Scratův poklad

Rychle jsme se rozdělili na tři družstva a čekali, až se vlčata uklidní. Kupodivu jim velmi rychle došlo, že ztrácí drahocenný čas.
Hlavní postavou odpoledne byl Scrat - veverka z Doby ledové 4, která je přímo posedlá oříšky, teda aspoň my staří vlci jsme si to mysleli, než nám vlčata vysvětlila, že to nejsou oříšky, ale žaludy. No jo, přece jen jsme odkojení českýma pohádkama a tam si veverky nosí oříšky :-).
Červený, zelený i modrý tým je připravený, červené, modré, zelené "jakooříšky" také, můžeme začít. Vlčata v týmech dělí na poloviny a každá polovina se rozbíhá, pod vedením roverů, do jiného koutu lesa zahrabat své „oříšky“ aby z nich nebyl vidět ani kousíček. Po návratu k Mercedesce pak druhé polovině co nejpřesněji vysvětluje kde je jejich „poklad“ zahrabán a ona ho má co nejdříve najít, vyhrabat a přinést. Všichni je poměrně brzy našli, uložili je do svých veverčích hnízd a v následujících chvílích se snažili získat další a další aby jich měli nejvíc ze všech veverek na celém světě.
Pro uklidnění jsme si dali malý vědomostní kvízek např. Jaká jsou čísla na hasiče, záchranku a policii. Naštěstí všichni po vlčinci už ví, že KPZ je Krabička poslední a né Koza Pražská Zaneřáděná. Těm méně zdatným jsme otázky pomáhali číst a usmívali jsme se nad tím, že některá vlčata mají za prezidenta svatého Václava. Téměř všichni odpověděli otázky správně a to už běží další kolo, tentokrát má Miky obrázky zvířat, lidí a věcí a družina jako celek má pouhých pět vteřin na to, aby to poznala. A máme teda chytrá vlčata, takže oříšky v hnízdech přibývají za poznaný Karlštejn, Věstonickou Venuši, Tomáše Garrigua Masaryka, Austrálii a další. Nejtvrdším oříškem bylo poznat brhlíka lesního. No a abychom ty naše kluky nepřechválili, tak Pravčická brána skutečně není Pražský most. Za každou dobře zodpovězenou otázku přibude v hnízdě „oříšek“ a každý po očku sleduje, jak jsou na tom ostatní.
A to už vysvětluje další oříškové klání Vevka, který donesl celou sklenici prázdných nábojnic s príma hrou. Na louce pod cestou leží Miky a hlídá kolik si vlče bere nábojnic, protože může pouze jednu a za splněný úkol i dvě nábojnice. Úkoly jsou snadné dřepy nebo kliky. I tělesnou připravenost vlčat musíme podporovat.
Největší legrace ovšem nastává když Bebe vysvětluje úkol, ve kterém družina musí mít na zemi co nejméně končetin, ruka je za jeden bod, noha za dva, tak schválně kdo vymyslí a nacvičí takovou pozici, že za deset sekund nasbírá nejméně bodů. To jsme teda koukali, jaké existují kombinace jak se postavit a na koho se pověsit.
Pomalu se protahují stíny v lese a my musíme končit. Výkony byly tak vyrovnané, že jsme měli dvě první a jedno druhé místo. A co myslíte, že bylo odměnou? No jasně – plnej pytlík nejrůznějších oříšků - prostě Scratův poklad (počesku :-) ). Tak se honem rozdělit protože rodiče již čekají.
Tak zase příště, tentokrát na výpravě koncem října.