Nikdy se nám nechtělo spát tak moc jako dnes, když jsme spánek jen předstírali a čekali na slíbené Klítovo znamení. Ale to nepřicházelo a nepřicházelo. Veverky už měly dokonce i zvonění v uších…
Až najednou… cinkot trianglu se nese chodbami a spánek jako kouzelným proutkem mizí v nedohlednu. Rychle vybíháme a dle předem smluveného plánu míříme k ruinám vzdáleného domu. Je tmavá mrazivá noc. Sestupujeme po schodech dolů, níž a níž a tam to přišlo. Vyskočily nějaké temné postavy, které si říkaly podzemníci a protože jsme propadli do jejich světa, chtěli nás mermomocí vést ke své královně. Odpor byl marný, protože prý jich byly stovky… Cesta vedla závějemi, bažinami a močály. První vážnější střet byl s jeskyním pavoukem, jehož pavučinou bylo nutno prolézt. Kdo se opozdí, toho šedý stín sluhy Času, který nám byl v patách, bez milosti odešle do země mrtvých. A jejich meče věru nezahálely. Než jsme prošli všemi nástrahami, přeplavili se přes podzemní moře a jezero vařící lávy, zbylo nás méně než polovina. Ta dorazila do místa, kde věky dlí děd Čas. V den, kdy bude probuzen, skončí tento svět.
Před námi se vynořovaly tváře bývalých druhů a my prosili všemocného Aslana, ať nám jej navrátí zpět. To se naštěstí podařilo, takže spát jsme šli v komplet sestavě, ale stejně jsme stále v podzemní říši stovky a tisíce metrů hluboko. Již mnoho jich sem spadlo, ale jen málokdo se dostal zpět na světlo hořejšího světa…
Ráno podle toho vypadalo (i když v hořejším světě bylo určitě krásně a slunečno) – žádná rozvička, až snídaně a k ní podzemnický typický jídlo – vánočka s kakaem. Hned po jídle jsme pokračovali v cestě (ale už bez Žofky, která vyrazila s tatínkem do hořejšího světa na trénink : )).
Plavba temným podzemním mořem nebyla žádná sranda, hromada zálivů a zákrutů, slepých cest, no probádali jsme důkladně nejen celý dům, ale i přilehlé okolí. Ale správná cesta se našla. Bohužel podzemníci nás dostihli a v druhém programu nás využili k náročné těžbě jejich diamantů – každý byl jinak ohodnocen. Nejtěžší nebyla jejich těžba, ale rozvoz k dalším podzemníkům – alespoň že odměna za ně byla tučná.
Nikdo, kdo to nezažil, si nedokáže představit, jak temné dokáže být to nejhlubší podzemí. Tam jsme se ocitli odpoledne – s pouhou jednou krabičkou sirek, které při největší nouzi sloužily ke kratičkému posvícení a usnadnění cesty. A tak se poslepu hledaly věci v batozích (po předchozím probloudění komplikovaným domem), rozeznávali podzemní tvorové (plyšáci) po hmatu, prolézalo pod židlemi, rovnali se podle velikosti a hromada dalších složitých úkolů, které člověka potkají jenom a pouze v podzemí. Kdo použil nejméně sirek na vyřešení úkolů, ten na tom byl samozřejmě nejlépe.
A takto postupně se naše kroky více a více blížily do podzemního paláce. Po pořádném promrznutí (venku -11) a odjezdu Georgovců, jsme do něj vrazili odhodlání se probít na svobodu. Temná zákoutí paláce skrývala spoustu úkolů a hlavním nepřítelem byla tma. Po dlouhé době hledání a bloudění jsme se dostali až do chodeb odkud se nesly povědomé hlasy. Poznali jsme, že se jedná o Dámu v zeleném a patrně jejího tajemného průvodce – ty jsme potkali před několika dny při přechodu mostu.
Teď již ve zkratce. Tajemným průvodcem byl námi dlouho hledaný Rilian. Kouzlem, které bylo ukryto ve stříbrné židli jej očarovala tak, že zapomněl kdo je. Proto jsme společně zničili stříbrnou židli, ale to ještě nebyl všemu konec. Dáma v zeleném se proměnila v hrozného zeleného hada (Rilianovi došlo že to byl ten samý had, který zabil jeho matku) a začal krutý boj. Už jsme se loučili se životy, ale Rilianovi se nakonec jeho mečem podařil smrtící zásah. Příšera byla poražena a my společně s Rilianem pokračovali v cestě do Hořejšího světa. Využili jsme Rilianových informací a objevili tajnou cestu, kterou Podzemníci hloubili kvůli přepadu Narnie. Cesta opravdu ústila na povrch a nás tam čekala velká slavnost pořádaná fauny. Nebaštili jsme se, zavzpomínali na proběhlé události a nezbylo než jít spát. Dnes byl opravdu náročný den. Ale završil naše několikadenní snažení – našli jsme Riliana!
Zítra nás tedy také čeká náročný den – balení, úklid a odjezd domů. Ale oproti proběhlým bojům to bude už asi hračka.
Ach jo, poslední noc na táboře, fňuk, fňuk. Dobrou noc.