Vánoční výprava

Hodné rodičovské taxíky nás zavezly až přímo ke škole, kde se nás ujal pan školník, ukázal nám vše potřebné a my jsme se mohli vesele ubytovat.
Navečeřeli jsme se a protože hloky šíleně mořily ,ujasnili jsme si některé důležité věci:
1. Dárky si rozdáme večer. Od teď už nechci slyšet větu: A už si můžeme dát dárky? (v žádných stylistickýxh obměnách)
2. Noční hra - stezka odvahy - bude
3. Noční hra bude pro dobrovolníky, nikoho nenutíme. Nemusíte plakat.
3. Noční hra je pro dobrovolníky, ale pokud se přihlásíte, už si to nerozmyslete.
4. Noční hra je po jednotlivcích.
5. Ne, po jednotlivích neznamená, že můžete jít s kamarádkou...
6. Ne, prvňáčci jdou taky každý sám.
7. Baterky ne.
8. Ano, medvídka, kterému svítí bříško si vzít můžeš, Bíbo.
9. Ano, každá si můžete vzít pylšáčka na cestu.
10. Ne, slibuju, že Yetti tam číhat nebude. Je venku na lovu.
11. Ne, nebude tam na vás Pepi bafat.

Když jsme si všechno vyjasnili, šli jsme péct perníčky.
Jejich výroba za syrova proběhla skvěle, holky válely těsto, vykrajovaly formičkami různé tvary, potíraly perníčky vajíčkem a sázely navrch mandle.
Potom jsme daly s Maky perníčky do trouby a uklízely, zatímco Berušky s Bájou, Terkou a Pepim hrály hru.
Měly jsme s Maky se pro perníčky asi za 10 minut vrátit a vytáhnout je z trouby, skutečnost ale dopadla jinak... O tom ale později.

Berušky zatím hrály další hry, zatímco jsme chystali stromeček a vánoční atmosféru.
Potom přišly na řadu tradiční vánoční zvyky.
Pouštění skořápkových lodiček na vodě se ukázalo být nadlidským úsilím, ale byli jsme svědky nadpřirozeného jevu kdy Andrejčina lodička ležela na vodě svíčkou dolů a ta svíčka přesto hořela! Ve vodě!
Po porblémy s lodičkami jsme šli raději házet pantoflí, abychom věděly, kdo se příští rok vdá a kdo zůstane na ocet.
Stala se z toho obrovská show, kdy po každé předpovězené svatbě byla dotyčná (a v případě Pepiho dotyčný) zahrnuta gratulacemi a jásotem.
Možná špatná, možná dobrá zpráva pro rodiče: Minimálně 50% Berušek se nám příští rok vdá!

A teď už tedy ty slibované dárky. Ležela jich tam pod stromečkem obrovská kupa a než jsme je rozdali, trvalo to dlouhou dobu. Zazpívali jsme si koledy a Dáňa, Káťa, Terka Lukešová a Andrejka nám zahrály pár koled na flétnu. Ovšem bez Attyho už nemuzicírujeme tak jako dřív, a tak nám určitě přijde vhod dárek, který jsme si do Berušek letos nadělili a tím je nádherný červený lesklý retro, ale stále moderní, designově vychytaný, o zvuku toho moc nevím, ale taky to asi bude super, CD a MP3 přehrávač. Jsme na něj opravdu pyšní!

A najednou bylo půl 10, nejmladší Berušky nám už nějakou dobu zívaly, tak jsme si popřáli dobrou noc a šli spát, jen stateční dobrovolníci vyrazli na stezku odvahy.
Všichni ji zdatně absolvovali a můžou si připsat cenné body do Cestičky světlušek.

Ráno proběhla snídaně v podobě vánočky s máslem a dojídalo se cukroví od laskavých maminek.
A protože bychom neměli krmit jenom sebe, ale i ty, co to také potřebují, vyrazilo se do lesa, dát jídlo zvířátkům.
Na procházce jsme pořádně vymrzli, ale přece nebudeme sedět pořád vevnitř!

Na závěr si Berušky zařádily v tělocvičně a taky se zúčastnily ochutnávky exotického ovoce jako třeba pomelo, granátové jablko, avokádo a mango, ananas, fíky atd atd... Někdy jsme ani nevěděli, jak máme ovoce otevřít, jeslti loupat nebo krájet, ale o to větší zábava to byla.

V poledne si pro holky přijeli zase rodiče, kterým moc děkuji za ochotu a pomoc.
Budu se těšit zase na další akci!

PS: Teď bych se možná mohla ještě vrátit k těm perníčkům.
Když šla Maky večer zhasnout, kuchyňka ji uvítala v černém oblaku a nebylo vidět na krok.
Z perníčků zbylo jenom uhlí.