Dítě lesa 2013 - orbis pictus

Je po nedělním obědě, hodinku jsme nechali na siestu, půlhodinky na cestu, takže ve dvě se scházíme u klubovny. Přesněji řečeno za klubovnou, protože tam je více místa a to se nám bude náramně hodit, musí se tam totiž pohodlně vejít světlušky a vlčata, jejich 1-4 členné doprovody, všichni roveři, a taky kola. Čili bratru ke 150 hlavám a 50 bicyklům. Ano, letos pojedeme na tábor na kolech a to všichni. Řekl bych, že na tábor na kolech se jezdí vždy po uplynutí doby, která vůdcům stačí na to, aby zapomněli jaký to jsou nervy, dopravit téměř 40 skautů z bodu A do bodu B a to po silnici. Bohudíky jsme to letos zvládli parádně a tuším, že příští rok na táboře kola vlastně potřebovat nebudeme :-) Tak se na to pojďme podívat.

„Tak komu bylo v noci zima?“ ptám se na rozcvičce. Zvedá se několik rukou, ale není to tak hrozný, obvykle jich bývá více, přece jen ještě včera jsme se budili ve svých postýlkách, na které jsme zvyklí a dnes ve spacácích pod plátěnou střechou. Taky se oči většiny dětí lesa otevřely dlouho před budíčkem, a jelikož (bohužel  )málokdo z nich ještě ocení, jen tak si polebedit potichounku v leže, počítá se první ráno tak trochu s tím, že v 7:30 bude budíček pro vzbuzené. Už za pár dní to bude vypadat jinak, to zas někteří budíček ani neuslyší a budou muset dostat osobní, méně melodický o to hlasitější obvykle s notným přispěním již probuzených „kamarádů“. „A kdo spadl z postele?“ ptám se spíše řečnicky a očekávám, že se zvedne jedna maximálně dvě ruce, protože vyprávění o tom jsem zaslechl už cestou na rozcvičkovou louku. „Cože? Sedm?“ Myslím, že v dnešním zabydlovacím dni budeme mít co dělat, minimálně bude potřeba vypodložit sedm postelí. Ale krom zabydlování , toho pro nás měl dnešní den připraveno víc. No pojďte se podívat.

Název dnešního dne, bude asi třeba trochu vysvětlit, nemýlím li se. Kde se ve Středozemi vzala hyena, ještě tak vrk, ale hyena. Nene, název se netýká našeho Středozemního příběhu, ale táborového života, kde "vyhyenit se" znamená provést hygienu - jako vzít si "pastáček" (kartáček s pastou, kterou na ni naneseme už ve stanu) a jít si vyčistit zuby, opláchnout se a tak. No a nemyslím tím názvem, že třetí den jsme si konečně udělali čas na hygienu, ale že nás přijela navštívit a zkontrolovat výjezdovka hygienické stanice. Občas to bývá tak trochu postrach, ale letošní návštěva byla příjemná, vodovodních kohoutků i děr na latrýně jsme měli dostatek, papírů na hlavu a potravinových průkazů tak akorát, takže jediné místo, kde jsem trošku zalapal po dechu a přemýšlel jestli má cenu vůbec něco říkat bylo týpko Kennyho, Vevky a Bebeho, ale i to prošlo.
A co příběh Melwen? rozhodli jsme se, že se s ní vydáme na cestu hledat entky, což nás záhy dostalo do hledáčku skřetů, před kterými jsme raději prchli a prchali jsme tak dlouho, až jsme doprchali do LothLorienu, místa kde žijí elfové a některý jsme i potkali, takže jsme se mohli přesvědčit na vlastní oči, že maj fakt špičatý uši. No uvidíte sami

Včera jsme na své (tedy nejen naší, ale společné s Melwen) cestě za entkami, dorazili do Lothlorienu. Potvrdili si, že elfové mají krásně špičatá ušiska (respektive u krásných elfů tedy spíše ouška) a dozvěděli se i něco víc. Dnes jsme si i něco elfského vyzkoušeli. Kdybyste měli za úkol jmenovat první zbraň, která se Vám vybaví po vyslovení slova elf, hádám, že 99% by ze sebe okamžitě vyhrkla – luk. A taky že jo. Ale luk je spíše mužská záležitost (pro jistotu dodávám, že alespoň mě se tak zdá, spíše není výhradně a jistě existuje tuna výjimek  ) no a tak jsme si vyzkoušeli i něco méně bojového (i když i zde musím dodat, že v některých případech by se dalo polemizovat) a sice pečení. Družinoví kuchaři zadělali těsto na lembas a zbytek pekl hady. A ještě nesmím zapomenout, že dnes se představovali „táborové odborky“ a na to už se pojďme podívat s obrázky malovanými světlem.