okénko do života novoměstských skautů

https://archiv.okenko.org
ze dne 7. 12. 2012
článek číslo 1050
autor: Miky

 

Pan Boček, sochy a okno

městská hra roje a smečky, 11.10.2012 konaná
Středobodem této okénkovské reportáže bude „okno.“ Ale komu se vybavila ona v lepším případě zasklená díra ve zdi, tak je vedle jak ta jedle (jak se říká) poněvadž Já mám na mysli díru v paměti. Ono se totiž celé setkání Berušek a vlčat točilo kolem pána, který okno měl a pořádný, takovýto co je přes půl zdi, francouzský nebo jak se mu říká, on totiž vůbec nevěděl, která bije (to neznamená, že by ho některá Beruška tloukla a on nevěděl která, to se taky jen tak říká) No a druhé okno je tak trochu v paměti mé. Né snad tak veliké, jen takové vikýřové, ale je. Přece jen, vše se událo už téměř před měsícem. Dyť já si ani nepamatuju jak byl kdo oblečenej.
I když si vzpomínám, že když jsem se koukl do kouta kde i když neposedně, tak přece jen seděli vlčata, byl vyladěn spíš do tmavých barev, hnědá, zelená, černá… a když jsem se koukl do koutu kde spořádaně seděly světlušky, zářila z něj růžová, červená, fialová, světle modrá. No ale nejzvláštněji byl přece jen oblečen ten pán s oknem v paměti, klobouk jako mušketýr, kožený boty až ke kolenům, kovové knoflíčky se leskly, na opasku kord, no prostě hodně „podčasová“ móda. A i ta mluva, urozenými pány a dámami nás tituloval, znaky družin erby nazýval a fotografie „nadějných“ povedenými podobiznami. A hned se také na nadaného portrétistu vyptával. No hned nám bylo jasné, že není zdejší, alespoň co se století týče, ale jak se jmenuje a kde se tu bere jsme z něj nedostali, právě proto jeho velikánské okno v paměti. Rozhodli jsme se mu tedy paměť vrátit a protože to co tesáno do kamene jest po staletí vydrží, vydali jsme se pro radu k sochám, které u nás ve městě máme. A dobře jsme udělali. Každá si vzpomněla na kousek pravdy o našem neznámém – jedna třeba, že měl 2 syny Smila a Gerharda a dceru Anežku, jiná zas tvrdila, že jeho choť se jmenovala Eufémie, u další že on založil osadu Bočkonov… no hodně toho bylo, ale kuře zadarmo nehrabe a socha neradí. Vždycky si nás nejprve vyzkoušeli. A tak jsme panu Raněnému recitovali báseň o partyzánovi, pasáčkovi z Písně hor zazpívali, panu Vratislavovi jsme složili obraz jeho baráčku - Pernštejna, panu Komenskému pomohli poskládat stránky z jeho velkého slovníku poničeného požárem v Lešně, panu Palackému prozradili na jaké bankovce je namalovaný, Leandr Čech nás zkoušel z počtů, zatímco Dáma pod břízou z listů stromů a Kráva nás testovala z krávy, takže už víme jestli má uši před či za rohama, jestli má sudý nebo lichý kopyta, kolika strukové má vemeno, no zvědavá byla až až. A co myslíte, povedlo se nám vrátit panu neznámému paměť navrátit? No to Vám prozradím až na poslední fotce.
Okénko do života novoměstských skautů - zpravodaj střediska Bílý štít