První hauuuů, první vlčinec

Je pátek 7. září krátce po čtvrté hodině odpolední a z oken naší klubovny se do ulice ozívá mohutné Hauuuuůůů, hauuuuůůů. To se staří vlci vítají se svou smečkou vlčat po prázdninách. To víte, za poslední rok to bylo poprvé, co jsme se neviděli déle jak 14 dní. No a mám takový dojem, že některá z vlčat se přes ty prázdniny proměnila v myšáky, surikaty, nebo paviány, protože jejich pištění a vřeštění vlčí vytí nepřipomínalo ani náhodou, ale to doladíme. Balů smečku usazuje hezky kolem zdi, ať na sebe všichni vidíme a můžeme si všimnout, že jsou mezi námi nové tváře. Jojo, 4 kluci se v naší „čekárně“ dostali na řadu a byli pozvaní na svůj první vlčinec v životě. No tak to abychom se hned seznámili ne? A tak se stavíme do kruhu a každý říká své jméno nebo přezdívku a přidá k ní ještě nějakou charakteristiku začínající na stejné písmeno … a řada se dostala i na nováčky, takže je tu mlsný Michal – bráška Profesora, hustý Honzík, O…… kdybych já si jen vzpomněl jaký Ondra a venušikapitánující Vašek. Se smečkou se rozloučil Zdráža, který bude o to víc střílet góly do fotbalových branek a PJ, který ze smečky vyrostl a tak byl pozván mezi skauty našeho novoměstského oddílu Naděje. Takže jestli správně počítám, je ve smečce přesně 22 vlčat. Nó ale pozor, co se nováčků týče, to ještě není všechno, i mezi starými vlky se objevila mladá krev, jenže ty si musíte vlčata najít. A smečka už se hrne na zahradu a brankou dál, aby je vyčmuchali, jenže není to jen tak, přece jen ač „nováčci“ mezi námi, jsou to zkušení skauti, kteří k nám přišli od Nadějných, takže se umí nějak schovat, ale to už Sumec křičí (a že on umí křičet): „ vidím botu, támhle vysoko na stromě“ Kde taky jinde by se měl Veverka schovat, že? No a Bebeho skrýš za komínem, nakonec vlčata také objevují, takže kluci už jsou mezi námi a hned co se s vlčaty seznámí vyzkouší si, jak jim jde „pakobal“ 2 kapitáni, dvě mužstva, dvě branky a můžeme začít. Pakobal je vlastně fotbal, akorát pokaždé když se dotknete míče, musíte se běžet dotknout vlastní branky, což je tak trochu „pakárna“ Máme ve smečce několik šikovných fotbalistů, takže Kubista už velí k útoku, ale je vidět že Kuba M. to v bráně umí. Nějaké góly ale přeci jen padli a nakonec jsme si ještě vyzkoušeli penaltový rozstřel. Ale to už je tu s námi i Kenny, po prázdninách začal studovat v Třebíči, takže za námi přišel rovnou z autobusu. Tak ho rovnou využijeme. Smečka se dělí na třetiny a každá odchází s jedním z mladých roverů na klidné místo, aby si vyprávěli o tom, co podnikali o prázdninách. Já sem byl na hradě, a já na Slovensku v Bešeňové a já v Itálii na diskotéce a my jsme hráli na piráty, a víte co je šašlik? My sme lezli po stromech a já jsem viděl bitvu Husitů a my jsme se koupali a skákali z čepu, trénoval jsem na kytaru a mně chutnal pudinkovej oheň. My jsme v Rumunsku vylezli na vysokou horu, já byl na pouti a u babičky, já jezdil na vodním skůtru. A já jsem spal a sprchoval se :-) Jó prázdniny! Jak je vidět to vůbec nejsou prázdný dny, pojďme si připomenout jak bylo na táboře Sovích strážců! A už sedíme v setmělé klubovně a na plátně letí Soren, Ezi, Hrabík, Eglantýnka a ostatní naši přátelé ze sovího světa, koukáme se na sestřih z táborových fotek, který vytvořila Marťa z Berušek. A zatímco kluci se vrací v čase o měsíc a něco zpátky, já si povídám na zahradě s vlky a vlčicemi, jak říkám rodičům vlčat, i to je vlastně taková parta, která se zná minimálně od vidění, to když se potkávají před klubovnou a čekají až nám vlčinec skončí. Povídání s rodiči končí, sestřih z tábora končí, 1. vlčinec končí, náš další skautský rok právě začíná. Tak hurá na něj! Hauuuuůůůů