Vaření v přírodě

Vydáváme se ke Třem Křížům a po cestě se diskutuje o tom, jestli opravdu každý kříž patří každému jednomu z mužských členů rodiny Křížovy.
Atty si trochu protáhl svaly, když nesl do kopce kanystry plné vody, ale patří mu to, já se ho ptala, jestli nechce pomoct a on na to jenom: „Já vím, že se ptáš jenom tak, ale nést je nechceš…“
Konečně jsme s vydrápali nahoru a zatímco se rodiče s dětmi kochali výhledem, přibelhala se k nim jedna babička. Stará, svraštělá, o holi. Hledala svou vnučku, aby ji pověřila nákupem. Vnučka se brzo našla a vzala si od babičky lísteček se seznamem potravin k nákupu. (Programová vložka: Teď měl zafoukat vítr a lísteček měl odletět někam do dáli za horama. Jenže vítr, který vál by nezvedl ze země ani draka z igelitového sáčku. Babička proto musela se slovy: „Děvče neopatrné, vííííítr ti odvál lísteček!“ lísteček odkoupnout co nejdál to šlo. Ale budeme dělat jako by všechno šlo podle plánu, a proto: ) Jenže co se nestalo! Zvedl se vítr a milé vnučce vyrval z ruky lísteček se seznamem potravin! Co teď? Ještě že jsme měli ochotné okounějící děti a přihlížející rodiče, kteří rádi pomohli získat seznam zpět. A pak už se mohlo vesele nakupovat v Jednotě (sůl, majoránka, …), Ovoci a zelenině (brambory, mrkev, …) a Masu a uzeninách (točeňák).
Pak se všichni dali do oškrabování, strouhání, krájení, přilepování uřízlých prstů a tak dále.
Muži se mezitím vydali do temného neprobádaného lesa, aby zde získali chrastí a klacky na oheň a pak vyráběli vidlice na uchycení kotlíků. Když bylo vše přichystáno, mohlo se začít vařit. Jako první chod byla bramboračka. Výborná, prostě výborná. Sice jsem ji nejedla, ale výborná. Hned po bramboračce se začal vyrábět buřtguláš. Buřtguláš zní jako něco hnusného. Ale není to tak, je to moc dobré. Budeme tomu radši říkat Pikantní guláš s jemným salámem na bramborovém základu au grand dejeuner. Takhle přesně to chutnalo.
Píšu: polévka s uvařila a guláš se vyrobil, ale za tím vším stojí zejména Mrs. Kačenka Horváthová, která celou dobu obětavě načichávala kouřem a připravovala tyto dva chody. Za vydatné pomoci Mr. Dušana Horvátha, svého manžela. Také paní Tachirová s Marečkem poskytli pár dobrých rad k úpravě pokrmů a paní Víšková jakbysmet.
Nikoho (kromě Horváthových:-) ) by ale asi nebavilo skoro dvě hodiny koukat, jak jedna bublinka za druhou stoupá vodou v kotlíku. Místo toho jsme si radši na louce zahráli hru. Já jsem zrovna sypala majoránku, takže jsem nebyla přítomná, ale jako výsledek donesly děti babičce jako dárek krásný obraz z přírodnin, které našly.
Pak byl čas taky na buldoka a bandiéru – nesmrtelné hry.
Všechno jídlo se vylízalo do poslední kapičky a brambory a pak už se místo poledňáku poklusem klusalo ke klubovně. Po cestě ještě babička napekla (2) koláče, které se snědly u hřbitova. Na hřbitově nám babička zamávala a zmizela (nejspíš do hrobu:-).)

PS: Několik NEJ vaření:
Nejmladší účastník: Mareček Tachir (jako strávník se osvědčil – vystačil si se šiškou)
Nejobětavější tatínek: Pak Daněk (hladově koukal na Moniččin guláš, ale místo aby ho do sebe naklopil, ještě jí držel ešus)
Nejaktivnější kuchaři: manželé Horváthovi
Nejzlobivější účastník: to je těžké vybrat, ale myslím že se všichni shodneme na Peťovi Smitkovi , který je opravdu králem raubířů (a idol Báry a Terky:-))… Z jeho výroků žasnou vedoucí i rodiče. Zito, jestli tohle budeš číst, tak ho prosím tě netrestej, já to myslím jen v dobrém:-)!
Největší pyromani: Myška a Martínek Tachirovi (vyškrtali skoro celou krabičku)
Nejlepší foto: pan Víška zdokumentoval jejich Andrejku při skákání žabáků a vypadá to… to se nedá popsat…