Den druhý - zabydlení

„Tak komu bylo v noci zima?“ ptám se na rozcvičce. Zvedá se několik rukou, ale není to tak hrozný, obvykle jich bývá více, přece jen ještě včera jsme se budili ve svých postýlkách, na které jsme zvyklí a dnes ve spacácích pod plátěnou střechou. Taky se oči většiny dětí lesa otevřely dlouho před budíčkem, a jelikož (bohužel  )málokdo z nich ještě ocení, jen tak si polebedit potichounku v leže, počítá se první ráno tak trochu s tím, že v 7:30 bude budíček pro vzbuzené. Už za pár dní to bude vypadat jinak, to zas někteří budíček ani neuslyší a budou muset dostat osobní, méně melodický o to hlasitější obvykle s notným přispěním již probuzených „kamarádů“. „A kdo spadl z postele?“ ptám se spíše řečnicky a očekávám, že se zvedne jedna maximálně dvě ruce, protože vyprávění o tom jsem zaslechl už cestou na rozcvičkovou louku. „Cože? Sedm?“ Myslím, že v dnešním zabydlovacím dni budeme mít co dělat, minimálně bude potřeba vypodložit sedm postelí. Ale krom zabydlování , toho pro nás měl dnešní den připraveno víc. No pojďte se podívat.