Den II.

Před sedmou Teovi zazvoní budík a my se pomalu hrabeme ven ze spacáků, abychom vzbudili oddíl. Rozcvičky se neúčastním (mám totiž v režii první program), ale co se na ní dělo stejně vím, protože před jejím koncem se otevřou dveře do kuchyně a v nich stojí Meli, držíc za ruku Báju, která má půlku obličeje umatlanou krví. Naštěstí jde jen a malou ránu v obočí, způsobenou tím, že Báji, jdoucí z rozcvičky se zavázanýma očima, uklouzla noha a spadla na kámen. Díky bohu to ale dopadlo dobře.

Po snídani, ke které nám Marťa s purkrabím Mírou a službou udělali chleby s česnekovou pomazánkou následoval výcvik. Teda, nejdřív hygiena a až potom výcvik.
Našemu hrdinovi se totiž podařilo složit přijímací zkoušky na Sandhurst, což je vojenská škola, byl povýšen na podporučíka a musel se řádně vycvičit. A protože nás Jumanji nutí zažít všechno co zažil on, musel výcvik absolvovat i oddíl.
Učili se umění schovat se a být nenalezeni od Tesáka a Císka, zacházet s mečem od mistra šermu Pepy, správně reagovat na povely od plukovníka Tea a pohotově regovat na dotazy ode mě.

Nacházíme se v Indii, ve městě Lakhnaú. Žije zde hodně obyvatel různých nábožeství. A právě tímto se zabýval druhý program. Pod vedením Tesáka se oddíl rozdělil na dvě poloviny, každá dostala příběh o dítěti jménem Kája, napsaný na papíře.
Zdánlivě byl úplně stejný. Má rádo přírodní vědy, rádo čte. Moc mu nejde matematika, je tiché, stydí se mluvit před lidmi, ale kamarádi ho mají rádi, je oblíbené.
Ale jeden rozdíl zde byl. Zatímco u jedné skupiny byl Kája českým chlapcem, u druhé byla Kája romskou holčičkou.
A skupiny odpovídaly na otázky. Jaké bude mít dítě povolání, až dospěje? Co byste mu dali k narozeninám? Jak si vydělá na kolo, které si přeje?
Zatímco první skupina si myslí, že chlapec bude vědcem či ředitelem, kruhá napsala, že dívka bude učitelkou. A bude mít problém najít zaměstnání. První skupina si myslí, že chlapec si bude vydělávat brigádami – na poli, letáky, úklid. V odpovědích druhé skupiny se vyskytlo i slovo „kapsář“.
Když to Tesák přečetl nahlas, cíl tohoto programu byl jasný: Musíme si uvědomit, že trpíme předsudky.

Po obědě a poledním klidu se družiny snažily o získání dalšího džabalu. Tentokrát byl úkol přenést kolem domu zprávu, ovšem bez použití hlasu a bez toho, aby se členové družiny, rozmístění na rozích pohnuli. Po uplynutí tohoto programu neměla džabal ani jedna z družin.

Mezitím se stala nemilá událost. V pokoji holek se našly na zemi obaly od sladkostí – a protože PK nevyhrožuje nadarmo, v příští minutě byly holkám všechny sladkosti zabaveny. To se ovšem neobešlo bez protestů – příštích několik hodin holky s nikým z PK nepromluvily ani slovo, jenom zpívaly výhružné písničky a házely po Teovi bonbóny. Naštěstí je to po dalším programu přešlo a byly zase kámošky (a to jsme jim ani nemuseli říkat, že jim budou sladkosti vráceny hned druhý den večer).

Touto dobou jsme s Mírou a Pepou vyzvedlli v Železné rudě Mikyho s dvěma pytli převleků – takže náš mistr kuchař je zpátky. Co by to bylo za tábor…

Ve čtvrtém programu měl oddíl za úkol nakreslit plánek domu i se správným měřítkem. Měl k dispozici několik dlouhých předmětů, které mohl používat a Teo nesměl nalézt nikoho, kdo by nevěděl, co má právě dělat. Jako velitele byl zvolen Vojta, ale úkol se nedařil tak jak měl. Potom co byl oddíl vyzván, aby stejnou věc zkusil provést pouze po družinách, byla práce rychlejší a efektnější. A proč jsme to dělali? Zkrátka, náš hrdina z Jumanji v armádě na tuto věc také přišel.

Hned po večeři se uskutečnilo Jumanji zhodnocení – novinka v každodenním denním programu. Zvolí se nápad dne, hláška dne, dolepí se políčka do Jumaji a proběhně jeden komunitní kruh. Tentokrát každý měl odpovědět na otázku, jak se mu po jednom dni zde líbí na naší záhladně. Odpovědi byly většinou kladné – jenom holky si stěžovaly na záchody.

V pátém programu jsme se snažili rozumně uspořádat vzpomínky raněného vojáka, který viděl před tím, než upadl do bezvědomí podezřelé setkání dvou lidí. To však nebylo zas tak jednoduché, protože se všude okolo pohybovala spousta osob s meči. Nakonec jsme se ale dobojovali ke správnému výsledku a nezbývalo než jít do postelí.

Oddíl už spí, PK ještě projednává zítřejší den. Oddíl brzo ráno čeká náročná cesta do Afghánistánu, je potřeba se na ni připravit…