Lakros a basík se líbí téměř všem, a tak proč si nezahrát, aspoň se pořádně prohřejeme na další program, kde hadrakoule svištěly a štíty řinčely a rozhodovalo se o nejlepším bojovníkovi oddílu. Ovšem za vydatného přispění roverů, takže Císko se ze získaného titulu nebude určitě radovat moc dlouho…
Obídek byl opět senzační, a tak jsme trávili ještě při odpolední vyjížďce na kolech – s příjemnou pauzou na koupání. Ujeli jsme slabých 15 km, ale to bylo řečí! Máme oddíl plnej padavek, ale do konce tábora jsou ještě dva týdny a já vám ručím, že s tím něco uděláme : ).
A co bylo perličkou dnešního dne? Stará dobrá Narnijská hra – boj o prapor. Rysi vyrazili po vyznačené trase s vlajkou Narnie a jednoduchým úkolem – dokončit trasu co nejdříve bez polapení ostatními družinami, které jim byli na stopě. Nutno říct, že většina Rysů měla zavázané oči, takže Pepa s orientací jemu vlastní nedbal na rady svého vidícího doprovodu a elegantně napálil do blízkého smrku – pro pobavení celého tábora. Cesta ovšem nevedla rajskou zahradou, ale pořádně zarostlým lesem nelesem a hlavně naším oblíbeným bahňáčkem. Dál mi nestačí má slovní zásoba, protože co tam se činilo, to se prostě musí vidět – zaznamenáno na kameře je téměř vše – záběry jsou horkým kandidátem na Oskara nebo minimálně do Neváhej a toč.
Z pochopitelného důvodu bylo víkendové mytí v teplé vodě přesunuto již na dnešní večer…
Ale teď už je tábor opět ve tmě, jsou nádherně vidět hvězdičky všude nad námi, pokud se díváte z kuchyně, vidíte i siluety rychle finišujícího barmského mostu tyčícího se vysoko nad stany. No prostě pohodička, za kterou jsme vděční.
Tak dobrou noc a moc nám nezáviďte.