pravidla zabrala i celý večerní program, ale vůbec nám to nevadilo – debaty ve společenské místnosti s kachlovými kamny byly příjemné a malý počet táborníků umocňoval rodinnou atmosféru.
Po nezbytném čtení na dobrou noc jsme ulehli a nabírali síly na další táborový den. Pokoje byly pěkně (možná až moc) vytopené a i díky námaze vynaložené na cestu z města všichni usnuli velice brzy. Snad se všem zdály jen krásné sny.